Martinovi už se podařilo úspěšně izolovat pach rozkládající se lidské tkáně. Ten už se nyní využívá k výcviku belgických policejních psů pátrajících po mrtvolách. Ale jakmile se měkké tkáně rozloží, na zbylých kostech výrazně ubude množství pachových molekul, řekl Martin.
„Navíc kosti během let získávají odlišný pach. Tři roky stará kost bude cítit jinak než desetiletá, anebo dokonce 20 let stará kost,“ dodal Martin. Krom toho jsou kosterní pozůstatky porézní a absorbují pachy z okolního prostředí, od půdy až po borovice.
„Jakmile řešíme nějaký odložený případ, měli jsme tu zásadní problém. Naši psi nebyli schopni najít vysušené kosti,“ řekl Kris Cardoen, který je federálním šéfem výcviku policejních psů.
V policejním výcvikovém středisku u Bruselu předvedl inspektor Kristof Van Langenhove a jeho špringršpaněl Bones (Kosti) část výcviku s pachem Martinovy mrtvoly. Cardoen ukryl mezi škvárobetonové tvárnice několik kapesníků a pachem kontaminoval jen několik z nich. Pes na kapesníky obsahující pach reagoval štěkáním.
„Pach smrti je jedním ze tří nástrojů, které používáme při základním výcviku našeho psa na lidské ostatky,“ řekl Cardoen. Psi na hledání mrtvol vyžadují tisíc hodin výcviku a v Belgii jsou vždy dohromady jen čtyři.
Martin k vývoji pachu používá různé vzorky vysušených kostí, včetně kostí neidentifikovaného muže nalezených v kufru. Jsou uchovávány ve skleněném válci, aby molekuly mohly proniknout do uzavřeného prostoru připraveného k extrakci.
„Je to trochu jako když voňavkář vyvíjí nový parfém. Při jeho tvorbě také míchá dohromady různé vůně,“ říká Martin.