„V Kalinově pojetí není Jan Pavel II. bezmocným starým člověkem (...), ale titánem o nadlidské síle,“ pochvaluje si ministerstvo kultury, které na instalaci podle časopisu Wprost vynaložilo 125 000 zlotých, což odpovídá sumě tři čtvrtě milionu korun.
„Kompozice se nepovedla. Místo patosu vyšla umělci groteska,“ usoudil o vyznění díla Piotr Rypson, který působil jako ředitel Národního muzea. „Umělec má privilegium páchat šílenství i hlouposti,“ ironicky připustil podle listu Gazeta Wyborcza.
Dílo podle deníku veřejnost pobavilo či vyděsilo, ale málokdo zůstal lhostejný. „Mimořádně neefektivní metoda chytání kaprů,“ poznamenal jeden z komentátorů v sociálních sítích. „Každý národ má takové Rudé moře, jaké si zaslouží,“ dodal další.
„Když jsem to poprvé uviděl, tak jsem si pomyslel: jejda, to je ale odvážný happening a nové umění! Jakým zázrakem nepřijel ministr kultury a všichni tajní s majáčkem a sirénou, aby odstranili vraždícího papeže, brodícího se v krvi svých obětí a hledajícího někoho, koho by kamenoval? To je bomba stokrát větší než duhová vlajka před kostelem a všechny duhy na světě. Modlím se, ať tu ještě chvilku vydrží,“ napsal novinář Leszek Talko.
Oblíbenec režimu?
Kalina je podle zlých jazyků oblíbencem nynějšího režimu. Je totiž také autorem varšavského pomníku obětem letecké katastrofy u Smolenska, při které před deseti lety přišel o život tehdejší prezident - a bratr šéfa vládnoucí strany - Lech Kaczyński a dalších 95 lidí.
Možná i proto se opozičně naladění vtipálci odhodlali k happeningu, kdy do bazénku s papežovou sochou vypustili obří nafukovací kachničku v narážce na přezdívku Jaroslawa Kaczyńského „kačer“.
Autor při vernisáži vysvětloval umístění papežovy sochy u rudě zbarvené vodní plochy jako parafrázi na řeku Jordán, rudou vlajku a záměr komunistů ovládnout celý svět, ale triumfující papež do soukolí komunismu vrhá kámen.
A v neposlední řadě jde i o opak díla italského umělce Maurizia Cattelana La Nona Ora, které ztělesňuje Jana Pavla II. hroutícího se pod vahou meteoritu. To polské konzervativce pobouřilo.
Jan Pavel II. v čele katolické církve, velmi vážené v Polsku, je pokládán za jeden z faktorů, které přispěly k pádu komunistických režimů ve střední a východní Evropě na přelomu 80. a 90. let minulého století.
