„Policie neokrádá, lidem chodí výplaty“

To všechno je pro nás obrovský pokrok, konečně máme pocit, že žijeme, že Gruzie žije,“ dodává Kiguradze. Ožívání Gruzie si všichni spojují se jménem Michail Saakašvili. Mladý gruzínský prezident s americkými školami a dokonalou angličtinou obrátil Gruzii směrem na Západ a našel jí nového mocného spojence - Spojené státy.

O tom, zda je skutečným demokratem, se ale dá pochybovat. Po bouřlivých demonstracích opozice sice Saakašvili souhlasil s předčasnými parlamentními a dokonce prezidentskými volbami, ty se ale v mnoha směrech podobaly volbám v Rusku, minimum prostoru pro opozici a protikandidáty, naopak Saakašviliho plakáty na každém rohu, přesvědčování státních zaměstnanců o tom, koho je třeba volit a podobně.

Saakašvili má rád fontány
Gruzínci to však Saakašvilimu, podobně jako Rusové dvojici PutinMedveděv, odpouštějí a důvod je také velmi podobný. Stát začal fungovat, lidé pocítili ekonomický pokrok, mají naději na lepší život. Michail Saakašvili, tak jako v Rusku dříve Vladimir Putin, se prezentuje jako všemocný vládce. „Máte tu spoustu fontán,“ říká obdivně cizinec tbiliskému taxikáři. „To proto, že prezident Saakašvili má rád fontány.“ „A Tbilisi je krásně osvětlené.“ „To proto, že prezident Saakašvili má rád, když město v noci celé září.“ „A proč jedete tak pomalu?“ „Protože prezident Saakašvili není rád, když se jezdí příliš příliš rychle,“ dodá taxikář, na jehož tachometru je stále, a to na nočních liduprázdných ulicích v Tbilisi, nezvyklá padesátka.

„Normální život“ ale přináší i věci, na něž Gruzínci nebyli dosud zvyklí. Z platů, které se v průměru pohybují okolo dvou až čtyř set dolarů (každá rodina má ale někoho, kdo pracuje v cizině, Ruskem a Tureckem počínaje), se platí daně. Poprvé od roku 1990. Elektřina, voda, stejně jako telefony fungují, ale musí se za ně platit, což je pro mnohé Gruzínce po letech chaosu nezvyklé. Platební morálka se zlepšila jen kvůli tvrdým postupům - pokud má platba dva dny zpoždění, dodavatelé okamžitě vypínají přívod.

Česko - důležitý spojenec i investor 
Gruzie stále ještě nemá vyhráno. „Oživení“ hospodářství (ekonomika roste už několik let desetiprocentním tempem) stojí na vratkých nohou. Největší položkou exportu je stále vývoz „kovového šrotu“, tedy rozebraných zbytků zničených továren ze sovětských dob. Vzemi se téměř nic nevyrábí a Gruzie, která byla za sovětských dob „spižírnou“ celého impéria, dnes 70 procent potravin dováží.

 Většina velkých projektů, ropovody, plynovody, nová železnice k moři, obnova cest stojí a padá na sousedním ázerbájžándském ropném zázraku, který vrátil Baku mezi významné exportéry černého zlata. Nad Gruzií se navíc stále vznáší otázka, které se nevyhnete při žádném rozhovoru: „Bude válka?“ Abcházii a Jižní Osetii už víc než patnáct let „okupují“ ruské „mírové“ síly, které pomáhají tamním separatistům udržovat stav nezávislosti na Tbilisi. „Musí se dohodnout především Rusové a Gruzínci,“ říká i český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který byl v těchto dnech na návštěvě Tbilisi. „Rusové v posledních měsících krok za krokem postupují k anexi obou území,“ vysvětluje situaci jeden gruzínský diplomat.

 Gruzie doufá, že do konce roku udělá poslední krok ke členství v Severoatlantické alianci, ale také mohutně zbrojí. S americkými instruktory a „českými“ zbraněmi -Praha dodala Gruzii téměř všechny tanky, děla, několik starších bitevníků L-39 Albatros a Gruzie má velký zájem i o nové bitevníky L-159.

 Česko je vůbec pro Gruzii klíčovou zemí. „Jsme členy spolku přátel Gruzie,“ říká Schwarzenberg, který stejně jako celá česká vláda jednoznačně podporuje vstup Tbilisi do NATO. Česko je navíc v současnosti v Gruzii vůbec největším zahraničím investorem. Česká firma Energo-Pro investuje do místních vodních elektráren a rozvodných závodů téměř půl miliardy dolarů. A také díky Čechům mají dnes Gruzínci po letech elektřinu.