Vyšetřování se týká financování Sarkozyho kampaně před prezidentskými volbami v roce 2007, které vyhrál. Politik je podezříván z toho, že ho finančně podpořil režim tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Sarkozy toto tvrzení vždy popíral.
Podle oficiálních dat stála Sarkozyho kampaň v roce 2007 21,3 milionů eur. Bývalý prezident je však obviňován z toho, že překročil státem povolený limit o dalších 20 milionů eur.
Zpravodajský server Mediapart už v roce 2012 před dalšími volbami přišel s informací, že Libye poskytla na Sarkozyho kampaň 50 milionů eur (1,27 miliardy korun). Dojednáno to prý bylo v říjnu 2005 při jednání obou zemí o libyjském nákupu francouzských zbraní. Tuto arabskou zemi tehdy osobně navštívil i Sarkozy coby tehdejší ministr vnitra.
Podle agentury AFP Ústřední úřad pro boj proti korupci a finančním a daňovým deliktům (OCLCIFF) v Nanterre vyslýchá Sarkozyho vůbec poprvé. Vyšetřování případu začalo v dubnu 2013 na základě svědectví francouzsko-libanonského podnikatele Ziada Takieddinea a bývalých libyjských vysoce postavených činitelů. Takieddin tvrdí, že to byl on, kdo předal Sarkozymu kufry po pěti milionech eur.
  |
První, kdo byl v případu vyslýchán a zadržován, byl bývalý generální tajemník Elysejského paláce Claude Guéant, který byl obviněn z padělání a používání falešných dokumentů a z daňových podvodů. První stopou, na kterou vyšetřovatelé narazili, byl převod půl milionů eur na Guéantův účet v březnu 2008 od firmy patřící jednomu malajsijskému právníkovi. Guéant tvrdil, že šlo o výtěžek z prodeje dvou obrazů.
Letos v lednu zadržela policie v Londýně na základě francouzského zatykače podnikatele Alexandra Djouhriho, který údajně rovněž sloužil jako zprostředkovatel pro převod podezřelých peněz a který je označován za klíčovou osobu ve vyšetřování. Djouhri čeká v londýnském vězení na projednání jeho případného vydání do Francie.
Nicolas Sarkozy- Byl francouzským prezidentem od května 2007 do května 2012, za pět let své vlády se přitom stal z politické hvězdy jedním z nejméně populárních prezidentů páté republiky. Stal se dokonce prvním francouzským prezidentem od roku 1981, kterého nezvolili na druhé funkční období. O návrat do nejvyšší ústavní funkce se znovu pokusil před dvěma lety, v primárkách tradiční pravice ale nepostoupil do druhého kola. - Po porážce v prezidentských volbách v roce 2012 se sice stáhl z politiky, jeho jméno však z veřejného života nezmizelo a pro Sarkozyho to nepřineslo nic dobrého. Na jaře 2013 ztratil další část obliby, když po zjištění, že vyšetřovatelé odposlouchávali některé jeho telefonické hovory kvůli údajnému nelegálnímu financování předvolební kampaně, přirovnal postup vyšetřovatelů k praktikám bývalé tajné policie Stasi ve východním Německu. - Právě vyšetřování původu peněz na volební kampaň v roce 2007 přineslo Sarkozymu i současné zadržení policií. Politik je podezříván, že ho finančně podpořil režim tehdejšího libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, což ale exprezident vždy popíral. Zpravodajský server Mediapart už v roce 2012 přišel s informací, že mu Libye poskytla 50 milionů eur (1,27 miliardy korun). Dojednáno to prý bylo v říjnu 2005 při jednání o libyjském nákupu francouzských zbraní. - Vyšetřovatelé se ale nezbývají jen penězi od Kaddáfího před volbami 2007. Loni v únoru média informovala o chystaném soudním procesu, týkajícího se obvinění z nelegálního financování prezidentské kampaně z roku 2012. Podle policie vydal Sarkozy se spolupracovníky za pomocí podvodů na kampaň více, než je zákonem povolený limit 22,5 milionu eur. Exprezident ale vytrvale popírá, že by při financování jeho prezidentské kampaně došlo k podvodům, odhadovaným na nejméně 18,5 milionu eur. - Celým jménem Nicolas Paul Stéphane Sarközy de Nagy-Bocsa se narodil 28. ledna 1955 v Paříži maďarskému šlechtici a Francouzce řecko-židovského původu. Nemá tradiční školu politické elity ENA, ale jen právnické vzdělání. V povolání advokáta se ale dlouho neohřál. Ve třiadvaceti se stal radním pařížského předměstí Neuilly-sur-Seine jako člen neogaullistické strany Sdružení pro republiku (RPR; straně předsedal také od prosince 2004 do května 2007). V roce 1983 jej zvolili na této radnici starostou, jímž byl až do května 2002. - Ministrem se poprvé stal za premiéra Eduarda Balladura, od března 1993 do května 1995 šéfoval ministerstvu rozpočtu a byl zároveň mluvčím vlády. Do vlády usedl opět až v květnu 2002, kdy se stal ministrem vnitra (do března 2004); poté do listopadu 2004 šéfoval ministerstvu financí. Od června 2005 do března 2007 byl Sarkozy opět ministrem vnitra, než se v květnu 2007 stal prezidentem, když ve druhém kole porazil socialistickou kandidátku Ségolene Royalovou. - Během prezidentského mandátu se výrazně prosadil na mezinárodní scéně, angažmá v řadě větších mezinárodních problémů mu dokonce vyneslo přezdívku hyperprezident. Mimo jiné vrátil Francii do struktur NATO, chopil se role zprostředkovatele příměří v rusko-gruzínském sporu o Jižní Osetii a více mediálně než fakticky byl aktivní i během předsednictví Francie v EU. Francie také jako první země v roce 2011 vyslala své stíhačky nad Libyi, kterou zmítala občanská válka. - Ve Francii prosadil Sarkozy některé nepopulární kroky a nesplnil řadu slibů. V tažení proti přistěhovalcům si v mnohém nezadal s krajní pravicí. Prosadil také zákon o zákazu zahalování muslimských žen či penzijní reformu zvyšující mimo jiné věk odchodu do důchodu z 60 na 62 let. Neustál ekonomickou krizi, když v lednu 2012 ratingová agentura Standard & Poor’s odebrala Francii nejvyšší rating AAA. - Nevelký rtuťovitý chlapík rozčeřil vody i osobním životem, když se po rozvodu s druhou manželkou Cécilií v únoru 2008 oženil s italskou zpěvačkou a exmodelkou Carlou Bruniovou; v říjnu 2011 se jim narodila dcera Julia. Z předchozích dvou manželství má Sarkozy tři syny. |
