Zemřel exministr zahraničí USA Powell. Důvodem byly komplikace spojené s covidem |
Pandemie koronaviru má další oběť. Je jí Colin Powell, muž, jenž se blýskl vynikající vojenskou kariérou a dotáhl to až na prestižní post ministra zahraničí ve vládě George Bushe mladšího (2001–2005). Navždy však bude spojen také s prezentací chatrných důkazů pro invazi do Iráku v roce 2003.
  |
Jedním z prvních, kdo Powellovým pozůstalým kondolovali, byl právě Bush mladší. Podle něj Amerika ztratila „muže od rodiny a (mého) přítele“. Bush rovněž poukázal na fakt, že Powell obdržel hned dvě prezidentské medaile svobody – v roce 1991 od jeho otce, republikána George Bushe staršího, a o dva roky později od demokrata Billa Clintona. Dodnes je jedním z pouze dvou Američanů, kterým se to podařilo.
Uznávaný voják
Smutek nad Powellovým skonem vyjádřilo také mnoho demokratů včetně senátora Dicka Durbina či georgijské aktivistky Stacey Abramsové. „Colina Powella nikdy nenahradíme. Bude nám chybět,“ řekl podle agentury Reuters ministr obrany Lloyd Austin.
Bývalý ministr zahraničí je vzpomínán mimo jiné proto, co udělal pro afroamerickou komunitu. Až do nástupu Baracka Obamy do Bílého domu v roce 2009 byl nejvýše postaveným Afroameričanem v dějinách USA. Roku 1997 založil charitu Americký příslib, jež podporuje mladé Američany z „těch částí populace, jež dosud nebyly dostatečně zastoupeny ve veřejné správě a politice.“
Jako voják se Powell poprvé vyznamenal během války ve Vietnamu. Po sestřelení helikoptéry, ve které letěl, zachoval chladnou hlavu a zachránil nejen sebe, ale také tři další americké vojáky. Jedním z nich byl i jeho velitel generálmajor Charles M. Gettys. Za tento čin obdržel svou první medaili za chrabrost.
Po návratu do Washingtonu nastoupil mladý důstojník na ministerstvo obrany. Poradcem amerických prezidentů se stal Powell poprvé v roce 1987 za Ronalda Reagana. O dva roky později vystoupal až na vrchol armádní hierarchie, když byl Georgem Bushem starším jmenován předsedou sboru náčelníků štábů, nejmladším v historii USA.
Boj proti terorismu
Vrcholu své popularity dosáhl Powell v 90. letech. Coby mladý generál dovedl Spojené státy k jednoznačnému vítězství v první válce v zálivu (1990–1991), a zastínil dokonce svého tehdejšího šéfa Dicka Cheneyho. Rivalita s Cheneyem mu však později komplikovala život v administrativě, Cheney zastával funkci viceprezidenta a Powell ministra zahraničí.
Načas se o Powellovi dokonce uvažovalo jako o kandidátovi na prezidenta a ideálního vyzyvatele pro „zhýralého“ Billa Clintona v roce 1996. Republikán Powell ale přání svých spolustraníků nakonec nevyslyšel a odešel načas do soukromého sektoru.
Do americké exekutivy se však přeci jen propracoval, a sice o pět let později – coby šéf diplomacie George Bushe mladšího. Patřil k umírněným hlasům jeho administrativy. Powell na rozdíl od jestřábů, za něž byli považovaní viceprezident Cheney nebo ministr obrany Donald Rumsfeld, s vojenskou intervencí v Iráku váhal.
Nakonec to však byl právě on, kdo se stal pro mezinárodní veřejnost tváří americké iniciativy za sesazení diktátora Saddáma Husejna, a to zejména díky svému vystoupení na půdě Společnosti národů. Tam Powell prezentoval informace o zbraních hromadného ničení, jež se nakonec nepotvrdily. I přesto však Powell zůstal všeobecně uznávaným odborníkem na bezpečnostní otázky. Po svém odchodu ze státní služby podporoval demokratické kandidáty na prezidenta: Baracka Obamu v letech 2008 a 2012 a Hillary Clintonovou v roce 2016.
