Poslední pandemie srovnatelná se současnou koronavirovou nastala zhruba před sto lety a šlo o virus chřipky typu A, kterému se začalo spíše nedopatřením přezdívat španělská chřipka. Nemoc však měla i jiné názvy: v Rusku se jí říkalo asijská chřipka, v Asii naopak ruská chřipka a v Polsku bolševická choroba, uvádí historik medicíny Harald Salfellner v knize Španělská chřipka – Příběh pandemie z roku 1918.
Španělská chřipka v českých zemích:
|
Na jaře a v létě 1918 řádil virus už v Evropě i v Americe. Zatím si však nevyžádal mnoho mrtvých. První vlna se zdála být mírná a oběti byly především z řad amerických vojáků ze základny v západofrancouzském přístavu Brest. Jenže potom na přelomu léta a podzimu 1918 udeřila druhá, smrtící vlna chřipky, což může nabízet paralelu se současným vývojem pandemie covidu. A konkrétně Českem: to bylo při první vlně pandemie koronaviru premiantem, při druhé je na tom téměř nejhůře z Evropy.
San Francisco na západním břehu amerického kontinentu bylo jednou z nejzávažněji zasažených metropolí při pandemii španělské chřipky: bilance po jejím skončení tam byla 45 tisíc nakažených a 3 tisíce mrtvých. Jak na Twitteru připomněl korespondent platformy Národní veřejné rádio (NPR) Tim Mak, protesty zdejší veřejnosti - nyní již zapomenutého sanfranciského hnutí tehdy známého jako Liga proti rouškám - na konci roku 1918 a na začátku roku 1919 zásadní měrou přispěly k proměně zvládnutelné krize veřejného zdraví v katastrofu, píše britský deník The Guardian.
Když byla na konci léta 1918 nemoc zdánlivě na ústupu - což se podařilo i díky zhruba 80 % veřejnosti, které roušky respektovali - město se začalo znovu otevírat a obyvatelstvo unavené z útrap první světové války naskočilo rychle zpět do rozjetého vlaku pohodlného života, který si nemohlo měsíce dopřát. I místní starosta byl dle Maka pokutován vlastním šéfem zdejší policie za nakupování bez roušky.
Odpůrci roušek se radí, jak obejít jejich nošení. Nos a ústa si kryjí i síťovinou |
Město se zmítalo v debatách o účinnosti masek a o tom, zda by jejich použití mělo být povinné, nebo ne. Nejprve se učinilo jejich nošení dobrovolným, jenže 90 % veřejnosti novému „orouškování“ odporovalo. S nárůstem případů choroby v říjnu se používání roušek stalo opět povinným, ale pouze na čtyři týdny. Po 21. listopadu opět vyžadovány nebyly. Altruisticky smýšlející lékaři nabádali občany, aby přijali roušky jako druh módního doplňku, přičemž jeden tvrdil, že šifonové závoje pro ženy a děti byly stejně uspokojivé jako tehdy běžná gázová ochrana úst a nosu.
Katastrofa začala nenápadně. Nakonec španělská chřipka před sto lety zabila až 50 milionů lidí |
Na chvíli zpět do Česka: během pandemie nemoci covid-19 v České republice skončila poslední velká fáze rozvolňování vládních opatření 25. května. Roušky s námi ještě vydržely dobu lehce přesahující měsíc, pak po 1. červenci povinnost jejich nošení přetrvala jen v metru hlavního města či v ohniscích nákazy. Pražská hlavní hygienička Zdeňka Jágrová pro server Lidovky.cz komentovala v červnu situaci takto: „Policie předává případy nám a my zahajujeme přestupková řízení. Jsou jich tisíce za to, že lidé roušky nenosí. Celkově jich máme opravdu moc, nestačíme to ani vyřizovat.“
Nesourodá skupina antirouškařů
Před sto lety, stejně jako nyní, se nesourodá koalice lidí zahrnující jak konzervativce, tak podnikatele obávající se o ekonomiku, spojila vůči myšlence nošení roušek a trvala na svém postoji i ve chvíli, kdy případů přibývalo raketovým tempem: ku příkladu 600 každý týden v lednu 1919.
VIDEO: Muž si v metru na Florenci odmítl nasadit roušku. Strážníci ho odvedli v poutech |
Sanfranciské vedení obnovilo povinnost ochrany úst a nosu až dne 17. ledna 1919. Lidé přistižení bez ní pak obvykle dostali pokutu ve výši mezi 5 až 10 dolary, peníze putovaly Červenému kříži. Menšinová část hříšníků byla odsouzena ke krátkým pobytům ve vězení. V jednom případě dokonce horlivý úředník z instituce dbající o veřejné zdraví zastřelil tři lidi přímo na ulici.
  |
Fenomén vzpoury proti rouškám v San Francisku ještě umocnilo široce rozšířené vnímání nekompetentnosti komunálních lídrů, říká Bill Issel, emeritní profesor historie na sanfranciské státní univerzitě. V té době 500tisícové přístavní město se zkrátka nemohlo uzavřít světu jako to mohly učinit třeba pobce položené někde v horách, roušky tedy San Francisco potřebovalo.
Liga proti rouškám si ale zahořkle stěžovala, že povinnost zakrýt si nos a ústa byla protiústavní urážkou principů svobodné společnosti. Jinými slovy, šlo o otázku legitimity státní moci ve sporu s nepohodlím občanů, kteří si navzájem neviděli do tváře. To vše je nám opět dobře známé i ze současnosti.
Lidé jsou v obchodech agresivnější. Při prosazování pravidel je třeba pomoc policie, míní Prouza |
„Protesty v letech 1918 a 1919 byly organizované,“ říká Issel. Jen týden po znovuzavedení povinnosti se zhruba 4 500 členů ligy sešlo na bývalém kluzišti Dreamland. Po této demonstraci síly požádal jeden z předsedajících členů ligy, jakýsi paní E. C. Harringtonová, vedení města, aby poskytlo „rychlou úlevu od zatěžujícího požadavku“.
„Zužování celkové perspektivy a ostražitost vůči lidem, kteří byli vyzbrojeni odbornými expertízami, tenkrát sehrála velmi podobnou roli jako dnes. Nedůvěra vůči odborníkům a zároveň k vládnímu pohledu na záležitost byla velmi silná,“ pokračuje Issel. Sociální pracovníci - velmi často univerzitně vzdělané ženy žijící single - prý čelili pohrdavé kritice v dělnických čtvrtích.
Muž, který odmítl uzavřít zemi. Je to jako zabíjet mouchu kladivem, komentuje covidová opatření ‚švédský Prymula‘ |
Lékařská literatura byla v té době nedostatečná a některé persony z oboru zdravotnictví také zpochybňovaly účinnost roušek. Avšak doktor William Hassler, tehdejší hlavní vůdce sanfranciského boje se španělskou chřipkou - osoba přirovnatelná například k současnému doktoru Anthony Faucimu v USA, Andersu Tegnellovi ve Švédsku či Romanu Prymulovi v ČR - ujišťoval o pozitivním efektu zakrývání úst a nosu.
Odkud je nám to povědomé?
„Vznikla poměrně velká skupina lidí, kteří demonstrativně chodí do obchodů bez roušek, jsou výrazně agresivnější než to bylo na jaře a tady budeme potřebovat pomoc s tím, aby se lidé začali chovat zodpovědněji,“ komentoval současnou situaci Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
Studie od Billa Gatese varuje: Očkujte děti, za 25 týdnů pandemie se znehodnotilo 25 let práce |
Odpůrce roušek zmínil v pondělním projevu i premiér Andrej Babiš. Podle něj je společnost v přístupu k nákaze rozdělená - jedni nosí roušky a podporují všechna opatření, jiní zase považují virus za obyčejnou chřipku.
„Můžu to chápat u mladší generace, protože tam nakažení většinou ani nevykazují příznaky a po karanténě se vrací zpět do normálního života. Ale pro starší lidi, kteří navíc mohou mít zdravotní komplikace, jako například vysoký tlak, plicní či srdeční onemocnění nebo cukrovku, je koronavirus vážné ohrožení. Právě starší a nemocné lidi musíme ochránit,“ uvedl. Rychlé letní uvolňování označil Babiš za chybu, nechal se prý unést.
DOKUMENT: Projev premiéra Andreje Babiše. ‚Koronavirus jsme porazili jednou, porazíme ho i podruhé’ |
Rebelie s ochrannými prostředky nejsou problémem jen České republiky, ale i třeba sousedního Slovenska nebo Spojených států. Avšak zahraniční výzkumy prokázaly jejich účinnost snížit riziko šíření koronaviru mezi lidmi, a nošení roušek také doporučuje Světová zdravotnická organizace.
