V klidné ulici na předměstí Kapského Města v Durbanvillu stojí dům, hostitel nabízí příchozím sušenky a čaj. Tentokrát jich dorazilo osmnáct, jedna žena s sebou vzala dceru ve školním věku. Trochu si popovídají, pak se posadí na plastikové židle a křeslo ve velkém obývacím pokoji, pomodlí se – a začnou se bavit o anarchii.
Ta přijde, a to ve formě občanské války, po pádu měny a infrastruktury – tím si je André Goosen podle nedělního vydání švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung zcela jist. Penzionovaný voják stojí v místnosti zcela vpředu v zeleném safari oblečení, v jedné ruce drží rádiový vysílač, druhou ukazuje na oblast vzdálenou 300 kilometrů na východ od Kapského Města.
Zde pro „svoje lidi“ zřídí jakési bezpečnostní zóny. V uplynulých dvanácti letech, během nichž se na scénář údajné katastrofy připravoval, se nic nestalo. Ale brzo se to změní, možná už v nadcházejícím roce, jak tvrdí Goosen, o tom není žádných pochyb.
Goosen je jedním z lídrů takzvaných suidlanderů („jižanů“). Řadí se k hnutí takzvaných prepperů, tedy k lidem, kteří se po celém světě připravují na různé katastrofy a rozpad právního státu a pořádku. Za účelem záchrany života shromažďují potraviny nebo stavějí bunkry, v nichž se v případě krizového scénáře mohou schovat.
Zuřivost černých
Jen ve Spojených státech se za preppery označují zhruba tři až čtyři miliony lidí, tedy asi jedno procento obyvatel USA. Suidlandeři v Jižní Africe otevřeně varují před rasovou válkou. Stoupající nezaměstnanost a zvyšující se životní náklady by podle nich mohly vést k povstání tamního černošského obyvatelstva, které se podle burcujících komentářů některých politiků „vrhne“ na bělošskou menšinu žijící v zemi.
Členové skupiny jsou volně organizovaní. Jedná se o bílé Búry, potomky nizozemských kalvinistů a francouzských hugenotů, kteří se v oblasti nynější Jihoafrické republiky začali usidlovat v 17. století. V JAR jich žije kolem tří milionů. Skupina obyvatel, která během apartheidu držela otěže vlády, tak tvoří sotva pět procent obyvatelstva země.
Suidlandeři počet svých následovníků odhadují na přibližně 130 tisíc, čísla ale nelze ověřit, v organizaci není vyžadována žádná registrace. Příliv nových příznivců zaznamenali podle vlastních údajů především na začátku tohoto roku. Na své domovské stránce publikují fotografie z desítek setkání.
Jen menšina Búrů ale názory suidlanderů sdílí a dívá se na tyto „rasisty“, šířící skrze mezinárodní pravicové sítě mezi bělošskými farmáři poselství hrozící genocidy, s opovržením.
Staví bunkry, hromadí si potraviny. Preppeři se chystají na kolaps společnosti |
„Naprostá většina bílých Jihoafričanů tento narativ nepodporuje a necítí se být suidlandery reprezentována,“ říká Gareth Newham z renomovaného think tanku Institute for Security Studies (Institut bezpečnostních studií, ISS). Počet vražd v JAR je vysoký. „Ale černoši a míšenci jsou oběťmi násilí zřetelně častěji než běloši,“ upozorňuje Newham Tvrzení o možné genocidě tak není podložené.
Přesto však zmíněná poselství padají v obývacím pokoji kapského domu suidlandera Andrého Goosena na úrodnou půdu. Mezi členy hnutí je cítit nejistota a to je drží pohromadě. Mnozí mají dojem, že bílí jsou vládou Afrického národního kongresu (ANC), jejž volí převážně černoši, znevýhodňováni, například pokud jde o přidělování pracovních míst.
Letos navíc vzrostla míra vražd v Jihoafrické republice o téměř sedm procent na devítileté maximum. S 35,2 vraždami na sto tisíc obyvatel je šestkrát vyšší než ve Spojených státech. V 90. letech minulého století pak byla téměř dvakrát vyšší než nyní. V současnosti je v JAR denně zavražděno 57 lidí.
Soukromé bezpečnostní agentury tak mají žně. Preppery v jejich představě o blížící se krizi ujišťuje i fakt, že před třemi lety se v JAR nedostávalo obyvatelům elektřiny a před několika měsíci ani vody (Kapské Město tehdy omezovalo její spotřebu), i když situace se už normalizovala.
Češi se mi zdají smutní. A projevují lásku jinak než my v Africe, říká Angolan |
Vládnoucí strana v JAR, již zmiňovaný Africký národní kongres, navíc oznámila, že ústavní změny by umožnily vyvlastnění bílých zemědělců bez náhrady. Těm patří i 24 let po skončení apartheidu stále 72 procent zemědělské plochy. Návrh je stále ve fázi konzultací a ANC jasně sdělila, že na rozdíl od chaotické pozemkové reformy v sousedním Zimbabwe se zaměřuje pouze na nevyužité pozemky.
Scénář kolapsu
Vyvlastnění je však kontroverzním tématem na celostátní úrovni. Hrozí totiž potlačit hospodářskou renesanci země, jíž by rád dosáhl loni zvolený prezident Cyril Ramaphosa. Parlament obdržel k vyvlastnění více než 700 tisíc oficiálních podnětů, více než k jakékoli předchozí legislativní změně.
Ještě tak není zcela jasné, jestli k reformě ústavy dojde, suidlandeři v Durbanvillu ale vidí scénář soudného dne jako potvrzený. Mnozí z nich mají doma proviant a oblečení na mnoho měsíců. André Goosen, jak vysvětluje, má „velké množství zásob v bezpečnostních zónách“. Doma věci pro případ nouze neshromažďuje. Až to bude vážné, musí být připraveno co nejvíce tam, kde se preppeři ukryjí. A co všechno bude potřeba? Například nabité tranzistory, dostatečné zásoby benzinu, léků a právě potravin. Každý by měl mít neustále k dispozici dvě lahve vody, chybět nesmí ani toaletní papír. Většina přítomných ostatně je – jako mnoho Búrů – zanícenými táborníky.
Bezpečnostní zóny organizace připravuje daleko od měst, která prý brzy vzplanou. Ukázat je zvědavcům ale nechce. Mají však plnou podporu několika farmářů, na jejichž pozemcích by měli bílí útočiště hledat. A podle mluvčího suidlanderů Simona Rocheho také prezidenta USA Donalda Trumpa. Roche minulý rok šest měsíců cestoval po USA a setkával se s představiteli pravicových organizací. To údajně Trumpa ovlivnilo, když v srpnu tweetoval o „masových vraždách zemědělců“ v JAR.
Země otců
„V příštím roce vidím pro rozsáhlou anarchii velký potenciál,“ říká Roche. Emigrace podle něj ale nepřichází v úvahu. „Mnoho bílých si ji finančně nemůže dovolit. A je to také země našich předků. Nechceme utéct,“ dodává.
Činnost suidlanderů není, jak zdůrazňuje mluvčí, nezákonná. Pravidelné nácviky střelby probíhají s registrovanými zbraněmi a v souladu se zákonem. „Nikoho neokrádáme, platíme daně,“ ujišťuje Roche. „Jsme prostě bohabojní lidé ze střední třídy, kteří uplatňují své právo na sebeobranu.“ Předpokládá, že tajné služby vysílají na jejich akce špiony. „Vše si natáčíme, takže můžeme dokázat, že neděláme ani neříkáme nic zakázaného,“ zdůrazňuje. Podle analytika Garetha Newhama se suidlandeři hlavně snaží být vidět v zahraničí, aby získali finanční prostředky na svůj provoz od pravicových organizací v zámoří. A ty podle něj rády předávají jejich poselství dál, protože podporují rasistické představy o nepříteli, kterými bojují proti liberální migrační politice.
Roche skutečně vede kampaň za dary, zejména ve venkovských oblastech, kde je prý situace hrozná.
„Ve městech žijí lidé za vysokými zdmi ve světě iluzí,“ myslí si. Doufal, že na své cestě do Spojených států získá „pro naši věc nějakého bohatého miliardáře“, ale neuspěl. Občas bylo z USA darováno na účet organizace jen pět dolarů týdně.
„Počítáme s tím, že budeme muset poskytnout útočiště až milionu lidí,“ vypočítává Roche. Přípravy prý vyjdou na 60 milionů eur. Jenže podle zpráv v jihoafrických novinách je šéf organizace Gustav Muller ve velkých dluzích. I na to má ale mluvčí odpověď – prý jde o „lži opozice“.
