Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Přežili teror v Ankaře. Stáli jsme po kotníky v krvi, kolem bezvládná těla, líčí

Svět

  10:23aktualizováno  12:08
ANKARA - Turecko se jen pomalu vzpamatovává z šoku, který způsobily sobotní bombové útoky před nádražím v Ankaře, kde zemřelo nejméně 97 lidí. Očití svědci událostí vylíčili novinářům, co se v centru metropole po odpálení dvou náloží odehrávalo a hovořili o nepopsatelných scénách zmaru a naprosté bezmoci poté, co mezi zbytky lidských těl a někteří po kotníky v krvi čekali na pomoc, která nepřicházela.

Rodina Korkmaze Tedika, jedné z obětí krveprolití v Ankaře, pláčou na pohřbu. foto: Reuters

ZABÍJELI SEBEVRAHOVÉ

V Ankaře v sobotu útočili dva sebevražední atentátníci, potvrdil v pondělí úřad tureckého premiéra, podle nějž se nyní vyšetřovatelé snaží pachatele identifikovat. Vyšetřovatelé jsou díky analýze DNA blízko identifikaci pachatelů a vycházejí nyní přednostně z hypotézy, že za útokem stojí radikálové z hnutí Islámský stát (IS).Při výbuších podle nové vládní bilance zemřelo 97 lidí, opozice však hovoří o 128 mrtvých. Z téměř 250 vážněji zraněných osob je stále 60 v kritickém stavu.

„Ta exploze byla tak mohutná, že se třásla země. Scéna potom je nepopsatelná. Stáli jsme po kotníky v krvi. Viděl jsem mrtvé tělo malé holčičky. Jen tam bezvládně leželo,“ řekl anglojazyčnému listu BGN News čelný představitel prokurdské opoziční Lidové demokratické strany (HDP) Ertugrul Kürkçü. Právě příznivci této strany, kteří před nádražím čekali na začátek mírového pochodu svolaného levicovými organizacemi, zřejmě tvoří většinu obětí.

„Druhá exploze přišla ještě dřív, než jsme se stačili vzpamatovat z té první. Lidé křičeli, utíkali na všechny strany a lehali si na zem... Když jsme konečně vstali, viděli jsme všude kolem sebe zbytky lidských těl... Tam, kde došlo k výbuchu, ležely mrtvoly jedna na druhé,“ uvedl novinář deníku Hürriyet Faruk Bildirici, který měl o pochodu poukazujícím na rostoucí násilí mezi armádou a kurdskými separatisty psát reportáž.

Bildirici také upozornil na to, že na místě nebyli téměř žádní policisté, kteří by dohlíželi na bezpečnost. Po explozích prý přijely první sanitky asi po půl hodině, policejní posily dorazily teprve po zdravotnících.

Kdo stojí za útoky v Ankaře? Podle tureckých zdrojů to mohli být islamisté

„Byly to dva silné výbuchy hned po sobě. Před námi na zem spadla kuličková ložiska. I kdyby to byl sebevražedný útok, naznačuje fakt, že tam byla kuličková ložiska, to, že to někdo dobře připravil a chtěl posílit ničivou sílu,“ uvedl další z účastníků sobotní akce a představitel Lidové republikánské strany (CHP) Musa Çam.

Pohřeb obětí teroru a zoufalství pozůstalých. Tělo 35leté matky dvou dětí...
Pohřeb obětí teroru a zoufalství pozůstalých. Na snímku otec jedné z mrtvých,...

Selhali policisté?

Řada svědků upozornila na to, že podle nich policie akci v Ankaře téměř nesledovala, což je podle nich výjimečné. „Většinou policie autobusy s účastníky demonstrací staví a pečlivě kontroluje. Tentokrát to tak nebylo... Vystoupili jsme a policisté nebyli ani venku,“ popsala jedna žena anonymně své zážitky listu Bügün. O možném selhání policie hovořil pro deník Meydan i bývalý pracovník rozvědky Cevat Öneş, podle nějž byla vzhledem k neexistenci bezpečnostních prohlídek porušena pravidla.

Turecko vs. Islámský stát? Ankara netušila, jaké monstrum podporuje, vysvětluje expert

Jeden z účastníků pochodu prý dokonce možná viděl pozdějšího útočníka. „Viděl jsem muže oblečeného v černém, byl ve středním věku, měl vousy a šel velice rychle. Měl batoh a ještě kufr na kolečkách. Říkal jsem mu, že nemůže projít jen tak, ale odpověděl jen ́nádraží ́ a šel dál,“ řekl BGN News Abdulselam Altun.

Dokonce i lidé, kteří byli děsivého pohledu na oběti masakru ušetřeni, ale budou trauma ze sobotního dopoledne ještě dlouho zpracovávat. „Jak se k nám postupně dostávaly zprávy o tom, že je nejspíš několik zraněných, pak deset mrtvých, 20 mrtvých a tak dál, rozhodli jsme se vrátit k autobusu, protože nás nic jiného nenapadlo. Někteří o samotě plakali, jiné utěšovali kamarádi. Většina z nás se jako bez duše ploužila pryč, s výrazem šoku a rostoucího pocitu viny přeživších ve tváři,“ napsal do deníku Hürriyet Stefan Martens.

Autor: