Za nejpravděpodobnější příčinu nehody vyšetřovatelé považují nedostatečné ošetření letadla od námrazy.
Anastasija Averčenková (26) a Alexandr Akiňšin (23), kteří se jako první z tuctu přeživších probrali z bezvědomí, už byli s to hovořit s vyšetřovateli a výňatky z výpovědí se objevily v médiích.
"Nevšimla jsem si ničeho zvláštního. Jako vždy jsem se před letem trochu bála, ale žádnou strašnou předtuchu jsem neměla," uvedla Averčenková, která spolu s Akiňšinem letěla na konferenci pro mladé specialisty ropné společnosti Surgutněftěgaz.
Před vzletem si chtěli přesednout, aby jako dlouháni měli více místa, ale podle letušky všechna místa vpředu už byla obsazena, a tak si vybrali křesla uprostřed letounu. To jim podle záchranářů zřejmě zachránilo život; lidé sedící vpředu a vzadu letadla zahynuli na místě.
Zřícení si Averčenková ale nepamatuje, v paměti má "černou díru" až do okamžiku, kdy po nehodě otevřela oči a pochopila, že leží na sněhu. "Bylo velmi chladno. Okolo byl strašný hluk, nějaký třesk a jekot. Myslela jsem si, že ještě spím, zdá se mi nějaký strašný sen a lekla jsem se, že se zpozdím..." Až po nějakém čase si všimla běžících záchranářů a začala volat o pomoc, než upadla do bezvědomí. Z nehody vyvázla s množstvím zlomenin.
Letadlo se zřítilo nedaleko sibiřského města Ťumeň
Její spolucestující si pád pamatuje: zpočátku let probíhal v poklidu, než se najednou začal celý trup třást a vibrovat. "Od strašného hluku mi zalehly uši, letoun se propadal a podivně naklonil, vůbec jsem nechápal, co se děje." Poslední, co si zapamatoval, bylo "zahřmění, bouchání, třesk - a pak temnota". Ještě jednou otevřel oči a před sebou viděl obrovský motor, než opět upadl do bezvědomí.
Akiňšin po nehodě podle médií upadl do šoku, ve kterém zatelefonoval svému šéfovi, aby mu havárii oznámil, než ztratil vědomí. Jeho záchranu vylíčil hasič Anatolij Kolpaščikov, který jako jeden z prvních zasahoval na místě neštěstí: "Stal se zázrak: z kaše sněhu a země vstal mladík a klopýtal k nám. Nejprve jsme se divili, jak někdo z místních sem mohl tak rychle doběhnout. Ale mladík byl jen v košili, natahoval pořezané ruce. Pochopili jsme, že je to cestující! Celý se třásl."
Hasiči posadili mladíka do svého vozu, aby se ohřál. Zjevná zranění sice neměl, ale nebyl si vědom, co se děje. Stále jen říkal: "Já jsem Saša."
