Pravidelný komentář britského týdeníku The Economist k evropskému dění upozorňuje na zajímavý fakt, že nová "ministryně zahraničí EU" Catherine Ashtonová se může dostat do kompetenčního střetu s českým zástupcem v Evropské komisi Štefanem Fülem. Ten má mít totiž na starosti rozšiřování unie, nebo-li vztahy se sousedy a možnými budoucími členy EU. A britský týdeník v komentáři s příhodným názvem Příliš mnoho kuchařů (Too many cooks) připomíná, že šéf Evropské komise José Manuel Barroso tím, že tuto agendu "přebral" Ashtonové, vyvolal u mnoha zemí "mimořádnou nespokojenost". Většinu svého evropského komentáře ale The Economist věnuje tomu, jaké všechny instituce se v Bruselu nyní zahraniční politikou zabývají.
A k porovnání jejich vlivu používá neotřelý způsob - honosnost sídel. Nejhůř z tohoto srovnání vychází poněkud omšelé sídlo Rady EU (tedy prodloužené ruky členských zemí), jemuž dodal jméno vlámský humanitní vědec z 16./17. století Justus Lipsius. Mnohem lepší dojem na autora komentáře, jako vždy se podepisujícího přezdívkou Charlemagne (Karel Veliký), učinila budova Evropské komise přezdívaná "Berlaymont", která stojí hned naproti. Moderní kombinace skla, oceli a betonu je zdůrazněna i interiérem, pro který britský týdeník našel přirovnání "pětihvězdičková IKEA". Nejhonosněji ovšem působí sídlo Evropského parlamentu - a byť jeho předseda nemá v zahraniční politice prakticky žádné kompetence, vydržuje si ve svém úřadu hned čtyři poradce na diplomatické záležitosti.
A v závěru se The Economist opět vrací k baronce s krajně levicovou minulostí, k Ashtonové. To, že si svoji kancelář umístila do sídla Evropské komise (ostatně doposud byla eurokomisařkou pro obchod, v nové komisi pak bude místopředsedkyní zároveň se svým novým postem "ministryně zahraničí"), označuje britský týdeník za pragmatické. Přesunem přes ulici do budovy Justus Lipsius by nic nezískala, možná by jen potěšila některé národní vlády. Jenže takhle zase může naštvat ty, kteří nelibě nesou stále větší ambice Barrosa a jeho týmu.
Jelikož citovaný komentář pochází z papírové verze týdeníku The Economist a na jeho webové stránce je přístupný jen registrovaným (a platícím) uživatelům, pro ty ostatní nabízíme alespoň odkaz na blog jeho autora.
BLOG "KARLA VELIKÉHO"
A alespoň krátce ke kodaňskému summitu. Britská BBC na svých webových stránkách přináší přehled výroků, které této klimatické megashow padají. Pobaví - i když vzhledem k okolnostem spíš s mrazením v zádech - výrok iránského prezidenta Mahúmda Ahmadínežáda, který i toto fórum dokázal využít k ospravedlnění íránské posedlosti po jaderné energii (samozřejmě, jen pro civilní využití...): "Všechny země musí získat přístup k novým technologiím, aby diferzifikovaly své energetické zdroje a byly schopny využívat čistou a obnovitelnou energii jako je větrná, sluneční, přílivová, geotermální a nukleární." Takže žádná atomová zbraň, Íránci jen chtějí zachraňovat životní prostředí!
PŮVODNÍ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
A na závěr dobrá zpráva (nejen) pro bratislavské chodce. Slovenský týdeník SME přináší zprávu o tom, že Nejbezpečnější přechod pro chodce v Evropě je v Bratislavě. Vychází z průzkumu 310 přechodů v 31 evropských městech. Bratislava je v první desítce dokonce dvakrát (1. a 10. místo), nejhůře dopadlo italské Miláno. Praha v desítce nejlepších - ale ani nejhorších - není. Kdo by se chtěl do Bratislavy na ten zázračný přechod podívat, najde na internetových stránkách deníku SME i mapku, kde přesně se nachází.
PŮVODNÍ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
