LN: Mělo Rakousko kliku, když prezidentské volby nakonec těsně vyhrál Alexander Van der Bellen?
Já si hlavně myslím, že by se ten výsledek neměl příliš dramatizovat. Rakouský prezident není šéfem vlády. Co ale považuji za zajímavé, je, že kandidát nominovaný původně Zelenými vyhrál coby kandidát široké voličské koalice. Ta sahala od umírněné pravice až po levici. Volby také ukázaly, jak moc je veřejnost mobilizovatelná. Proto v druhém kole přišlo o čtyři procenta voličů víc než o měsíc dříve, když byl ještě výběr z šesti uchazečů.
LN: Je Rakousko skutečně rozděleno na dvě zhruba stejně velké poloviny, jak naznačil těsný výsledek?
To je nepřípustné zjednodušení. Ne všichni, co volili Van der Bellena, budou od zítřka volit Zelené a ne všichni voliči kandidáta populistických rakouských Svobodných (FPÖ) Norberta Hofera teď začnou hlasovat pro ně. Drtivá většina z těchto voličů se už zase dávno vrátila tam, odkud přišli. Byl to z jejich strany racionální kalkul, protože věděli, že hlas pro jejich favorita zabrání zvolení protikandidáta. Van der Bellena volili nadprůměrně často mladší lidé s vyšším vzděláním, výrazně převažovaly ženy a hlavně pak obyvatelé velkých měst. Takže pokud bychom to měli shrnout, tak nedávné volby potvrdily, že v rakouské společnosti existuje několik dělicích linií, například mezi muži a ženami, mezi městy a venkovem, nikoli ale jeden velký příkop, který by šel napříč zemí.
