Někdejší chorvatský prezident Franjo Tudjman zemřel v roce 1999, vůdce bosenských muslimů Alija Izetbegović o čtyři roky později. V haagské věznici Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) dnes Miloševiče dostihla smrt.
Čtyřiašedesátiletý Milošević, zvaný "balkánský Machiavelli", čelil před ICTY obviněním z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a z genocidy, kterých se údajně dopustil či se na nich podílel během válek po rozpadu Jugoslávie. Před soudem se jako bývalý právník hájil sám a všechna obvinění, stejně jako legitimitu tribunálu, odmítal.
Miloševičovi je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek v 90. letech na Balkáně. Zasáhl do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly téhož roku v Chorvatsku a na jaře 1992 v Bosně a skončily až koncem 90. let v Kosovu. Při podpisu mírových dohod o ukončení bosenské války v Daytonu na podzim 1995 byl vnímán jako mírotvorce, k tomuto postoji jej ovšem přinutil tlak mezinárodního společenství.
Původně nenápadného a nepříliš charismatického politika vynesla do popředí vlna srbského nacionalismu koncem 80. let. V dubnu 1987 v převážně albánském Kosovu uprostřed rozlíceného davu místních Srbů a Černohorců jako šéf vládnoucích srbských komunistů na adresu kosovské, převážně Albánci tvořené policie hřímal: "Nikdo nemá právo bít tento (srbský) národ!"
Od května 1986 šéf srbských komunistů v prosinci 1987 převzal moc v Srbsku. Začátkem 90. let přeměnil zdiskreditovaný Svaz komunistů Srbska v Socialistickou stranu Srbska. Z dlouholetého konformního komunisty se stal Milošević socialistou a vyhraněným nacionalistou se snem o Velkém Srbsku, které by zahrnovalo i Srby obývané části Chorvatska a Bosny.
Od roku 1991 byl srbským prezidentem, od července 1997 do října 2000 stál v čele JSR. Funkci opustil až po bouřlivých demonstracích na podzim 2000, které ho přinutily přiznat porážku v prezidentských volbách. I poté však zůstal horlivým obhájcem svých politických kroků, jež podle sousedních a západních zemí vedly k rozpadu bývalé Jugoslávie. Jeho pád znamenal odchod poslední evropské vůdčí osobnosti kontinuálně spjaté jak s érou komunismu, tak s vypjatým balkánským nacionalismem 90. let.
Slobodan Milošević se narodil v srbském Požarevaci 20. srpna 1941. Syn učitele pravoslaví a ortodoxní komunistky vstoupil do komunistické strany již v 18 letech, do aktivní politiky se ale zapojil až v roce 1982; předtím působil v plynárenské firmě a Bělehradské bance.
Za válečného zločince jej poprvé označil v červenci 1998 Senát USA, v květnu 1999 jej ICTY obvinil z válečných zločinů v Kosovu. Přitom ještě nedlouho předtím jej Západ považoval za politika s jistou důvěrou, se kterým mnoho státníků ochotně jednalo. V dubnu 2001 byl uvězněn v Bělehradě a v červnu 2001 byl vydán do Haagu. Stal se první hlavou státu v historii, kterou soudil mezinárodní tribunál kvůli obvinění z válečných zločinů. Mnoho lidí mu nemohlo odpustit ani ekonomické zbídačení jeho země.
Čtyřiašedesátiletý Milošević, zvaný "balkánský Machiavelli", čelil před ICTY obviněním z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a z genocidy, kterých se údajně dopustil či se na nich podílel během válek po rozpadu Jugoslávie. Před soudem se jako bývalý právník hájil sám a všechna obvinění, stejně jako legitimitu tribunálu, odmítal.
Miloševičovi je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek v 90. letech na Balkáně. Zasáhl do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly téhož roku v Chorvatsku a na jaře 1992 v Bosně a skončily až koncem 90. let v Kosovu. Při podpisu mírových dohod o ukončení bosenské války v Daytonu na podzim 1995 byl vnímán jako mírotvorce, k tomuto postoji jej ovšem přinutil tlak mezinárodního společenství.
Původně nenápadného a nepříliš charismatického politika vynesla do popředí vlna srbského nacionalismu koncem 80. let. V dubnu 1987 v převážně albánském Kosovu uprostřed rozlíceného davu místních Srbů a Černohorců jako šéf vládnoucích srbských komunistů na adresu kosovské, převážně Albánci tvořené policie hřímal: "Nikdo nemá právo bít tento (srbský) národ!"
Od května 1986 šéf srbských komunistů v prosinci 1987 převzal moc v Srbsku. Začátkem 90. let přeměnil zdiskreditovaný Svaz komunistů Srbska v Socialistickou stranu Srbska. Z dlouholetého konformního komunisty se stal Milošević socialistou a vyhraněným nacionalistou se snem o Velkém Srbsku, které by zahrnovalo i Srby obývané části Chorvatska a Bosny.
Od roku 1991 byl srbským prezidentem, od července 1997 do října 2000 stál v čele JSR. Funkci opustil až po bouřlivých demonstracích na podzim 2000, které ho přinutily přiznat porážku v prezidentských volbách. I poté však zůstal horlivým obhájcem svých politických kroků, jež podle sousedních a západních zemí vedly k rozpadu bývalé Jugoslávie. Jeho pád znamenal odchod poslední evropské vůdčí osobnosti kontinuálně spjaté jak s érou komunismu, tak s vypjatým balkánským nacionalismem 90. let.
Slobodan Milošević se narodil v srbském Požarevaci 20. srpna 1941. Syn učitele pravoslaví a ortodoxní komunistky vstoupil do komunistické strany již v 18 letech, do aktivní politiky se ale zapojil až v roce 1982; předtím působil v plynárenské firmě a Bělehradské bance.
Za válečného zločince jej poprvé označil v červenci 1998 Senát USA, v květnu 1999 jej ICTY obvinil z válečných zločinů v Kosovu. Přitom ještě nedlouho předtím jej Západ považoval za politika s jistou důvěrou, se kterým mnoho státníků ochotně jednalo. V dubnu 2001 byl uvězněn v Bělehradě a v červnu 2001 byl vydán do Haagu. Stal se první hlavou státu v historii, kterou soudil mezinárodní tribunál kvůli obvinění z válečných zločinů. Mnoho lidí mu nemohlo odpustit ani ekonomické zbídačení jeho země.
