„Přišel jsem, abych pomohl svrhnout zkorumpovaný režim, který je založen na sektářské příslušnosti. Chci stát, kde lidé získají práci na základě toho, co umí, a ne podle toho, do které kasty patří.“ Názor, který agentuře Reuters ve středu v ulicích Bejrútu vyjádřil jedenadvacetiletý Júnis Kaladži, vystihuje náladu mnohých protestujících, kteří od minulého čtvrtka plní ulice libanonské metropole.
Na libanonském letišti našli atrapu bomby z Prahy. Češi ale podobné zařízení k testům nepoužívají |
Malou blízkovýchodní zemí zmítají největší pouliční nepokoje od ukončení občanské války v roce 1990. Když nespokojení demonstranti vyrazili před týdnem poprvé do ulic, byly jejich požadavky poměrně umírněné: lidé se začali bouřit proti vládnímu plánu na zavedení nových daní. Vedle navýšení spotřební daně na tabák a benzin mezi nimi měl být i nový poplatek za používání aplikace WhatsApp částkou 0,20 dolaru (asi 5 korun) denně.
„Jsme tu všichni spolu“
Vláda zareagovala bleskově: již v pátek premiér Saad Harírí příslušným ministrům nařídil, aby vypracovali plán nutných reforem, a v pondělí vláda sdělila, že plánované daně, které by postihly obyvatelstvo, nezavede. Kabinet oznámil i další opatření včetně snížení platu politiků na polovinu, zavedení půjček na bydlení či zdanění bank.
Mezitím však lidový pohyb nabral na síle a protestující začali požadovat odchod celé politické reprezentace. Část demonstrací se zvrhla v násilnosti, v Bejrútu několik nocí po sobě hořely barikády z pneumatik a policie rozháněla radikální jádro protestujících, z nichž mnozí házeli na pořádkové síly kameny, slzným plynem.
Zatímco v minulosti Libanonem často zmítaly spory mezi jednotlivými skupinami obyvatel (v zemi vedle sebe žijí šíitští a sunnitští muslimové, příslušníci různých křesťanských církví i drúzové), tentokrát náboženské rozdíly nehrají roli. Vyjadřoval to i slogan na jednom z nákladních aut svážejících demonstranty do centra Bejrútu, který zněl: „Už žádné sektářství – je čas na změnu!“
Pořádkové síly, které byly vyslány proti demonstrantům, sice dostaly od vlády příkaz použít sílu „jen v nejnutnější míře“. Při střetu protestujících s armádou na dálnici u města Sajdá byly podle svědků zraněny desítky osob.
„Tento stav totální paralýzy už nemůže dál pokračovat,“ řekl ve středu podle televize al-Manar mluvčí libanonského parlamentu Nabíh Berry, víc však neupřesnil.
Zbídačelá země
Kdysi bohatý Libanon, jehož metropole Bejrút bývala obchodním centrem Blízkého východu, ekonomicky utrpěl dlouhou občanskou válkou (1975 až 1990), která zdevastovala infrastrukturu a vyhnala část obyvatel do exilu. K napětí v zemi přispívá velké množství uprchlíků: v důsledku izraelsko-arabské války (1948) do země přišly statisíce Palestinců, kterým Izrael poté neumožnil návrat, a od vypuknutí syrské občanské války (2011) se do Libanonu uchýlilo přibližně 1,5 milionu syrských uprchlíků. Tato matematika dělá z Libanonu zemi s nejvyšším podílem běženců (přes 30 procent) na světě.
Nad Libanonem zuří válka dronů. Sestřelování izraelské techniky z nebe patří ke koloritu |
Pozadí současných protestů má zřetelně ekonomický charakter. Libanon patří k nejzadluženějším zemím světa, státní dluh činí téměř 150 procent ročního hrubého domácího produktu (HDP). V důsledku toho musí vláda vynakládat obrovské částky na splácení půjčených částek plus úroky a tyto prostředky pak chybí na sociální programy, výstavbu infrastruktury, zdravotnictví a další veřejné služby. Vysoká je také nezaměstnanost.
Věřitelská konference, pořádaná loni v Paříži, sice přislíbila libanonské vládě nízko úročené půjčky v úhrnné výši 11 miliard dolarů (asi 250 miliard korun, přibližně pětina ročního HDP), uvolnění peněz je ale vázáno na hospodářské reformy.
Jedním ze způsobů, jak zemi hospodářsky zkonsolidovat, má být také zavedení nové bankovní daně. To však bankovní ústavy – jejichž pobočky ve středu zůstávaly pátý pracovní den v řadě kvůli bezpečnosti uzavřeny – odmítají.
