Kolegové investigativního žurnalisty jsou jiného názoru. Balkon Borodinova bytu je zasklený a je na něm nepořádek, takže člověk se sem téměř nevejde. Že by tady Borodin kouřil, otevřel si okno a náhodou z něj vypadl, je nepravděpodobné.
Známí Borodina popisují jako „statečného chlapa“. Byl prý vynikající novinář, ale někdy příliš horlivý. Občas zveřejňoval neověřené údaje. Mezi jeho oblíbené patřily korupční kauzy. Stále méně médií však bylo ochotno jeho stati zveřejňovat.
K policejní verzi o sebevraždě či nešťastné náhodě se přiklonil i přítel Borodina, místní aktivista Leonid Volkov. Podle něj „čestné novináře málokdo potřebuje“. Putinův režim lidi jako Borodin prý zabíjí, nikoliv však vždy ranou do týla. „Možná to je ještě jeden žurnalista, který v prázdném, maličkém bytě pochopil, že jeho perspektiva je za nízkým zábradlím jeho balkonu,“ soudí Volkov.
Borodin pracoval pro jekatěrinburskou agenturu Novyj děň. Její šéfredaktorka Polina Rumjancevová si nemyslí, že smrt jednoho z nejlepších novinářů oblasti byla sebevraždou. „K tomu neměl žádný důvod,“ prohlásila. Další žurnalisté uvedli, že Maxima nedávno přepadli a zmlátili neznámí muži. Den před smrtí volal známému advokátovi, že na chodbě vidí lidi v uniformách a že čeká „vpád do svého bytu“.
Putin čelí kritice po útoku Západu v Sýrii. Je příliš měkký, tvrdí ruští občané |
Posledním Maximovým tématem byla Vagnerova soukromá vojenská společnost (Vagnerova ČVK). Tajemná struktura, která podle všeho dělá za ruský stát tu nejšpinavější práci např. v Sýrii nebo na Donbase. Stovky ruských žoldáků se ale staly 7. února 2018 oběťmi amerického náletu. Moskva mlžila, ale Borodin byl prvním, který smrt mladých mužů dokázal potvrdit. Vedení Vagnerovy skupiny ho proklínalo a hlavně odmítalo, že by v Sýrii došlo k nějakému masakru. Jenže Maxim ve městě Asbest ve Sverdlovské oblasti našel tři rodiny, jež oplakávaly své syny. Popsal, jak 7. února ruské tanky překročily v provincii Dajr az-Zaur dohodnutou linii deeskalace, která oddělovala syrské vládní jednotky od území ovládaného demokratickými silami. Cíl Rusů byl závod na zpracování ropy, jejž chtěli „vrátit“ syrskému prezidentovi Baššáru Asadovi. Vagnerovci totiž mimo jiné za pohádkové finanční odměny ochraňují důležité objekty včetně ropných rafinérií a vrtů. Borodin zjistil dost na to, aby vagnerovci skončili před mezinárodním soudem.
Od roku 1999 bylo v Rusku zavražděno 158 novinářů. Průměrně ročně dojde v zemi tedy k osmi „novinářským“ vraždám.
