O daru padla první zmínka v podcastu Tuckera Carlsona. Witkoff v něm prozradil, že jde o „krásný portrét od předního ruského umělce“. „A prezident z něho byl opravdu dojatý,“ dodal zvláštní vyslanec Spojených států. Portrét však kromě hrstky zaměstnanců Bílého domu nikdo neviděl, závoj tajemna z něj strhl v úterý až sám jeho autor.
Portrét má na svědomí ruský malíř Nikas Safronov, který v rozhovoru pro CNN popsal, jak jedno z jeho posledních děl vznikalo. Základem je ikonická fotografie amerického prezidenta po atentátu ve městě Butler v Pensylvánii. „Bylo pro mě důležité, abych dal důraz na krev, jizvu a jeho odhodlání a statečnost. Nezlomilo ho to, ani na chvíli se nebál. Pozvedl svou ruku na symbol jednoty Ameriky a slibu toho, že jí opět dá to, co si zaslouží,“ vysvětluje ruský malíř.
Safronov vzpomíná, že ho nejprve kontaktovali „nějací lidé“. Chtěli po něm poměrně narychlo vyhotovit obraz Trumpa, jak ho vidí sám malíř. „Zprvu jsem nevěděl, s kým to mluvím. Jako prominentní umělec pracuju na zakázkách pro lidi, kteří často nejdou do detailu,“ popisuje. Z náznaků mu však bylo jasné, že jde o práci pro samotný Kreml.
„Když jsem začal malovat, uvědomil jsem si, že mohu naše země mým dílem alespoň o něco málo semknout. Rozhodl jsem se proto, že za obraz nebudu chtít žádné peníze. Došlo mi totiž, jaký je účel toho všeho,“ míní. A jeho podezření se pár dní po dokončení díla potvrdilo. Prý ho kontaktoval sám Vladimir Putin s pochvalou. Prohlásil, že „toto dílo je prvním krokem na cestě sblížení Ruska a Spojených států“.
 |
V Bílém domě se dílu Safronova dostalo náležité péče a čestného místa. Visí ve velkém foyer sídla prezidentů. Přímo na místě, odkud nechala Trumpova administrativa odstranit oficiální portrét někdejšího vládce Ameriky Baracka Obamy.
Portréty slavných a armáda
Pro Safronova nejsou malby slavných osobností a velkých státníků ničím novým. Na svém kontě má obrazy papeže Františka, jemuž portrét předal osobně letos v únoru, i indického prezidenta Naréndry Módího či severokorejského vůdce Kim Čong-una. Speciální libůstkou jsou pro něj obrazy herců a hereček, nechybí mezi nimi Arnold Schwarzenegger či Sophia Lorenová.
Sklony k umění projevoval Safronov už od mládí. Narodil se 8. dubna 1956 v Uljanovsku do rodiny sovětského vojáka, o maminku přišel velmi brzy. Po nastoupení na uměleckou dráhu si na její památku nechal změnit křestní jméno z Nikolaje na Nikase, jeho matka totiž měla finské a litevské kořeny. Už na základní škole vynikal obkreslováním ilustrací z dobrodružných knih.
Po základní škole směřovaly jeho kroky do armády, v Oděse se učil na lodního navigátora. V roce 1973 vedení školy vybralo hrstku studentů, ti se měli na palubě historické lodi plavit u pobřeží Spojených států. Safronov byl jedním z vyvolených. Byl to moment, který definoval jeho kariéru, zároveň jde o životní zlom, kdy se začala realita míchat se sny a fikcí.
Snové setkání na moři
Slavný malíř v jednom z rozhovorů vzpomínal na moment, který mu změnil život. „Dostali jsme se do bouře, trvala snad celý den. Když to všechno skončilo, konečně jsme si mohli odpočinout a já upadl do hlubokého spánku,“ popsal. Zdálo se mu o galerii, v níž visely jeho obrazy, které však zatím nenamaloval. Vedle sebe uviděl postávat starého muže, trpělivě studoval každé dílo, okomentoval ho a posunul se k dalšímu. Safronov se s ním někdy hádal, jindy jen uznale pokyvoval hlavou.
Když mu pohlédl do tváře, uvědomil si, že je to Leonardo da Vinci. „Kam to jdete?“ zeptal se ho Safronov. Postava neodpověděla a směrem k malíři hodila velký míč, který uvnitř zářil. „V tu chvíli jsem se probudil a bylo mi jasné, že se stanu umělcem,“ vzpomíná Safronov. Když se vrátil domů, zanechal armádních studií a přihlásil se na Rostovskou vysokou školu umění. V roce 1978 se dočkal první výstavy a v průběhu let se propracoval do nejvyšších společenských vrstev.
Jak by sám Safronov pospal svůj styl tvorby? „Snová vize,“ odpovídá stručně. Po krátkém odmlčení myšlenku rozvine. „Spočívá to v určitém zamlžení hlavního obrazu, jako by byl za tenkým závojem ranního oparu,“ míní.
