Na počátku skandálu stál na první pohled nevinný rozhovor ruské služby rozhlasové stanice BBC s Arťomem Loskutovem. Známým sibiřským aktivistou a avantgardním umělcem, který bojuje za rovnoprávnost svého regionu.
Sibiřská republika
Loskutov plánoval vyrazit do ulic na pochod za federalizaci Sibiře s heslem „Přestaňme krmit Moskvu“. Nehovořil o rozpadu Ruska, ale o Sibiřské republice v rámci Ruské federace. Jenže se dopustil i výroků, které osazenstvo Kremlu zvedly ze židlí. Připustil, že jím organizované akce nejsou jen pouhou recesí, ale „reálným pokusem o autonomizaci“. Pak pohovořil o nové národnosti „Sibiřanů“. A kromě toho prohlásil, že nejen obrovské státy mají právo na existenci, ale často se lidem žije lépe v menších útvarech, jako je Švýcarsko nebo Kuvajt. Na Sibiři leží zásoby surovin, z jejichž těžby se platí imperiální politika Moskvy. A obyvatelé obrovského území za Uralem mají pocit, že je metropole vyjídá.
Kdyby na východní Ukrajině nezuřila válka, zřejmě by výroky novosibirského aktivisty Loskutova nikoho nevzrušily. Za současné situace ale vyvolaly aféru, která může skončit i uzavřením vysílání BBC pro ruské posluchače. To tady nebylo ani v nejtěžších dobách čečenské války, kdy Rusku hrozilo, že se od něj severní Kavkaz odtrhne a země se začne rozpadat.
Tajné služby mají pohotovost
I když je představa války za osamostatnění Sibiře poněkud mimo realitu, Moskva již zablokovala všechny stránky ruské sociální sítě VKontaktě, kde se píše o pochodu za federalizaci Sibiře. Všechny servery, které na mítink upozornily, dostaly varování od Ruské agentury pro kontrolu komunikací, že budou zablokovány.
PSALI JSME: |
V Moskvě pochopili, že činy Arťoma Loskutova mohou být návodné – půda je totiž pro „separatisty“ připravená i v jiných ruských oblastech: Kaliningradu, na Sachalinu, tradičně na severním Kavkaze, ale i v Tatarstánu. I když o rozpadu Ruska zatím otevřeně hovoří jen málokdo, v případě ekonomického kolapsu by podle řady expertů reálně hrozil. V 90. letech minulého století od rozdrobení Ruska na drobnější státy nebylo daleko.
„Samozřejmě že bych nechtěl vyprovokovat takový konflikt, jaký dnes zuří na Ukrajině,“ tvrdí teď Loskutov, ale již je pozdě. Jako možný budoucí vůdce sibiřských separatistů a ideolog nové Sibiřské republiky je dnes v centru pozornosti nejen novinářů, ale především ruských tajných služeb. Pouhý náznak nespokojenosti se systémem, kde je vše řízeno z jediného centra, přesto prezidenta Vladimira Putina vyděsil.
Pochod za federalizaci
Loskutov pochod za federalizaci Sibiře, původně plánovaný na 31. července, chce stále uskutečnit. Nyní až 17. srpna a s jiným mottem: za dodržování zákona o federalizaci. K původně nevelké akci se teď hodlá přidat řada ruských hnutí. Podle opozičního vůdce Borise Němcova separatismus v samotném Rusku nakonec Putina dostihne. „Bumerang se vždy vrací.“
ČTĚTE TAKÉ: |
Od chvíle, kdy se rozpadl SSSR, se řada ruských regionů snaží získat větší autonomii a nenechat si vše diktovat z Moskvy, jak je tomu v autoritářském státě založeném na vládě už ne jedné strany, ale jednoho muže zvykem. Sibiř a další regiony chtějí mít více z obrovského nerostného bohatství včetně zásob energetických surovin, odmítají živit statisíce úředníků, poradců, poslanců i manažerů, kteří v Moskvě za svá sídla platí astronomické nájmy a tráví dovolené v nejluxusnějších světových střediscích. A některé části Sibiře zůstávají krajně zaostalým regionem.
Ani referendum o připojení Sachalinu k Japonsku není novým tématem. Letos v dubnu po anexi Krymu komentovali sachalinští poslanci se značnou hysterií prohlášení bývalé ministryně obrany Japonska Yuriko Koike o nutnosti provést referendum o nezávislosti Sachalinu a Kurilských ostrovů na Rusku. Řada obyvatel, kteří přebývají v krajně neutěšených podmínkách, smutně pošilhává po japonské životní úrovni a podle sociologů by jim materiální dostatek mohl vynahradit hrdost na to, že žijí v zemi, která zvítězila ve 2. světové válce. V 90. letech k referendu nebylo daleko. Moskva ale podnítila založení Společnosti na obranu výsledků 2. světové války, která má veřejné mínění necelého půl milionu Sachalinců pod kontrolou.
Ostrov Sachalin.
Moskva Sibiř vyjídá
Sibiřský separatismus nyní Moskvu notně vyděsil. Nespokojenost totiž nevyjadřuje náboženská či národnostní skupina, která by se cítila být Rusy porobována, ale etničtí Rusové. Znepokojeni tím, jak Kreml investuje obrovské částky do svých imperiálních tažení, se sibiřští aktivisté vrátili k tomu, co začali v roce 2012.
Tehdy v březnu se sdružili do Sibiřské národní kulturní autonomie. Podle Loskutova stačí zhlédnout film s příznačným názvem „Ropa výměnou za nic“ a každému je jasné, proč si moskevská byrokracie může bezpracně užívat takové rozkoše. Navíc se k mladým sibiřským patriotům už tehdy připojil člověk, který má na veřejné mínění mnohem větší vliv než avantgardní umělci – hlavní expert z Institutu stravování Ruské akademie lékařských věd Jakov Novosjolov. Jeho výzkum stravování lidí žijících v extrémních podmínkách Sibiře byl pro obyvatele šokem: Moskva Sibiř trápí hlady. I díky němu se k „sibiřské národnosti“ hlásí jen v Novosibirsku čtyři tisíce lidí.
Podle irkutského sociologa Michaila Rožanského by ale jakékoliv pokusy vymanit Sibiř z područí Moskvy znamenaly občanskou válku. Bezesporu krvavější, než je ta na východní Ukrajině.
