Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Putin se velmi změnil, říká jeho bývalý premiér. Na uzdě ho drží jednota NATO

Svět

  10:00
Praha - I jeho zásluhou usedl v roce 2000 do prezidentského křesla Vladimir Putin. Čtyři roky s ním byl jako předseda ruské vlády v každodenním kontaktu. 24. února 2004, dva týdny před prezidentskými volbami, Putin svého premiéra Michaila Kasjanova zbavil funkce. Později ho nazval „podvodníkem“. Dnes jsou z nich úhlavní nepřátelé.

Členové ruské opozice v první řadě průvodu: Michail Kasjanov (třetí zprava) a Ilja Jašin (druhý zprava) foto: Reuters

LN: Jak hodnotíte nedávné prezidentské volby, ve kterých opět zvítězil Vladimir Putin?

Nebyly to volby legitimní. Ani všichni ruští občané neuvěřili tomu, že Putin získal skutečně takovou podporu, jakou mu naplánovali – přes 77 procent. Jsem přesvědčen, že Putina podporuje maximálně 50 procent lidí. A těchto 50 procent představují lidé, kteří získávají informace z jediného zdroje – z centrálních televizních programů. Jsou ovládáni čistou putinskou propagandou. Vzdělanější část obyvatelstva Ruska, lidé, kteří cestují a vidí, jak žije zbytek světa, představuje asi jen 5 až 10 procent. K naší velké naší lítosti právě tito lidé se nechtějí účastnit politického života. Vybrali si tu lehčí cestu. Mlčí, a někteří dokonce trvale odjíždějí do zahraničí. I tady v České republice žije mnoho Rusů a další ruští migranti přijíždějí. Jsou to slušně finančně zajištění lidé – kdyby byli ještě bohatší, jedou do Anglie, do USA, do Německa. Ale střední třída přijíždí sem k vám, do Lotyšska, Litvy a Estonska, Slovenska, Bulharska – tam emigrují ti nejchudší. Protože když prodají byt v Moskvě, mohou si za ty peníze koupit třikrát tak velký byt na bulharském pobřeží s výhledem na Černé moře. To je naše tragédie - emigranti jsou naši voliči.

LN: Vidina jasné prohry byl důvod, proč jste se voleb neúčastnili a ani vy osobně jste nekandidoval na nejvyšší funkci?

Já jsem nekandidoval, protože demokrati se mezi sebou nedokázali dohodnout. Jabloko se začalo aktivizovat až dva měsíce před prezidentskou volbou, aby zviditelnili Grigorije Javlinského. Alexej Navalnyj (Ústřední volební komise odmítla opozičního předáka zaregistrovat, pozn. red.) teď neví, jak dál. Volby skončily a on nemá žádné programové cíle, takže tápe. Xenie Sobčaková (kandidátka za část demokratické opozice, pozn. red.) byla projektem Kremlu. Ani to moc neskrývá. Respektive neřekla nikdy, že by ji Putin přikázal kandidovat, ale neskrývá, že s Putinem konzultovala svou kandidaturu a že se domluvili. Já mám informace, že financování její kampaně se odehrávalo na příkaz Kremlu. Některé firmy dostaly příkaz vyčlenit peníze na kampaň Sobčakové. Ženy bezesporu patří do politiky, ale ne všechny a ne za každou cenu. Já sám jsem chtěl přesvědčit Irinu Dmitrijevnu Prochorovovou (sestra někdejšího kandidáta na prezidenta Michaila Prochorova, známého ruského byznysmena, expertka na ruskou literaturu, pozn. red.), inteligentní a váženou osobu. Nevadí, že není světoznámá, protože to lze zvládnout celkem rychle. Ale nepodařilo se nám ji přemluvit. Nakonec naše strana sice nepostavila žádného svého kandidáta, ovšem účastnili jsme se jako pozorovatelé, školili jsme naše aktivisty, kteří vysvětlovali veřejnosti, jak v některých podnicích nutili lidi, aby volili „správně“. Na majitele firem byl vyvíjen tlak a hrozila jim ztráta majetku. Byli proto nuceni stejně jako šéfové státních podniků posílat své lidi do volebních místností a nabádat je hlasovat za Putina. Někdy zaměstnanci jako důkaz posílali selfie, která si pořizovali přímo ve volebních místnostech na své telefony. Kdybychom ještě my poslali našeho kandidáta do voleb, lidé by byli ještě více zmateni a rozčarováni. Snad výsledky voleb přispějí k tomu, že demokraté konečně pochopí, jak důležitý je konsolidovaný postup. Není nutné zakládat hned společnou stranu, ale musíme spolupracovat.

LN: Jenže namísto toho jste se už po volbách stačili pohádat ohledně kandidatury na moskevského starostu…

O tom musíme se s našimi partnery ještě jednat. Jeden pozitivní příklad už máme. Vloni v moskevských komunálních volbách se povedlo demokratům dát dohromady jednotnou kandidátku. Navalnyj se ovšem opět odmítl připojit, protože ho zajímal jen jeho osobní cíl - stát se prezidentem. Přesto jsme sestavili společnou kandidátku a z 1 500 křesel jsme obsadili 200. Není to mnoho, ale na druhou stranu za situace, jaká je, to není málo. Dva obvody dokonce zcela kontrolujeme. Ano, na této úrovni nejsou žádné velké pravomoci, ale zase je zajímavé, že například v jednom obvodě všech 15 poslanců jsou „naši“. Ani jeden komunista ani jeden zástupce Putinova Jednotného Ruska.

LN: Když jste byl „Putinovým“ premiérem, mohl jste ho pozorovat z bezprostřední blízkosti. Byl to tehdy jiný Putin, než dnes?

Byl to úplně jiný Putin.

LN: A co se stalo s tím původním?

Začal jsem s Putinem opracovat ještě v době, kdy se předchozí prezident Boris Jelcin rozhodl, že právě on bude jeho následníkem. Souhlasil jsem s tím výběrem. Dnes vím, že jsme se oba, Jelcin i já, mýlili. Byl jsem upřímně přesvědčen, že Putin je stejný jako my, kdo jsme přišli tak říkajíc ze Sovětského svazu. Ale snažili jsme se porozumět demokratickým hodnotám a myslím, že jsme jim porozuměli. Domníval jsem se, že Putin patří do naší skupiny „prozřelých“. Abych byl úplně spravedlivý, Putin zprvu splnil veškeré předpoklady i moje podmínky, a proto jsem také souhlasil být za jeho prezidentování ruským premiérem.

LN: Jaké podmínky jste si kladl?

Zavádění ekonomických reforem. Putin je podpořil a Rusko se tehdy dostalo z ekonomické krize. Začal stabilní ekonomický růst, hrubý národní produkt rostl o 6 až 7 procent ročně, příjmy obyvatelstva rostly o 10 i 15 procent ročně. Především lidé žijící ve velkých městech rychle pociťovali pozitivní změny. V tu chvíli se ale Putin začal budovat mocenskou vertikálu, která dnes perfektně funguje. Zrušil přímé volby gubernátorů, a vlastně provedl protiústavní reformu, změnil pravidla parlamentních voleb. Stal se tím, čím vždycky byl a je dodnes – skutečným kágébešnikem. Ten muž, kterého vidíme dnes, to je skutečný, opravdový Putin. Ten „můj“ z roku 2000 se jen přetvařoval.

LN: Jak je tedy možné, že občané stále chtějí Putina vidět ve svém čele?

Kdesi v našich sovětských genech je zakotven strach. Po generace se bojíme promluvit nahlas v kuchyni. Putin tyto geny strachu usilovně u běžných obyvatel aktivizuje. Zkresluje jejich pohled na realitu, takže oni zase věří, že stojí na stráži světového míru a bojují s agresivním imperialismem. Jako to bylo dřív. Užuž nás přepadnou zlí Američané, přijdeme o naši suverenitu, chtějí nám ukrást náš plyn a ropu. Lidé tomu věří. Pokud se díváte na ruskou televizi, tak takové hrůzy slyšíte a vidíte každý den.

LN: Jenže Rusko není SSSR. Občané mají internet, mnozí cestují… proto je obdivuhodné, jak se Kremlu daří manipulovat veřejným míněním a zavdává to otázku, zda se nepotvrzují konspirační teorie z dob Sovětského svazu o vědeckých metodách manipulace…

Putin skutečně rozvinul tajný vědecký program řízení veřejného mínění. Tento projekt existuje a funguje už dlouho. Pro Putina pracují specialisté, kteří se zabývají výhradně tím, jak manipulovat lidmi a vymývat jim mozky. Například fakticky řídí televizní kanály. Kromě toho v administrativě prezidenta pracují lidé, jejichž jména známe a kteří si pravidelně svolávají šéfredaktory, zadávají jim úkoly i ideologický směr. Vysvětlují jim naprosto vědecky, jak se dostat do hlav lidí a řídit jejich myšlenky a kroky. To je první úkol vědeckého manipulačního týmu. A druhý, ten souvisí s působením internetu a tzv. trollů.

LN: Pozice liberálů za této situace vypadá dost beznadějně. Máte nějaký plán?

Ano, naše situace po posledních prezidentských volbách je strašná a pokud nic nezměníme, nepřežijeme jako politická síla. V této konstrukci, kterou vytvořil Putin a které já říkám „kapitalismus pro své přátele“, si musíme hlavně zachovat svou existenci, uchránit si svůj světonázor – a ten spočívá v našem absolutním respektu ke všem evropských univerzálním hodnotám. Rusko je členem Rady Evropy, respektujeme všechny podepsané dokumenty a institut lidských práv stavíme nade vše. To pokládáme za náš národní zájem, a ne nějaké výmysly Putina, kterým u nás podřizují lidská práva občanské svobody. Letos se připravujeme na místní volby a uvidíme, jak dopadneme. V roce 2016 jsme šli do voleb do státní dumy a za tři měsíce práce s voliči přes internet i v terénu, tváří v tvář – jiné možnosti nemáme, protože nemáme přístup do sdělovacích prostředků – úroveň naší podpory vyrostla z pěti do osmi procent. To byly údaje sociologické služby Centrum Levady, které důvěřujeme. Ale ve volbách nám „nakreslili“ 0,8 procent místo osmi procent. Fakticky tedy Putin v roce 2016, v době voleb do dumy, učinil definitivní rozhodnutí a na křižovatce zahnul následujícím směrem: země půjde cestou dalšího omezování politického prostranství a on sám bude kontrolovat absolutně vše. Věří, že to tak bude věčně. Jenže jak víme, nic věčného není.

LN: To sice ne, ale je vůbec možné, aby s něco změnilo ještě za vlády Vladimira Putina?

Já věřím, že Putin leccos pochopí a začne sám budovat schéma svého odchodu z nejvyšší funkce. Musí zvolit takový způsob, který bude zároveň garancí jeho bezpečnosti. Navíc očekávám změny v naší zemi i ve sféře veřejného mínění, a to v nejbližších dvou až třech letech. Reálné příjmy lidí klesají velmi rychle a pociťují to všichni. To propagandistické schéma, které srší z televize, že Rusko je jakoby obklíčeno nepřáteli, že musíme zalehnout do zákopů, připravit zbraně k palbě a zaujmout obranné postavení, už nebude dlouho fungovat. Lidi se začnou ptát na ty nejobyčejnější otázky: proč žijeme hůř a hůř. Myslím, že Putin to ví. A že chce být navždy zapsán v historii a ve vědomí lidí jako vůdce, který pozvednul Rusko z kolenou a donutil svět, aby si ho vážil. A pokud by za dva, tři roky nastalo definitivní rozčarování obyvatelstva, ekonomické a sociální problémy už by vyústily ve výbuchy občanského hněvu po celé zemi, začnou masové nepokoje, tak to pro Putina je katastrofa. Tohle přesně on nepotřebuje. Proto se mi zdá, že on v následujících dvou letech připraví následníka, který jednak zajistí plné bezpečí jemu osobně i jeho přátelům a druhá důležitá úloha, která mu připadne, bude ještě těžší – musí vzít na svá bedra veškeré ty negativní emoce, které se právě v době kolem příštích prezidentských voleb začnou vylévat na povrch. Putin přitom musí zůstat carem, tím nejlepším z nejlepších, který vyvedl zemi z temnoty.

LN: Rozhádaná demokratická opozice ale této propagandě zatím nedokáže vůbec vzdorovat…

Skutečně mnoho let se nedaří sjednotit demokratickou opozici především proto, že všichni mají své vlastní ambice a každý z lídrů si myslel, že ta jeho strana mu přinese úspěch. Například Alexej Navalnyj se pokládá za nové pokolení a s těmi „starými“ nepočítá. Jenže sázet jen na mládež také není možné. Velká část mladých lidí kolem 25 – 30 lety je absolutně apolitická. To je generace zcela otrávená režimem Putina. Začali dospívat v době, kdy už Putin vládl a celý dospělý život je u moci jen on. Hlavní, co pochopili během svého života je, že nejdůležitější ze všeho jsou peníze. Peníze rozhodují o všem a nic jiného nemá cenu. Zajímavé je, že podle průzkumů mnozí z těchto lidí touží pracovat v KGB dnes tedy FSB, nebo v daňové policii, protože vědí, že tyto orgány představují sílu a moc nad ostatními, a tedy i peníze. Tato otrávená generace je největším zločinem Putina.

LN: Alexej Navalnyj ale dostal do ulici ještě mladší – patnáctileté školáky. Má to smysl, když nemohou zatím volit?

Mezi touto věkovou kategorií je podpora Navalného vysoká. Musí si ale tedy na jejich hlasy tři, čtyři roky počkat. Je to vklad do budoucnosti, dnes to výsledky nepřinese. Já si myslím, že pro Navalného je teď nejdůležitější, aby pochopil, jaké je jeho místo ve společném opozičním táboře. Protože se také klidně může stát, že tito jeho mladí budoucí voliči mu odjedou studovat do Prahy a už se domů nikdy nevrátí.

LN: Jak moc Putinovi vadí, že od roku 2014, kdy anektoval Krym, ztrácí mezinárodní kredit, a dnes se ocitl s celým Ruskem v dosti značné mezinárodní izolaci?

Putin se v roce 2014 kardinálně zmýlil. Zmýlil se proto, že Západ mu to dovolil. Západ totiž udělal chybu jako první. A to už v roce 2008, kdy Rusko obsadilo část Gruzie. Tehdy existoval speciální plán, nazýval se Sarkozy plán, který obsahoval řadu podmínek včetně odchodu ruských vojáků z území Gruzie. Putin nesplnil jediný bod! Přesto se, za tři měsíce Západ opět obrátil k Putinovi čelem a začal se s ním kamarádit jakoby nic. Business as usual. Ekonomické zájmy se staly prioritou. Byl to zásadní moment, kdy Putin pochopil, že toto je vlastně povolenka k dalším akcím – zasvítila zelená na jeho cestě na Krym a na Donbas.

LN: Je tedy reakcí Západu ruský prezident dnes překvapen?

Trvalo vám to a stále jsou někteří evropští politici příliš opatrní, ale přece jen se Západ konsolidoval. Po anexi Krymu se po předlouhých rozepřích objevila v EU jednotná politika vůči Moskvě. Vlastně díky Putinovi! To on vás k tomu donutil. Ta druhá věc je ještě důležitější – projevila se transatlantická solidarita. A tomu Putin nikdy nevěřil. Myslel si, že protiamerické nálady v mnohých evropských zemích neumožní jednotu EU a USA. A tato transatlantická solidarita, pokud bude trvat, udrží svět, aby nesklouzl k další eskalaci násilí. Udrží i Putina od další agrese, na kterou je bezpochyby naladěn. Musíte si uvědomit, že on nyní čeká, až se Západ unaví, rozhádá, nově vybrané populistické strany v některých zemích zničí evropskou jednotu. Číhá doslova za rohem, až si vy sami vytvoříte problémy.

LN: Jaká je role českého prezidenta Zemana, který je jedním z posledních evropských politiků ochotných přátelit se s prezidentem Putinem?

Volba českých občanů mne tedy trochu udivila. Vaše země ale stojí na parlamentní demokracii a nehledě na to, že si teď volíte prezidenta v přímé volbě, on nemůže změnit zahraničně-politický kurz. Samozřejmě Putin takového politika využívá, ale hlavně doma, v Rusku.

KDO JE MICHAIL KASJANOV (60)

■ Michail Michailovič Kasjanov se narodil v roce 1957 v obci Solncevo u Moskvy. Vystudoval Moskevský institut automobilové dopravy av 80. letech pracoval v sovětské Státní plánovací komisi. Po rozpadu SSSR přešel na ministerstvo financí, kde se proslavil jako vyjednavač s mezinárodními finančními institucemi a věřiteli. Získal neoficiální titul hlavního finančního diplomata Ruska.

V květnu 1999 ho ruský prezident Boris Jelcin jmenoval ministrem financí. Tím zůstal i po nástupu Vladimira Putina. Nový prezident ho v květnu 2000 jmenoval premiérem.

■ Vydavatelství Euromoney Publications Kasjanova ve stejném roce vyhlásilo nejúspěšnějším ministrem financí zemí střední a východní Evropy. Na domácí scéně ale čelil obviněním z korupce, vysloužil si přezdívku „Míša dvě procenta“, což měla být narážka na podíl, který požadoval při pomoci s uzavíráním kontraktů na státní zakázky.

■ V  roce 2004 se názorově rozešel s  Putinem a ten ho zbavil funkce premiéra. Kasjanov se stal vůdčí osobností ruské demokratické opozice. V  roce 2015 předal Kongresu USA seznam osob, které se měly podílet na vraždě opozičního předáka Borise Němcova. V  ruských médiích byl označen za zrádce. Nyní vede Stranu národní svobody a Ruský národně-demokratický svaz.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!