Putinovi „Čekisté“ vs. Jelcinova „Rodina“

Kdo nyní vládne v Rusku? Odpověď na tuto zdánlivě banální otázku, která v posledních dnech zaměstnává ruská média, se táhne od nedávné historie. Současný ruský mocenský systém začal vznikat v 90. letech za vlády prezidenta Borise Jelcina. Jeho nástupce Vladimír Putin období nazývané „érou divokého kapitalismu“ úspěšně přetvořil v něco, co politolog Vladimír Pribylovskij označuje jako „dynasticko oligarchický systém vlády“. Putin neřízenému „řádění“ oligarchů stanovil mantinely. Oligarchové sice mohou „řádit“ dál, ale jen pokud o tom hlava státu ví, pokud s tím souhlasí a pokud z toho něco má.

Právě Putin ztělesňuje jeden ze základních prvků charakteristických pro „dynasticko-oligarchické“ mocnosti, kterým je následnictví. Putina si jako svého nástupce bez účasti široké veřejnosti vybral Jelcin. A prosadil za pomoci administrativních pák, aby byl jeho favorit zvolen v navenek demokratických volbách. Nyní ovšem Jelcin lituje, jak hořce se spletl. Putin se totiž nespokojil s rolí pouhého pokračovatele Jelcinovské linie. Založil vlastní dynastii a privilegované postavení Jelcinova klanu „Rodina“ bez milosti ukončil.

Jak se volí následník

Výsledky voleb v Rusku jsou v současnosti předem známy. Strach a respekt z úřadů, funkcionářů či regionálních vůdců ze sovětské éry přetrvává i nadále. A určuje konání lidí spíš než jejich svobodná vůle. I v příštích volbách vyhraje ten, koho si vybere za svého následníka současný prezident. Putin je v tomto směru opatrný, protože on sám svého patrona Jelcina zklamal. Jeho následník musí být tedy méně ambiciózní než on sám.

 Naprostá kontrola sdělovacích prostředků Putinovi umožní zmanipulovat veřejné mínění ve prospěch vybrané osoby. Obrovské finanční zázemí v podobě Kremlu oddaných oligarchů dává široké možnosti při „kupování si“ voličů a jejich přízně. Váhu prezidentovým slovům nakonec přidá také zvýšení důchodů či mateřských přídavků těsně před volbami. „Nakrmené“ davy Putina poslechnou. Bez oddaných ropných či plynařských magnátů by to ale nešlo. V současnosti již všechna výnosná odvětví kontrolují lidé z Kremlu. A právě v cestě za společným cílem - penězi a mocí - vznikají klany.

V Rusku se současné klany vytvářely podle teritoriálního, profesního a příbuzenského principu. Například nejsilnější klan „Čekisté“, který vede Putin, sdružuje osoby pocházející z Petrohradu, pracovníky tajných služeb a jiných ozbrojených složek a jejich příbuzné. Propletenec těchto vztahů vytváří v Rusku nejmocnější strukturu, která se evidentně hodlá na výsluní udržet věčně a za každou cenu. A změnit to nemohou žádné demokratické volby. Jen ještě silnější klan dokáže vytěsnit konkurenta, jako se to přihodilo na přelomu tisíciletí Jelcinově klanu „Rodina“.
 „Čekisté“ nyní ovládají v Rusku naprosto všechny sféry života. Dosazováním svých příbuzných rozšiřují své „grunty“, obsazují parlamentní křesla a spojují velké podniky v giganty, které začínají hrát roli i na zahraničněpolitické scéně. Ne náhodou jsou členy vládnoucího klanu šéf Gazpromu Alexej Miller a náčelník tajných služeb FSB Nikolaj Patrušev. Rodové linie jsou důležité, protože zde zrada či přechod do konkurenčního tábora prakticky nehrozí. A tak není divu, že syn Patruševa Andrej byl v září ve svých 25 letech jmenován do vedoucí funkce jedné z hlavních ropných společností Rosněfť. Bude nyní pravou rukou dalšího člena čekistického klanu Igora Sečina, který je i hlavním ideologem Kremlu.

 Pavučina je to spletitá, ale má svou logiku. Patrušev mladší má své místo v klanové struktuře zajištěno i díky svému vzdělání. Je absolventem Akademie FSB, nejvýznamnější školy tajných služeb v Rusku. Ne náhodou byl jeho spolužákem starší syn premiéra vlády Ruské federace Pavlík Fradkov. Ten má ve svém mladém věku na ministerstvu zahraničí na starosti vztahy Ruska s Evropskou unií a G8. Jeho mladší bratr Petr sedí ve vedení „Vněšněekonombanky“. Čtyřiadvacetiletý syn ministra obrany Serjoža Ivanov je zase vicepremiérem Gazprombanky. Děti vůdců klanu jsou do vedení těchto gigantů dosazovány nejčastěji - jsou nejlépe ovladatelné a věrné.
 I ruské regiony jsou řízeny rodověprofesními klany, které se s klany federálního významu většinou dohodnou na rozdělení vlivu. Tak to praktikují například čečenský „chán“ Ramzan Kadyrov či „sultán“ Tatarstánu Mintimer Šajmijev nebo kalmycký „vladyka“ Kirsan Iljumžinov. Systém je to v tuto chvíli poměrně stabilní a pro všechny zúčastněné výhodný. A řadoví obyvatelé neprotestují - bylo by jim to k ničemu. V klanové společnosti totiž nehrají žádnou roli.