Výzva japonských autorit k návratu se týká asi 27 tisíc lidí, kteří nežili v lokalitách, jichž se týkala povinná evakuace. Aktivisté ale upozorňují, že takový postup porušuje práva lidí, kteří považovali své domovy za nebezpečné pro život po nejhorší jaderné havárii v japonské historii.
‚Neuvěřitelně vysoká‘ radiace ve Fukušimě. Robota zničí za méně než dvě hodiny |
Jedním z „dobrovolných“ evakuovaných je i Noriko Macumotová, se kterou hovořil britský list The Guardian. Pokud se do svého domova nevrátí do konce března, zruší jí příspěvky na bydlení. Musí se proto rozhodnout, jestli riskovat stěhování někam, kde se necítí bezpečně, nebo přijít o peníze, které jí po katastrofě umožňovali nějak přežívat.
„Je nás mnoho v podobné situaci. Budeme čelit vysoké radiaci, ale vláda nás do návratu nutí. To se v podstatě rovná zločinu,“ uvedla Macumotová. V době katastrofy žila Japonka se svým manželem a dvěma dcerami ve městě Korijama, 70 kilometrů západně od elektrárny Daiči, již postihlo katastrofické zemětřesení a úniky radiace.
To je sice o něco dále než lokality, jejichž vyklizení nařídila vláda povinně. Když ale dvanáctiletou dceru Macumotové tři měsíce po havárii začaly pravidelně sužovat krvácení z nosu, bolesti žaludku a průjmy, rozhodla se opustit s dcerami manžela a přestěhovat se do prefektury Kanagawa 250 kilometrů jižně od Fukušimy.
Vláda bagatelizuje dopady radiace
„Vláda záměrně podceňuje efekty radiace. Lidé z míst jako je Korijama budou po jejím rozhodnutí navíc ponecháni napospas osudu. Cítíme se, jako by nás vláda zavrhla,“ řekla Macumotová Guardianu.
Její příběh je podle japonských expertů typický. Regiony poblíž katastrofy opustily především matky s dětmi, na něž má velký dopad i dlouhodobé vystavení radiaci malé intenzity. Rodiny byly nuceny žít odděleně, což rodičům ztížilo možnosti, jak se uživit, či splácet hypotéky na své opuštěné příbytky.
  |
Podle Kazuka Ita, právníka a ředitele tokijské neziskové organizace Human Rights Now je vláda zodpovědná za respektování lidských práv evakuovaných. „Nedodržuje to ale. Místo toho bagatelizuje zdravotní dopady havárie, především související s dlouhodobým vystavováním radiaci,“ vysvětlil Ito.
Aktivisté bojující proti vládě žádají, aby lidé nebyli vpouštěni do míst, kde se radiace nepohybuje pod hodnotu jednoho milisievertu (mSv) za rok. To je maximální hodnota podle Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu stoprocentně bezpečná pro veřejnost. Japonské úřady však nutí obyvatele vracet se do lokalit, kde dosahuje radiace hodnot 20 mSv za rok. To je mezinárodně povolovaná míra radiace, jíž jsou vystaveni pracovníci jaderných elektráren.
Podle japonské pobočky Greenpeace žije stále mimo své domovy celkem 80 tisíc lidí, polovina z celkového počtu, který v roce 2011 utekl z regionů na východním pobřeží hlavního ostrova Honšú. Od návratu je kromě radiace odrazují i divoká prasata.
300krát radioaktivnější divočáci
V severní části ostrova Honšú mohou lidé potkat divoká prasata běžně. Sestupují do městeček a vesnic, plení plodiny na polích a usidlují se v opuštěných domovech. Někdy útočí i na lidi. Nejnebezpečnější na divočácích ale je, že s sebou všude „nosí“ radioaktivní materiál, píše americký list New York Times.
Jejich maso je považováno za delikatesu, testy na lovených divokých prasatech ale ukázaly, že jsou příliš kontaminována, aby se dala sníst. Někteří jedinci v sobě měli 300násobně více radioaktivního izotopu cesia, než je bezpečné.
Kromě toho panují obavy, že budou divočáci útočit na vracející se lidi. Mnohdy se totiž usídlili v příbytcích opuštěných původními majiteli a mohli lehko ztratit přirozenou plachost. Jen na zemědělských usedlostech podle japonského listu Yomiuri způsobila prasata škodu v přepočtu ve výši desítek milionů korun.
Spolu s připravovaným uvolněním evakuačního příkazu se japonské úřady snaží kontaminovaných prasat zbavit, ale mají s tím větší problém, než čekaly. Najaly si pro tento účel lovce, kteří mají za úkol přemnožené radioaktivní divočáky vybít. Ve městě Tomioka pár kilometrů od elektrárny už údajně zabili 800 kusů. Celkový počet divočáků v okolí elektrárny se ale odhaduje na 13 tisíc, přičemž od roku 2014 jejich stav narostl více než čtyřnásobně.
