Konflikt na Ukrajině pokračuje už více než dva roky a ukrajinská vláda se snaží poučit z chyb minulosti. Namísto chabě vyzbrojené a vycvičené armády, složené z nejrůznějších dobrovolnických skupin a praporů, se snaží vybudovat čtvrtmilionový zástup profesionálních vojáků. Ukrajinci jsou už ale z konfliktu unavení a v mnohých už slovní spojení „padnout za vlast“ nevyvolává národní hrdost jako spíše odpor a nechuť.
Ukrajinské vojáky na Donbasu cvičí američtí instruktoři, tvrdí Rusové |
„Už dávno jsem se rozhodl, že do armády nevstoupím,“ řekl deníku Washington Post Igor, pětadvacetiletý pracovník nevládní organizace se sídlem v Kyjevě. Povolávací rozkaz dostal přitom už v únoru. „Nemám žádný zájem podílet se na takovém konfliktu. Měli jednat obezřetněji, předcházet ztrátám. Nechci se stát další obětí,“ vylíčil své obavy.
Chlapci pozorují proruské rebely ve Stachanově.
Igor je přitom ideálním brancem. Je to důstojník v záloze, rádiový specialista a aktivní účastník kyjevských protestů, které před dvěma lety odstartovaly změnu režimu. Tisícové ztráty ukrajinské armády mu však motivaci podílet se na boji za svou vlast vzaly.
Falešná válka
Nejen to však demotivuje mladé Ukrajince. Igor i další kritizují vládu a vysoké státní činitele za to, že na jedné straně konflikt s proruskými rebely eskalují, na druhé však udržují čilé obchodní vztahy s Ruskem. A to včetně ukrajinského prezidenta Petra Porošenka.
„Skutečně máme problém mobilizovat,“ přiznal mluvčí ukrajinské armády Vladislav Seleznev. „Snažíme se rizika kompenzovat. Vláda zavádí pro vojáky nový systém benefitů, zároveň ale i vysoké pokuty pro ty, kteří se službě vyhýbají.“ Vojáci regulérní armády si mohou přijít v přepočtu na 5000 korun měsíčně, důstojníci na mnohem více. Na ty, kteří se odvodu vyhýbají, čeká až několikaleté vězení.
Jistý ukrajinský novinář před nedávnem odvody kritizoval, hned nato byl obviněn ze zrady. Ani to však Ukrajince neodrazuje.
Muž, přivázaný ke sloupu s nápisem „Kradl jsem a bil civilisty.“ Proruští rebelové dělají na ovládaných územích pořádky po svém.
Radši do vězení
„Radši budu sedět tři roky ve vězení, kde se o mě budou starat a budu v bezpečí, než abych šel na frontu,“ tvrdí Andrej, šestadvacetiletý dělník. Povolán byl v březnu. „Tato vláda je u moci už rok, ale nezměnilo se vůbec nic. Pořád musíme pracovat dva dny, abychom si mohli dovolit koupit bochník chleba. Za takovou vládu bojovat nechci,“ vysvětluje. Podle svých slov zná 40 lidí, kteří byli povoláni, ale pouze jediný uposlechl.
Vojenský soud odsoudil ruského seržanta za zabití ukrajinského majora |
„Bojovali jsme za autonomii, za právo žít a pracovat v našem vlastním regionu. Pak přišla armáda a dva měsíce v kuse nás bombardovala. A teď se k nim mám přidat? To určitě,“ dodává Andrej. On i Igor přitom tvrdí, že vyhýbat se nástupu do služby je snadné. V Igorově rodném regionu Charkově uposlechlo povolávací rozkaz pouze 17% oslovených Ukrajinců.
Pozůstatek sovětských časů
Nově odvedení Ukrajinci absolvují pouze šestadvacetidenní obecný výcvik a pak jeden až dva týdny specializovaného výcviku. Dobrovolníků od počátku konfliktu masivně ubylo, nyní tvoří už jen asi osminu z celkového počtu vojáků ukrajinské armády.
„Čím více lidí na povolávací rozkazy odpoví, tím lepší a vybavenější vojsko budeme mít,“ tvrdí mluvčí Seleznev. „Není správné, že někteří nasazují své životy, zatímco jiní se schovávají v křoví,“ dodává. Podle expertů je však na vině i špatný systém odvodů, pozůstatek nefunkční byrokracie ze sovětských časů.
„Nechápeme, za co bojujeme, a nikdo se nám to neobtěžuje vysvětlit,“ tvrdí Aleksej Arestovič, vojenský expert z Kyjeva. Podle jeho slov je problémem i to, že ani po dvou letech se vláda neodvažuje nazvat konflikt válkou. A také prý před specialisty upřednostňuje obyčejné netrénované vojíny, které může ve velkých počtech posílat na frontu. Pozůstalé pak zpravidla čeká tuhý boj za vdovské důchody a další kompenzace, které vláda nabízí, ale často se nemá k tomu je vyplácet.
Proruští rebelové v ulicích Stachanova
Ujedeme do Rumunska
„Nemůžeme vyhrát pouze počtem, musíme se starat i o kvalitu našich vojáků,“ řekla Oleksandra Matvyčuk z ukrajinské nevládní organizace Centrum pro lidská práva. „Nevěřím, že lidé, kteří jsou v armádě z donucení, budou dobrými vojáky. Taková obrana země nemůže fungovat.“
Třiadvacetiletý Maxim, který byl povolán na podzim, je členem církve Adventisté sedmého dne a tedy pacifista. Navíc má těhotnou ženu. Kdyby byl povolán, prý by si obstaral rumunský pas, na který má jako obyvatel příhraničního města nárok.
„Víte, šel bych sloužit třeba jako zdravotník,“ tvrdí. „Ale nemám na to vzdělání. A je mi jasné, kam by mě po fyzické prověrce poslali - rovnou na frontu.“
