Írán v těchto dnech slaví 30.let od Islámské revoluce. Jak se za onu dobu změnila íránská společnost? Co pokládáte za největší úspěchy?
Írán musel po revoluci čelit mnoha problémům zvenku. Prvním byl útok Saddáma Husajna a krvavá válka s Irákem, poté americké sankce. Následně došlo v regionu ke třem válkám, Saddam zaútočil na Kuvajt a Amerika na Irák a Afghanistán. Zejména ale pro současnou mládež, jsme vybudovali dobrý systém. Například ve vědě obsazujeme nejvyšší příčky v oblasti Středního východu. Lidé jsou rádi, že jsme nezávislá země, nejlepším důkazem toho je, že účast ve volbách je velmi vysoká.
Nicméně americký Kongres nebo organizace Amnesty International poukazuje na porušování lidských práv v Íránu. Zejména co se týče náboženských minorit či žen.
Tyto útoky z Kongresu nejsou nic nového, trvají už od revoluce. Nemyslím si, že by situace s lidskými právy byla u nás horší než jinde, náboženské minority mají zastoupení v parlamentu, čímž je jejich participace zaručena. Dodržování lidských práv je samozřejmě důležité v celém světě, podívejte se na to co se dělo v Gaze – to však ale nikoho nezajímá!
V úterý byl inaugurován nový americký prezident Barack Obama. Očekáváte změnu v současných velmi napjatých vztazích s USA?
Naše zkušenosti s USA nejsou dobré, všichni vědí kdo podporoval Saddáma ve válce proti nám. Pakliže však s námi začnou Američané jednat jako s jedním z klíčových světových hráčů, mohou od nás očekávat pozitivní kroky. Prezident Bush zařadil Írán na Osu zla a co se stalo poté? Útok na Irák a jeho destabilizace. A takováto země pak s námi vyjednávala. To je paradox. Pokud bude Obama pokračovat v Bushově politice, tak určitě úspěchu nedosáhneme. Musí se k nám chovat čestně a upřímně, vedou-li se jednání s apriori negativním pohledem na Írán, tak pro nás nemají smysl.
Jaký je váš názor na americkou invazi do Iráku? Svržení Saddáma, jakožto jednoho z hlavních nepřátel Íránu bylo přece ve vašem zájmu.
Konec Saddámova režimu jsme samozřejmě uvítali, ale důležitější je analyzovat pravý účel této invaze. Proč americká politika najednou tak prudce otočila – nejdříve podpora, pak svržení. To samé se děje v Afghánistánu, nejdříve Taliban podporovali, teď mu vyhlásili válku.
Největším problémem ve vztazích USA či EU vůči Íránu je určitě kontroverzní jaderný program. Proč země, která má jedny z největších zásob ropy na světě potřebuje jadernou energetiku?
Myslíte si, že je tato otázka správná? Že země, která má dostatek ropy, nesmí vyvíjet mírový jaderný program? V padesátých letech nám USA říkaly: nemáte dost ropy, takže potřebujete jadernou energetiku, a to měl Írán 30 milionu obyvatel. Teď jich má 70 milionů a říkají nám, že máme ropy dost. Jádro, jakožto čistá energie je nutnost. To přece víte i zde v Česku, vždyť usilujete o stavbu nových reaktorů. Náš problém je v tom, že nám některé státy nevěří, že nám jde o mírové využití jádra. Ale přitom pan Baradej (šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii - poz.red.) několikrát potvrdil, že iránský program je mírový. I zpráva americké CIA to potvrdila.
A proč vyvíjíte rakety tak dlouhého doletu, že jsou schopny zasáhnout i státy EU?
A proč si myslíte, že by Írán měl zaútočit na Evropu? Evropa je naším klíčovým partnerem, navíc podíváme-li se do historie, Írán na nikoho po 200 let nezaútočil, avšak sami jsme invazím čelit museli. Írán je velmi velká země, proto na její obranu potřebuje takto technicky pokročilé rakety. Slova o tom, že by jsme je neměli vyvíjet, jsou vůči nám velmi nepřátelská.
Ptám se proto, že hrozba íránského útoku je jedním z hlavních argumentů pro postavení radaru americké protiraketové obrany v Česku.
Vůbec se nechceme vměšovat do americké ani české politiky. Každá země má právo na svoje obranné systémy. Nicméně argumentace hrozbou z Íránu je naprosto nesmyslná.
V posledních týdnech v Praze lobují u českých poslanců představitelé organizace Lidoví Mudžáhedíni Íránu (PMOI), kteří se považují za hlavní exilovou opoziční sílu proti íránskému režimu. Chtějí využít českého předsednictví k tomu, aby byli vyškrtnuti ze seznamu teroristických organizací. Pokládáte členy PMOI za teroristy?
Řeknu vám nějaká fakta o té organizaci. V Íránu zabili na deset tisíc lidí. Vyhodili do vzduchu mnoho budov, zaútočili na svatyni v Mašhadu, zde zabili spoustu nevinných věřících včetně dětí. Terorizovali i obyvatele Iráku, kde našla PMOI za Saddáma své útočiště. Nyní je Iráčané vyzvali k opuštění země, ale paradoxně jsou pod ochranou americké armády, která je oficiálně považuje také za teroristy. I kdyby se teď deklarovali jako mírumilovná, konstruktivní opozice, disidenti vůči íránskému režimu, svých teroristických kořenů se nezbaví, spáchali mnoho zločinů. Nechápu jak někteří čeští poslanci, kteří trvají na dodržování lidských práv, mohou bránit tyto teroristy. O jejich činech máme spoustu důkazů a rádi je poslancům či novinářům poskytneme. Věřte mi, v Íránu máme opozici, ale pro PMOI tam není místo. Lidé je nenávidí.
Dobře, nicméně na oné černé listině teroristických hnutí EU i USA jsou i organizace Hamás a Hizballáh, které íránská vláda otevřeně podporuje. Můžete mi říci kde je rozdíl?
Víte my se nestaráme o nějaké seznamy EU či USA. Pro nás jsou Hamás i Hizballáh klíčovými politickými hráči v regionu Blízkého východu. Porovnávat je s PMOI není možné.
Írán se v posledních dnech velmi angažoval v podpoře Palestinců v Gaze, údajně byly připraveny i tisíce dobrovolníku ochotných jít bojovat proti Izraeli. Proč?
To, co se stalo v Gaze, je naprostá katastrofa. Zabíjení stovek civilistů, dětí, bombardování škol. To co provedl izraelský režim nebyla žádná normální obrana, byl to brutální útok. Myslím si, že už jenom za použití fosforových bomb by měl být izraelský režim postaven před soud. Írán brání muslimy po celém světě, Palestina je jen jeden z příkladů. Příměří přišlo pozdě a bude velmi důležité, zda se Izrael skutečně z Gazy kompletně stáhne. Rekonstrukce Gazy je pak velký úkol pro celý svět. Nicméně Izrael by měl být za tento válečný zločin postaven před mezinárodní soud.
Ale například český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg prohlásil, že nešlo o ofenzivní útok, ale defenzivní, neboť obyvatelé izraelských měst již léta trpí útoky raketami Kassám, jež jsou vystřelovány z Gazy.
Já si nemyslím, že izraelský útok byl defenzivní, stejně jako si to nemyslí většina Evropanů. Podívejme se po podstatě problému. Gaza byla po celé měsíce Izraelem naprosto odstřižená od okolního světa, neměla léky, prostě nic…
Jaké je podle vás řešení izraelsko-palestinského konfliktu? Je to vytvoření palestinského státu nebo snad anihilace Izraele?
Tyto poslední události v Gaze ukázaly, že musíme Palestince bránit, pomáhat jim. Myslíme si, že všichni uprchlíci (židé, křesťané i muslimové) by se měli vrátit na původní místa pobytu a mělo by být uspořádáno referendum o jejich budoucnosti. To by mělo proběhnout pod dohledem mezinárodních pozorovatelů a jakýkoliv výsledek by měl být respektován.
Proč však Hamás neuzná ani právo Izrale na existenci. Kdyby to udělal tak by tu možná už dávno mohl být palestinský stát, jenž by žil vedle Izraele v míru.
Úplně stejně se mohu zeptat i já. Proč nenechá Izrael žít v míru své sousedy? A nejde jen o Palestince ale i o Libanon.
Vraťme se k česko-íránským diplomatickým vztahům. Ty nejsou právě na optimální úrovni. Česká republika by je do konce svého předsednictví EU chtěla povýšit na úroveň velvyslanců, ale překážky jsou údajně na íránské straně.
Ano, ve vzájemných vztazích byly určité problémy. Jak už jsem ale řekl, každý pozitivní krok přináší pozitivní odpověď. Naše vztahy mají v něčem velký potenciál a něčem však také své limity. Írán může České republice každopádně pomoci svým vlivem v regionu Středního východu během jejího předsednictví EU a dopomoci tak úspěšnému výsledku předsednictví.
Co bylo příčinou zhoršení vzájemných vztahů?
Tak především spuštění vysílání Radia Farda z Prahy (vysílání rádia Svobodná Evropa v Perštině – poz.red.), ale také spousty drobnějších problémů. Myslím ale, že posílením vzájemného respektu můžeme tyto problémy vyřešit.
Evropa byla v posledních dnech silně zasažena plynovou krizí. Jedním z často zmiňovaných východisek je diverzifikace zdrojů plynu, k čemuž by významně napomohla realizace projektu plynovodu Nabucco, který by přes Turecko přivedl do Evropy plyn z kaspické oblasti. Nabízí se možnost zapojení Íránu do tohoto projektu. Měl by zájem?
Ano, Írán má co se týče zemního plynu volné kapacity a možnosti, máme druhé nevětší ověřené zásoby na světě. Příští desetiletí bude desetiletím energie. Nikdo nechce být odkázán na jeden zdroj energie, diverzifikace je nutná. Jsme připraveni Evropě pomoci. Podepsali jsme již smlouvu o dodávkách plynu se Švýcarskem, další pak s rakouskou firmou OMV. Máme projekt velkého plynovodu Pars Gas vedoucího z jihu Íránu na sever, směrem k Turecku, takže napojení na Nabucco, popřípadě jiný plynovod by nebyl problém. Jak říkám, jsme připraveni pomoci, teď to záleží na Evropě.
