Katerina Kitsiouová stojí vedle hrobu na hřbitově v Soluni a brečí. Přišla se podívat na to, jak je její otec exhumován. Byl pohřben před sedmi lety, ale jeho děti si už nemohou dovolit platit za jeho hrob.
„Zaplatili jsme za čtyři roky navíc, ale už si to dále nemůžeme dovolit,“ říká Katerina. Je jasné, že to pro ni není vůbec snadné. „Představujete si své bližní jako osoby a pak vidíte jen kosti. Je to jako druhý pohřeb.“
Ekologie nade vše. V USA se rozmáhá zelené pohřebnictví |
Podobnou situaci podle serveru BBC někdy v životě zažívá většina Řeků. U exhumace jsou často přítomní z respektu k mrtvým. Za posledních 50 let řecká populace prudce rostla. Více než polovina obyvatelstva žije v současné době ve dvou největších městech – Athénách a Soluni. Bytová výstavba obehnala hřbitovy bez možnosti jakéhokoli rozšíření.
Z toho důvodu jsou hroby v současné době pronajímány na tři roky, s dalšími lety výrazně roste cena. Vysoké poplatky mají za úkol odstrašit a umožnit městu znovupoužití místa pro hrob.
Petros Bakirtzis, jeden z hrobníků, dělá v průměru 15 exhumací týdně. Začíná se vždy bagrem, pak Bakirtzis skočí do díry a dokončuje práci svou lopatou. „Je štěstí, že se toto tělo kompletně rozložilo. Bál jsem se, že uvidíte něco ošklivého,“ popisuje novinářům sbírání lidských ostatků. Nejméně čtvrtina těl se ani po třech letech nerozloží. Zvláště chemoterapie pomáhá uchovat tělo.
Greece: No Place to Die -the traumas related to the economics of the materiality & place of death & memory https://t.co/gNXRrPDdf9 #cemetery
— Katherine Cook (@KatherineRCook) 26. Listopad 2015Většina evropských zemí vyřešila problém s pohřbíváním kremací – v Británii a Dánsku si zpopelnění vybírá více než 75 % lidí. V roce 2006 byl v Řecku schválen zákon, který umožnil výstavbu krematorií, ale ortodoxní církev je zásadně proti. Země tak ani po deseti letech nemá jediné krematorium.
„Ortodoxní církev nemůže přijmout kremaci. Copak můžeme popřít dva tisíce let staré evangelium?“ ptá se arcibiskup Anthimos ze Soluně. Podle něj zpopelnění mění lidskou bytost v nicotu. Odmítá srovnání, že kosti se v zemi nakonec také rozloží. Zároveň popírá, že by Řekové byli v současné době exhumovaní. „Byl jsem několikrát na hlavním hřbitově a neviděl jsem nic takového jako exhumaci.“
Není na zaplacení? Následuje masový hrob
Řekové mají možnost dopravit ostatky svých příbuzných do Bulharska, kde je nejbližší krematorium. Starosta Soluně Yannis Boutaris to udělal se svou matkou i ženou. „Matka mi řekla, že nechce, aby jí sežrali červy,“ říká s úsměvem. „Mám část popelu své ženy v malé krabičce ve skříni. Každé ráno, když se oblékám, ji otevřu a pohladím popel.“
Boutaris chce příští rok v Řecku otevřít první krematorium, ale ještě musí získat peníze a jeho šance na úspěch nevypadají dobře.
Po exhumaci jsou kosti umyty a přesunuty do malé kovové krabice. Uchovávají se v tzv. kostnici, která připomíná archiv s regály. I za to však Řekové platí měsíční pronájem, což je pro ně v současné ekonomické situaci často neúnosné, zvlášť pokud mají více zemřelých příbuzných.
Pokud se pozůstalí neobjeví u exhumace nebo přestanou platit nájem za uložení v kostnici, kosti jsou vhozeny do podzemního masového hrobu k ostatkům tisíců dalších zesnulých. Ovšem i tyto hroby se pomalu zaplňují.
