Vytváření stranických frakcí je v zemích s většinovým volebním systémem běžné a USA nejsou výjimkou. Britský týdeník The Economist na základě analýzy dat od téměř 14 000 republikánů, kteří se v roce 2024 zúčastnili průzkumu Co-operative Election Survey, identifikuje pět republikánských kmenů. Jeho klasifikace se v řadě aspektů shoduje s šesti frakcemi, jež nastínil americký list The Washington Post (WP).
Republikánské frakce podle týdeníku The EconomistKulturní válečníci |
Za největší (30 procent) a zároveň nejbohatší kohortu mezi republikány The Economist označuje Kulturní válečníky. Podstatné jsou pro ně záležitosti patřící do sféry takzvané „kulturní války“, jako je otázka potratů, genderu či vlastnictví zbraní, kterou často vlastní. Bývají to často konzervativní evangelíci. Mezi prominentní postavy řadí magazín texaského senátora Teda Cruze či jednu z hlavních tváří MAGA hnutí mezi politiky, kongresmanku Marjorie Taylor Greeneovou.
WP přichází s poněkud jiným členěním. Evangelíky řadí do tábora Náboženské pravice, jehož nejvýraznější tváří je republikánský lídr Sněmovny reprezentantů Mike Johnson. Podle WP je toho křídlo Republikánské strany méně důležité, než bylo v prvním Trumpově prezidentském období, kdy mu sám prezident přičítal volební vítězství. Nyní však jeho koalice zahrnuje i skupiny rekrutované kolem podcastů propagujících maskulinitu, bojové sporty či cvičení, které jsou méně spojené s konzervativním křesťanstvím.
Republikánské frakce podle deníku The Washington PostNáboženská pravice |
Podle WP je Ted Cruz tváří jiného křídla a sice libertariánského křídla Fiskálních konzervativců, kteří si především přejí malý stát. Někteří členové této skupiny, jako například senátor Rand Paul, se dostali do křížku s Trumpovými politickými kroky, jmenovitě pak jeho „Velkým, krásným zákonem“, který federální výdaje navyšuje.
Greeneovou WP řadí mezi MAGA populisty. Jejich hlavní voliči se rekrutují z řad pracující třídy. Jsou protiimigrační a vyslovují se i proti zahraničním vojenským intervencím. Jedná se především o voliče bez vysokoškolského titulu a ty, kteří žijí na venkově. Mnozí z nich taktéž konzumují online obsah od tvůrců, z nichž někteří kritizují jiné republikánské politiky, že nejsou „dostatečně MAGA“.
MAGA populisté zvedají některá pro Republikánskou stranu jinak nemyslitelná témata jako například přijmutí odborů či zdanění miliardářů. The Economist má pro tuto skupinu vlastní označení, Ekonomičtí populisté. Stejně jako WP uvádí, že patří mezi nejchudší skupinu, podle jeho odhadů do ní patří 26 procent republikánských voličů, tedy druhá nejpočetnější skupina republikánského elektorátu. Má zároveň poměrně značné zastoupení žen (68 procent). WP a The Economist shodně jmenují jako zástupce populistů viceprezidenta J. D. Vance, jehož kniha Americká elegie je označována za hlas opomíjených Američanů.
WP a The Economist se též shodují, že i přes Trumpovy novoty existuje tradičnější křídlo Republikánské strany, jehož představitelem je například vlivný senátor Lindsey Graham, navrhovatel legislativy uvalující drastické sankce na Rusko. Podle Economistu se právě Neokonzervativci jako Graham a další neštítí vojenských akcí v zahraničí, což je odlišuje od jiných republikánských kmenů. Neokonzervativců je přibližně 20 procent republikánských voličů, jde o nejstarší, „nejbělejší“ skupinu, nejčastěji též mají univerzitní vzdělání.
WP pro tento republikánský kmen používá označení Tradiční republikáni. Též uvádí, že podporují zahraničí vojenské intervence, dodává zároveň, že oproti MAGA populistům nejsou tolik proti migrantům, což tyto dvě republikánské frakce dostává do rozepře. Tradicionalisté dosáhli vítězství, když Trump projevil ochotu nevyhostit migrantské pracovníky v potravinovém průmyslu.
Opakem Neokonzervativců jsou Izolacionisté. Jsou proti tomu, aby se USA zapojovaly do zahraničních záležitostí, jako je konflikt na Ukrajině či v Pásmu Gazy. Také se vyznačují nedůvěrou v instituce a ve volby. Podle Economistu je to nejmenší republikánský kmen (10 procent). Za jeho hlavního představitele označuje Randa Paula.
Britský týdeník identifikuje ještě jednu skupinu, kterou WP vůbec netematizuje. Jde o Umírněné, nejmladší křídlo, jež se v mnohém kloní k idejím demokratů, například co se týče environmentální politiky či podpory omezení držení zbraní. Umírnění se též vyznačují největším odporem k Trumpovi. Jeho tváří je aljašská senátorka Lisa Murkowská, podle Economistu se ke kmenu hlásí 14 procent republikánů.
Magazín uvádí, že některé prominentní postavy fungují mimo jím uváděné kmeny. Jde například o miliardáře Elona Muska či ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho s jeho hnutím MAHA (Make America Healthy Again – Učiňme Ameriku znovu zdravou).
WP tyto postavy řadí do samostatných frakcí. Muska, jednoho z hlavních dárců Trumpovy prezidentské kampaně, zmiňuje jako hlavní tvář Technologické pravice. Poté, co se v červnu s Trumpem rozhádal kvůli federálním výdajům, jeho místo zaujali jiní podnikatelé v technologickém sektoru jako miliardář David Sacks, jenž slouží jako „car“ Bílého domu pro AI. Tábor tvoří spíše jednotlivci, kteří se snaží Trumpa ovlivnit v názorech na kryptoměny či umělou inteligenci. Velkým tématem je pro ně svoboda slova, kvůli podpoře kvalifikované migrace jsou někdy v křížku s MAGA populisty.
Kennedyho pak list řadí spolu s šéfkou amerických tajných služeb Tulsi Gabbardovou mezi Konvertované demokraty. S Demokratickou stranou se rozešli, protože jim přišla příliš „woke“. Podle WP ale je otázka, zda tato frakce nováčků zůstane v republikánském táboře i poté, co Trump opustí centrum pozornosti.


















