Psal se březen 2013, sotva půl roku poté, co republikánský kandidát Mitt Romney prohrál boj o Bílý dům s obhajujícím demokratem Barackem Obamou, když si vedení Republikánské strany nechalo zpracovat dokument, jenž později americká média uštěpačně titulovala „republikánskou pitvou“. Šlo o stostránkovou analýzu, jež shrnovala chyby uplynulé kampaně a poučení propříště. Třeba to, že by se zvlášť ve světle měnící se demografie do dalšího klání o nejvyšší úřad měla strana stát inkluzivnější a přátelštější zejména k Hispáncům.
Náhoda? Twitterový účet FBI rok spal, před volbami chválí Trumpa a kompromituje Clintona |
Zdá se však, že si republikáni nejenže nevzali tato doporučení k srdci, ale nechali se spolu se svým současným prezidentským kandidátem – prostořekým a kontroverzemi ověnčeným newyorským magnátem Donaldem Trumpem – strhnout naprosto opačným směrem. Takovým, kvůli němuž nyní zaznívají obavy, že je mohl stát i více než jen nejvyšší úřad. Do roku 2016 přitom vstupovali republikáni s tím, že mají většinu v obou komorách Kongresu a kompletně ovládají více než třikrát tolik států – celkem 23 – než demokraté. Tedy států, ve kterých jim připadá post guvernéra a mají i většinu v obou komorách tamního státního zákonodárného sboru. Při pohledu na tyto úspěchy byl tak apetit na republikánský návrat po osmi letech také do Bílého domu přímo obrovský.
Místo sebejistého comebacku do Oválné pracovny se však teď republikáni zmítají v situaci, která ze všeho nejvíce připomíná stranickou válku a scénář, jemuž se před několika měsíci snažili za každou cenu vyhnout, když nechali volné pole v primárkách a později i stranickou nominaci blonďatému potížistovi, nad nímž mělo už od samého počátku stranické vedení naprosto nulovou kontrolu. Přestože strana Trumpa technicky vzato dál podporuje a#předseda republikánů Reince Priebus se nechal slyšet, že ho za žádnou cenu neopustí, několik desítek republikánů, včetně těch nejvlivnějších, se od Trumpa v uplynulých týdnech distancovalo, což on sám označil za zradu.
Problémem je Tea Party i xenofobní web
I v řadách samotných republikánů se tak nyní množí hlasy, které otevřeně připouštějí, že se propadají do chaosu, a dokonce že jejich vedení není s to zabránit případnému dalšímu štěpení. Uvnitř strany se už delší dobu rýsovalo jisté ideové pnutí, které ilustruje vzestup konzervativního hnutí Tea Party za dobu osmileté vlády Baracka Obamy v Bílém domě.
  |
„Rozpadá se to všechno přímo před očima. A děje se to právě teď,“ nechal se slyšet Rick Tyler, jenž byl šéfem tiskové kanceláře texaského senátora a někdejšího Trumpova republikánského soka v boji o prezidentský úřad Teda Cruze. „To, co se právě teď uvnitř strany děje, je válka. Otázkou je, jestli po volbách bude strana schopná obnovy, přestane úplně existovat, anebo bude dál existovat v jaksi oslabené podobě,“ prohlásil pro washingtonský list The Hill.
Pnutí, které do strany přinesl vzestup hnutí Tea Party, se však zdá být ještě dost možná tím menším problémem ve srovnání s tím, co někteří komentátoři označují za křídlo propojené se zpravodajským portálem Breitbart. Tento web intenzivně brojí nejen proti demokratům, ale i republikánskému vedení ve Washingtonu, je proslulý spekulacemi o globálních konspiracích a na jeho konto nezřídka zaznívají i obvinění z xenofobie a rasismu. Jeden ze zakladatelů a dosavadní výkonný předseda firmy zastřešující web Breitbart Steve Bannon je od půlky srpna šéfem Trumpovy kampaně.
Trump nejspíš z politiky jen tak neodejde
Jak se v tuto chvíli zdá, ať už americké prezidentské volby v úterý 8. listopadu skončí vítězstvím demokratky, anebo republikána, jedno je téměř jisté už teď: že se bude Republikánská strana z letošního souboje vzpamatovávat ještě dlouho poté a že ani případná tvrdá porážka Trumpa jeho rivalkou Hillary Clintonovou ještě neznamená tečku za všemi peripetiemi, se kterými se republikáni potýkají. Síly, které dala do pohybu Trumpova kandidatura, totiž zřejmě jen tak nezmizí.
Jako stále pravděpodobnější scénář se totiž jeví, že Trump ani po eventuální prohře jen tak nevyklidí pole. Ostatně, jak už avizoval, pokud prohraje, výsledky prý možná nebude respektovat.
Už nějakou dobu se přitom spekuluje o tom, že by Trump po případném volebním fiasku mohl založit vlastní mediální společnost názorově ne nepodobnou Breitbartu, která by se mohla stát platformou pro názory a témata, která Trump prosazoval při své prezidentské kampani, a třeba i odrazovým můstkem pro jiného, byť velmi podobně smýšlejícího a jím podporovaného kandidáta za další čtyři roky.
Zmatek se promítne do dalších voleb
Republikánský establishment se sice po volbách zřejmě pokusí o návrat strany do někdejších kolejí. Ostatně, snahu změnit kurz směrem k zavedeným pořádkům předznamenal při svém projevu už v polovině října jeden z nejmocnějších mužů strany, šéf Sněmovny reprezentantů Paul Ryan, který se veřejně od Trumpa distancoval. Nakolik úspěšná však tato snaha o obrat bude, je otázkou – pošramocenou pověst a ztracenou důvěru jen tak snadno napravit nepůjde.
„Není to tak, že se svolá schůzka, tam něco odhlasujeme a bude po všem,“ namítal vlivný floridský republikán John Stipanovich, jenž zastával mimo jiné post poradce Jeba Bushe, dalšího v řadě neúspěšných Trumpových rivalů o republikánskou nominaci.
„Tohle všechno se promítne do několika následujících volebních cyklů: do let 2018, 2020 a 2022,“ prohlásil s odkazem na další volby do Kongresu a Bílého domu.
