Stejně jako jeho předchůdce, Adly Mansour, spoléhá na nefunkční parlament a přizpůsobuje si zákony k obrazu svému. Zdá se tedy, že Arabské jaro v Egyptě svou funkci nenaplnilo.
Podle právních expertů, které oslovil britský deník The Guardian, nemá rychlost a rozsah zavádění drakonických opatření obdoby a předčí i dobu vlády autoritářského vůdce Husního Mubaraka, který byl svržen v roce 2011. Podle expertů se vyrovná pouze období egyptské monarchie z 50. let.
    |
„Není to normální,“ tvrdí Amr Šakalání, profesor práva na Americké univerzitě v Káhiže. „Z historického hlediska je to zcela mimo jakékoli normy, které jsme tady kdy měli.“ Podobná situace prý nastala naposled během revoluce v roce 1952, kdy monarchii nahradilo Revoluční vedení.
Generál Abdal Fattáh Sísí (vlevo) na oficiální návštěvě Moskvy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Diktátorský tandem
Sísí a jeho předchůdce Mansour spolu navíc úzce spolupracují. Mansour byl Sísím dosazen jako Mubarakův dočasný nástupce, jejich výměna ale byla od začátku domluvena. Společně zavedli zákazy protestů, rozšířili pravomoce vojenských soudů, odstranili limity na délku trvání vazby a významně omezili svobodu médií.
ČTĚTE TAKÉ: |
Všechny tyto kroky navíc provedli sami, bez konzultace s parlamentem. Jediným kontrolním orgánem tak byl vládní kabinet a komise, nad kterými má Sísí kontrolu.
Šéf americké diplomacie John Kerry (vlevo) a současný prezident Egypta Abdul Fatáh Sísí.
„Anvar Sádát (Mubarakův předchůdce - pozn. red.) ani Mubarak nikdy neschvalovali zákony a nařízení bez souhlasu parlamentu v takové míře, jako to dnes činí Sísí,“ tvrdí Amr Abdulrahmán, ředitel egyptské občanské iniciativy za lidská práva. „Přitom tady se bavíme o zásadních nařízeních, které zasahují do ekonomiky i společenského systému země a které byly schváleny bez jakéhokoli dialogu,“ dodává.
Dva roky bez parlamentu
Podle návrhu svrženého prezidenta Morsího, který byl také obviňován ze zavádění brutálních opatření, měl být parlament zvolen ke konci roku 2013. Návrh byl však několikrát pozměněn, poslední návrh byl uskutečnit volby v červenci tohoto roku. Jak vidno, ani tento termín nebyl dodržen.
Neschopnost stanovit termín voleb stojí v přímém protikladu k rychlosti, s jakou jsou schvalovány zákony, vyhovující Sísímu. V současnosti tak optimisté hovoří o nejbližším termínu v létě 2015. Do té doby bude Sísí moci vládnout téměř neomezeně.
„Ústava dává prezidentovi právo vydávat zákony a nařízení, pokud je země v krizi,“ tvrdí Mohamed Elhelw, vedoucí právní výzkumník egyptské Iniciativy za lidská práva. „Ale současná situace určitě nic takového nevyžaduje. Zákony, které Sísí zavádí, nejsou nutně potřeba. Země by bez nich nepřestala fungovat,“ shrnuje Elhelw.
Výčet zavedených opatření:
Zatím neschválený zákon, který má rozšiřovat výklad slova terorismus na „cokoli, co narušuje národní jednotu“. Podle Abdulrahmána jde o zatím asi nejhorší zákon, který může být použit prakticky proti komukoli.
Lidskoprávní organizace se podle tohoto nařízení musely podvolit zákonům z Mubarakovy éry, během níž byla jejich činnost silně potlačována. Některé z nich místo podpisu raději svou činnost rovnou ukončily.
Armáda má od října ve své jurisdikci velkou část veřejných prostorů, například univerzity, silnice nebo mosty a také má zvýšené soudní pravomoce. Může tak například volněji stíhat členy opozice.
Za příjem peněz ze zahraničí k účelu „poškozování národních zájmů“ nyní hrozí doživotí. Lidskoprávní skupiny, které získávají peníze především ze zámoří, se tak obávají, že zákon bude namířen právě proti nim.
Sísí si schválil pravomoce jmenovat a odvolávat ředitele univerzit. Ve stylu Husního Mubaraka tak nyní může ovládat dění na vysokých školách, které se po Morsího svržení staly centry opozičních sil.
Nový volební systém zvýhodňuje staré elity a potlačuje liberální politické strany, které vznikly po revoluci během Arabského jara v roce 2011. „Nový volební zákon zaručuje, že v parlamentu budou sedět pouze bohatí a vlivní,“ tvrdí Abdulrahmán.
Zákon zakazuje poukazovat na nesrovnalosti ve vládních kontraktech. „To je velmi nebezpečné,“ tvrdí právník Ahmed Ezzat, „pokud například odhalíte korupci, nesmíte na ni upozornit.“
Od zavedení úplného zákazu demonstrací a protestů už byly zatčeny tisíce lidí.
Lidé, kterým hrozí odnětí svobody na doživotí, mají prodlouženou dobu vazby na neurčito. Neodsouzení političtí disidenti tak mohou být zadržováni bez soudu jak dlouho se režimu zlíbí.
Zákon umožňuje ministrům zadávat tendry bez výběrového řízení. Během několika měsíců od zavedení zákona získala armáda zakázky v hodnotě asi jedné miliardy dolarů. |
