V pondělí 26. července obletěla svět zpráva, že Mimořádný senát soudů Kambodže odsoudil k 35 letům vězení bývalého středoškolského učitele matematiky jménem Kaing Guek Eav, známého pod přezdívkou "soudruh Duch". Jako zástupce ředitele a později ředitel phnompenhského vězení S-21 (dnes v jeho areálu sídlí Muzeum genocidy Tuol Sleng) byl během vlády tzv. Rudých Khmerů v letech 1975–1979 spoluzodpovědný za smrt nejméně 12 272 vězňů, a dopustil se tak zločinů proti lidskosti a závažných porušení Ženevské konvence. Podle soudu "každý jednotlivec zadržovaný v S-21 byl v souladu s politikou rozdrcení nepřítele raženou Komunistickou stranou Kampučije určen k popravě. Kromě masových poprav mnoho zadržovaných zemřelo v důsledku mučení a podmínek věznění". Kaing Guek Eav prokazoval při plnění svých úkolů "vysoký stupeň efektivnosti a horlivosti", a proto "nejen uskutečňoval, ale aktivně přispíval k formulování politiky Komunistické strany Kampučije v S-21".
Režim opřený o Maovu Čínu
Mimořádné senáty soudů Kambodže byly ustaveny po dlouhém vyjednávání (započalo již 1997) mezi vládou Kambodže a OSN až v roce 2006. Nejde o mezinárodní soud – kambodžská vláda trvala na tom, že ten by byl zásahem do její suverenity –, ale o kambodžský soud založený na základě zvláštního zákona; i v jednotlivých senátech mají vždy mírnou převahu místní soudci nad soudci mezinárodními.
Zločiny Rudých Khmerů se zabýval již tzv. Lidový revoluční tribunál ustavený vzápětí po svržení režimu roku 1979, který odsoudil v nepřítomnosti nejvyššího vůdce Rudých Khmerů Pol Pota a jeho ministra zahraničních věcí Ieng Saryho (který je nyní znovu vyšetřován mimořádným senátem) za genocidu k trestu smrti a konfiskaci majetku. Tehdejší západní svět tento soud neuznával a považoval jej za čistě politický. Ke svržení krvavého režimu Rudých Khmerů, který nacházel mezinárodní oporu v Maově Číně, totiž zásadně přispěla vietnamská invaze, která dosadila k moci Henga Samrina a jako jeho ministra zahraničí Hun Sena, současného předsedu vlády Kambodže. Západ v tom viděl rozšíření vlivu sovětského bloku v jihovýchodní Asii. Občanská válka mezi stoupenci nové vlády podporovanými Vietnamem a sovětským blokem, Rudými Khmery, roajalisty a dalšími skupinami v Kambodži však pokračovala až do první poloviny 90. let: součástí mírových dohod bylo obnovení monarchie, ale také amnestie pro ty Rudé Khmery, kteří byli ochotni složit zbraně. I tyto amnestie jsou nyní vážnou překážkou ke znovuotevření některých kauz. Rozhodující moc v zemi si dodnes podržela Hun Senova Lidová strana Kambodže, následnická strana provietnamských komunistů.
ČSSD na správnější straně
Je nesporné, že vietnamská invaze v roce 1979 skutečně ukončila nesmírné hrůzy a zločiny, jimž padly za oběť jeden až dva miliony Kambodžanů. Podpora nového režimu patří paradoxně mezi ty nemnohé případy, kdy husákovské Československo stálo zahraničněpoliticky na té přece jenom správnější straně – morální důvody v tom ovšem nehrály žádnou roli, spíše šlo o naplnění hesla Se Sovětským svazem na věčné časy. Českoslovenští představitelé byli o dění v zemi velmi přesně informováni již v kritickém období 1975–1979 (mimo jiné ze zprávy, kterou československé vládě tajně podal kambodžský princ a současný král Norodom Sihamoni, který byl později Rudými Khmery zadržován v domácím vězení a řada jeho příbuzných byla povražděna – nad zbytkem královské rodiny však držel ochrannou ruku Peking), aniž by na páchané brutality jakkoli veřejně či neveřejně poukázali. Hned v únoru 1980 navštívili Kambodžu vrcholní představitelé komunistického Československa: prezident Gustáv Husák doprovázený předsedou vlády Lubomírem Štrougalem, ministrem zahraničních věcí Bohuslavem Chňoupkem a řadou dalších členů Ústředního výboru KSČ. Husák veřejně odsoudil krutost a brutalitu "Pol Potovy kliky" (o tom, že šlo o komunistický režim, samozřejmě nebyla řeč) a uvítal vítězství "vlasteneckých a pokrokových sil".
Informace o brutalitě Rudých Khmerů se ve světě 80. let postupně stávaly součástí obecného povědomí: přispěl k tomu mj. slavný hollywoodský film Killing Fields z roku 1984. Z uvedených důvodů se však o nich smělo poměrně otevřeně hovořit i v socialistickém Československu – a přes všechny oficiální řeči o "klikách" a "maoistech" všichni pochopili, že ideologie hrůzného režimu byla ve své podstatě komunistická. První film, který byl o genocidě natočen v letech 1986–1987 přímo v Kambodži a který velmi přesně popisuje i poměry ve věznici S-21, byl československý: Devět kruhů pekla s Milanem Kňažkem v hlavní roli. Ještě v dubnu 1989 navštívil při své návštěvě Kambodže muzeum v bývalé věznici S-21 generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Československo poskytlo Kambodži v 80. letech i rozsáhlou hospodářskou pomoc (včetně stovek stipendií – absolventi československých škol dodnes zastávají ve státní správě Kambodži významné pozice).
Nehraná lítost
Ne všichni Kambodžané si přejí oživování minulosti. "Všechny chyby Rudých Khmerů vyplývají z toho, že jsme přišli k moci příliš brzo… Velkým problémem Rudých Khmerů je vraždění. Odmyslímeli si vraždy, Rudí Khmerové byli dobří," říká Long Norin, na počátku 70. let předseda Svazu kambodžských studentů v Československu a pozdější spolupracovník ministra zahraničních věcí Ieng Saryho. Nyní žije v kambodžském Pailinu. Soud mu nehrozí: podle dohody s OSN mají být souzeni jen nejvyšší představitelé režimu a také ti, kteří se aktivně dopustili největších zločinů; to nechává značný prostor pro interpretaci, současná kambodžská vláda tuto dohodu vykládá spíše úzce, chce činnost tribunálu co nejrychleji ukončit a další vyšetřování nezahajovat (mj. i s poukazem na již proběhlý soud z roku 1979). Kromě již odsouzeného Duche jsou zatím ve vyšetřovací vazbě další čtyři soudruzi, mezi nimi někdejší šéfideolog Nuon Chea a Ieng Sary. Otázkou je, zda budou vůbec vznesena další obvinění. Koneckonců i premiér Hun Sen patřil mezi nižší kádry Rudých Khmerů, než se přidal k Vietnamcům a svrhl Pol Pota; cítí se také být vázán politickými dohodami a amnestiemi z 90. let.
Má tedy celý nákladný proces vůbec nějaký význam? Čeho bylo zatím dosaženo? Pohnulo se svědomí některých pachatelů (zvláštním projevem toho jsou četné konverze bývalých Rudých Khmerů ke křesťanství): senát vzal u Kaing Guek Eava v úvahu jeho spolupráci se soudem, přiznání viny a částečný projev lítosti. I z kambodžsko-britského dokumentárního filmu Nepřátelé vlasti (vítězného snímku letošního pražského festivalu Jeden svět), který obsahuje rozhovory s ním i s řadou dalších vrahů, je zjevné, že jejich lítost není úplně hraná. Ještě důležitější samozřejmě je, co si o všem myslí jejich oběti. Zájem kambodžské veřejnosti – u veřejných zasedání senátu jsou sály zaplněné, a to i lidmi z venkova – svědčí o potřebě Kambodžanů zločiny pojmenovat a odsoudit. Miliony dolarů, které mezinárodní společenství do tribunálu investovalo, snad tedy přece jenom mají svůj smysl.
