Spouštěčem pádu diktátora Nicolaea Ceauşeska před třiceti lety v Rumunsku byl protestantský pastor László Tőkés. Známého kritika komunistického režimu z řad maďarské menšiny chtěly úřady vystěhovat z temešvárské fary na venkov. Bránit ho ale 15. prosince 1989 přišly stovky lidí a jejich nepřetržité hlídkování přerostlo až do otevřené rebelie proti státní moci. O týden později se Ceauşeskův režim zhroutil. Tőkés, který po revoluci vstoupil do politiky a byl dvanáct let europoslancem, je jednou z ústředních postav oslav pádu komunismu v Rumunsku, LN dal exkluzivní rozhovor.
LÁSZLÓ TŐKÉS■ Narodil se v rumunské Kluži (Cluj-Napoca) a vystudoval tam protestantský teologický institut. ■ Od začátku osmdesátých let kritizoval rumunský režim a byl v hledáčku tajné policie Securitate, protest na jeho obranu před vystěhováním v prosinci 1989 spustil pád komunismu v zemi. ■ Po revoluci se stal biskupem, dal se ale také na politickou kariéru. Za maďarskou stranu Fidesz kandidoval do europarlamentu, jeho členem byl mezi lety 2007 a 2019. |
LN: Komunistický režim padl v Rumunsku v roce 1989 jako poslední a u vás to všechno začalo. Viděl jste tehdy inspiraci za hranicemi, konkrétně třeba v Československu?
Můj přístup byl úplně jiný. Nechtěl jsem žádnou revoluci, byl jsem obyčejný křesťanský pastor, který se jen zasazoval o lidská práva a lepší postavení menšin a o věci jako svoboda slova či pohybu.
Zvláště mě znepokojoval útlak církve a věřících. My jako Maďaři a evangelíci jsme plně podléhali homogenizaci v Ceauşeskově stylu, chtěl mít v Rumunsku jeden národ a jednu víru. Nechával po čínském vzoru bourat vesnice a stěhovat lidi do ucelených lokalit, budoval kult osobnosti. Protestoval jsem a tak mě chtěli odsunout na venkov. A můj nadřízený biskup, agent Securitate, byl v nátlaku na mě ještě aktivnější než policisté.
LN: V prosinci 1989 lidé nepřetržitě stáli před vaším komunitním centrem v Temešváru a bránili Securitate vás deportovat. Bylo tehdy znát, že režim spěje k pádu?
Něco takového bylo pro nás naprosto nepředstavitelné. Ještě koncem listopadu 1989 se uskutečnil kongres rumunské komunistické strany, Ceauşescu byl znovu zvolen a totálně držel otěže moci. Securitate byla velmi silná, nikde ani náznak nějakého oslabení režimu.
  |
Mě nenapadlo, že lidé budou na moji podporu demonstrovat, neměl jsem nad nimi žádnou kontrolu. Zkoušel jsem je přesvědčit, že to pro ně může mít velice zlé následky, ale marně. No a to byl asi rozhodující moment, když lidé na ulici vzali iniciativu do svých rukou.
LN: Teď, třicet let po revoluci, jste spokojen s tím, kam se Rumunsko dostalo a jakým směrem se ubírá?
Ke spokojenosti mám daleko. Není možné se přece jen tak smířit s tím, že klika (prvního porevolučního prezidenta a zakladatele sociálnědemokratické strany – pozn. red.) Iona Ilieska zneužila naše čisté úmysly. Tato druhá vrstva komunistů si přivlastnila ideály revoluce, zavraždila Ceauşeska a prostřednictvím puče se chopila moci. Tito lidé či jejich následovníci vládnou dodnes. Problém Rumunska je, že tu neexistuje žádná důvěryhodná a silná opoziční strana. Všechny partaje jsou v podstatě satelity někdejší komunistické strany.
LN: Fandíte tedy režimu Viktora Orbána v Maďarsku?
Podporuji ho. Důrazně se totiž vymezuje proti komunistickým, postkomunistickým a komunisticky liberálním politikům. Někdy se sice odchyluje od ideálních principů demokratické politiky, jenže pokud se potýkáte s komunismem, musíte používat jen velmi radikální metody. A proto je Orbán a jeho vládní strana Fidesz terčem výtek ze strany světového levicověliberálního mainstreamu.
