LN: Je patrná nějaká změna v přístupu norské společnosti k Breivikovi a jeho činu krátce poté, co se tragédie odehrála, a nyní, kdy je Breivik souzen?
22. červenec 2011, kdy Breivik zaútočil, se podle mého názoru stane pro Nory tím, co druhá světová válka znamenala a stále ještě znamená pro Němce a 11. září 2001 pro USA. Myslím, že vůbec nepřeháním, když řeknu, že od té tragédie nenajdete v Norsku jediné vydáni novin, kde by nebyl alespoň jeden článek o Breivikovi a jeho činu. Od analýzy Breivikova dětství, přes analýzu psychiatrů, rozhovory s přeživšími, advokáty, státními zástupci až po vlastní soud. Připadá mi, že norská společnost se prostě zoufale snaží pochopit, jak se taková věc mohla stát, jak je možné, že nebezpečí, kterého se Norové obávali zvenku, přišlo tak nečekaně zevnitř. A odpověď se bude hledat ještě mnoho let poté, co soud skončí. Osobně si nemyslím, že by se přístup k samotnému Breivikovi nějak změnil, i když ten první šok byl samozřejmě neskutečný.
LN: Jak Norové vnímají celosvětovou publicitu, kterou vyvolal soud s Breivikem?
Je samozřejmě pochopitelné, že tento soud zaměstnává novináře na celém světě. V Oslu je dnes přítomno více než 1500 žurnalistů z 220 redakcí. Už se ale ozývají hlasy, že čeho je moc, toho je příliš. Norský deník Dagbladet dokonce vyrobil alternativu své vlastní webové stránky, kde čtenář může kliknout a veškeré informace o případu zmizí. Představuje to jakousi vlastní cenzuru jak pro pozůstalé obětí, tak pro ty, kteří jsou přesvědčeni o tom, že publicita je přesně to, čeho chtěl Breivik dosáhnout. Osobně mi přijde, že se lidé mezi sebou už o případu moc nebaví, alespoň v poměru k tomu, jak moc se o něm píše a mluví v televizi. Možná právě proto. Navíc celou dobu probíhá etická diskuse, co je třeba zveřejnit a co nikoliv. Samozřejmě každé noviny chtějí být nejlepším zdrojem informací, zároveň se však nechtějí nechat zneužít, nechtějí urazit oběti.
LN: Breivik prohlašuje, že soud neuznává a cítí se nevinný. Radikalizují taková vyjádření norskou společnost?
Breivik prohlašuje, že šlo o obranu v nouzi. To je podle mého osobního názoru důkaz, že se jedná přinejmenším o psychicky labilního člověka. Dokáže naplánovat a dokonat vraždu 77 lidí a pak se odkazuje na obranu v nouzi. Mám pocit, ze můj názor se nijak zvlášť neliší od názoru většiny Norů. I když se samozřejmě norský národ trochu zmítá v ambivalenci odepsat Breivika jako blázna a zároveň žádat jeho potrestání. Norové doufají, že je dost „normální“ na to, aby byl potrestán. Nebo aby se alespoň výsledek soudního procesu dal považovat za trest.
LN: Existují v Norsku nějaké výzkumy veřejného mínění, týkající se Breivika? Například s otázkou, jaký by si Breivik zasloužil trest?
Takové průzkumy jsem zatím neviděla, i když se přiznám, že po nich nepátrám. Ale na druhou stranu už jen to, že první zpráva psychiatrů, která Breivika označila za nepříčetného, vyvolala nutnost najmout psychiatry, kteří dospějí a skutečně dospěli k jinému závěru, o něčem svědčí. Je to důkaz, že norský národ si prostě nepřeje, aby byl Breivik označen za blázna a nebylo ho tedy možné potrestat.
LN: Když v nějaké evropské zemi někdo spáchá zvlášť brutální trestný čin nebo masovou vraždu, často to vyvolá debatu o znovuzavedení trestu smrti. Je to i případ Norska?
Norsko si velice zakládá na tom, že nemá trest smrti a veřejně i politicky odsuzuje státy, které něco takového ve svých zákonech dosud mají. Samozřejmě pokud začnete hledat v diskusích na internetových stránkách, jistě najdete i názor, že by si Breivik zasloužil popravu. Ve veřejné diskusi jsem se ale s takovým názorem nesetkala nebo si ho alespoň nevšimla.
ČTĚTE TAKÉ: |
