Rus vraždil podle šachovnice

Pracovník malého obchodu s potravinami Pičuškin spáchal první zločin už v roce 1992. Kriminalisté se mu ale na stopu dostali až v roce 2006, kdy byl nakonec 19. června zadržen. Řádil v Bitcevském parku v Moskvě, podle kterého si také vysloužil přezdívku, neuvěřitelných čtrnáct let.

Pičuškinův hněv se obracel většinou proti starším mužům. Mezi jeho oběťmi jsou jen tři ženy a jeden výrostek. Jedna z žen byla Pičuškinova dobrá známá Marina Moskaljova, kterou pozval do parku pod záminkou návštěvy hrobu svého psa. Marina ale předtím napsala otci a bratrovi, s kým a kam jde. Zachránila tak možná mnoho lidí před smrtí, protože tři dny poté, co ji kamarád Saša v Bitcevském parku zabil, do jeho bytu vrazila policie a odvedla ho v poutech.

Pičuškin po krátkém vzdorování vše přiznal. I to, že si postupem doby vypracoval svůj styl – přiběhl k oběti zezadu a bil ji těžkým předmětem do hlavy. Nejdříve se snažil vystačit si s jedním úderem, ale jednou potkal na ulici člověka, kterého předtím „zabil“. Poté hlavy obětí začal důkladně rozbíjet, aby se podobná událost neopakovala. Začínal ale úplně jinak – v roce 1992, když mu bylo osmnáct let, shodil po hádce z lešení svého soka v lásce. Absurdní je, že dívku, kvůli které se dal na scestí, zavraždil o devět let později.

S největší pravděpodobností dostane „bitcevský vrah“ doživotí, což je nyní, kdy Rusko dodržuje moratorium na trest smrti, nejvyšší možná sazba. Pičuškin ale také může být uznán nepříčetným, protože motivy jeho jednání zatím nejsou úplně jasné. On sám tvrdí, že chtěl předehnat v počtu mrtvol nejslavnějšího ruského vraha Andreje Čikatila, který má na svědomí 52 obětí.

Později ale Pičuškin uvedl, že soutěžení s ostatními masovými vrahy není jediným motivem jeho konání, navíc s opovržením prohlásil, že Čikatila nikdy nepovažoval za svého učitele. Hlavní roli prý hrálo šachovnicové pole s 64 políčky. Pičuškin si usmyslel, že právě tolik mužů musí zabít, a dokonce si vyhotovil speciální tabulku s 8 řádky a 8 sloupci. Tam si zapisoval datum vraždy, jméno oběti a také některé podrobnosti činu.

„Pili jsme s N., šli jsme do lesa, praštil jsem ho po hlavě, tělo uschoval v kolektoru,“ stojí například v hrůzné tabulce. Ještě více ale šokovalo kriminalisty šokovalo vrahovo přiznání, že až by zaplnil celou tabulku, hodlal „přejít na ženy“.