„Už jsme si na ostřelování zvykli,“ říká senior z města Šebekino na hranicích s Ukrajinou, jenž si podobně jako další místní obyvatelé, kteří se odváží o válce s lidmi zvenčí promluvit, přál zůstat v anonymitě.
Belgorodská oblast od začátku ruské invaze na Ukrajinu zažívá exploze skladišť paliva či zbraní. Moskva z útoků viní Ukrajinu. Ta údery za svou východní hranicí oficiálně nekomentuje. Ačkoli v Šebekinu ruští vojáci téměř nejsou, podle serveru Nastojaščeje vremja se nacházejí v okolních lesích, odkud pálí na nejbližší vesnice na ukrajinské straně.
Z Šebekina se kvůli bojům v posledním roce odstěhovala asi třetina obyvatel. „Já nikam nepůjdu. Kde jinde bych pracoval?“ říká muž, jenž na místním tržišti prodává rybářské náčiní. „Lidé stále chodí. Život jde dál,“ míní.
Na silnici ze Šebekina do dvaatřicet kilometrů vzdáleného regionálního centra Belgorodu nejsou žádná kontrolní stanoviště. Autobusy jezdí co dvacet minut.
„Jak máme po tom všem přestat?“
Také v Belgorodu se zvuk dělostřelectva stal součástí života. „O tom, jestli byl útok na Ukrajinu rozumným rozhodnutím, nepřemýšlím,“ odbyla v minulém týdnu reportéra Rádia Svobodná Evropa (RFE) postarší obyvatelka.
„Před několika měsíci byla situace ve městě intenzivnější. Slyšeli jsme létat rakety. Lidé se báli,“ uvedl místní taxikář s tím, že úředníci na podzim po městě rozmístili značení odkazující na umístění krytů. „Teď už je tu mnohem klidněji. Nyní je nebezpečno v Šebekinu,“ dodal muž.
Třicetiletý Anton popsal, že úder na Ukrajinu do poslední chvíle nečekal. „Několik dní předtím jsme s přáteli diskutovali tom, jestli bude válka. Nad městem létala letadla a my jsme si mysleli, že je to cvičení,“ řekl RFE.
„Pak mi 24. února ráno zavolal bratr, že to začalo, a já si myslel, že je to žert. Potom jsem se ale podíval z okna,“ dodal s tím, že ho neúspěch ruských vojáků na Ukrajině zaskočil. Podle předpovědí Kremlu se měla ukrajinská vláda vzdát během několika málo dní. „Co máme dělat, když bylo prolito už tolik krve? Jak teď máme přestat?“ říká Anton.
Pětačtyřicetiletá Natalja ze Saratovské oblasti, která v Belgorodu žije jedenáct let, z nezdaru na frontě viní ruské úředníky. „Vydrancovali naši armádu. Stále kradou, nebyli připraveni,“ uvedla s tím, že válka však byla „nevyhnutelná“. „NATO nás vždy chtělo zničit,“ domnívá se žena.
„Ne každý Rus tuhle šílenost podporuje“
Mnoha místním ovšem na osudu Ukrajinců záleží. Dokazuje to například vznik spontánního pomníku k uctění obětí ruského zásahu obytného domu v ukrajinském Dnipru. Při úderu přišlo o život 46 lidí.
„Chci, aby lidé věděli, že ne každý Rus podporuje tuto šílenou válku. Starostliví občané k pomníku Bohdana Chmelnického (kozáckého hetmana ze 17. století, jehož Ukrajinci považují za národního hrdinu, pozn red.) v Belgorodu nosí květiny a fotografie. Úředníci je denně odstraňují,“ napsal RFE v dopise anonymně jeden obyvatel.
После публикации репортажа из Белгорода нам написал читатель:
"Хочу что бы люди знали, далеко не все поддерживают эту безумную войну. Это цветы у памятника Богдану Хмельницкому в Белгороде от меня и других неравнодушных горожан. Их ежедневно убирают сотрудники администрации". https://t.co/pcGsVBpbVO
Podobná pietní místa se objevila také v dalších ruských městech. V Moskvě lidé kladou květiny, hračky a svíčky k pomníku ukrajinské básnířce Lesje Ukrajince. V Petrohradu, Krasnodaru a Omsku lidé na oběti ruské agrese vzpomínají u pomníků ukrajinského básníka Tarase Ševčenka. V Jekatěrinburgu a Kostromě u pomníků obětem stalinských represí. Pomníčky se objevily také v Uljanovsku a Samaře.
