Lidovky.cz: V jakém stavu se z vašeho profesionálního hlediska nachází ruská společnost?
Začnu trochu ze široka. Již v 60. letech minulého století psycholožka Elisabeth Kübler-Rossová popsala psychologické fáze, které prožívají smrtelně nemocní pacienti. Definovala jich pět a tyto fáze můžeme aplikovat i na to, jak lidé žijí během války. Je to univerzální koncepce.
První fází je popírání. Je to psychologická obrana. Člověk se snaží ignorovat realitu. V případě ruské společnosti je to stav, kdy člověk ignoruje válku a snaží se žít normálním životem.
Mohu vám uvést osobní příklad. Znáte film Na Hromnice o den více? Stejně jako hlavní hrdina filmu i já se cítím chycený v časové smyčce. Jako kdybych neustále žil 24. února loňského roku, ve dni, kdy začala válka. Tehdy mě manželka brzy ráno vzbudila a řekla, že začala válka. A já si každý den říkám, že to nemůže být pravda. Že to není možné. Ale uvědomuji si, že válka skutečně probíhá...
Pro většinu lidí je válka někde tam, daleko. Jako když probíhala sovětská invaze v Afghánistánu. Pouze menší část společnosti je s válkou přímo konfrontována; především lidé, jejichž příbuzní na frontě bojují nebo padli.
Lidovky.cz: Co následuje dál?
