Začala tak první rusko-čečenská válka, která si vyžádala na 100 000 mrtvých a zničila téměř celé Čečensko. Krvavou epizodu v dějinách této zakavkazské odbojné republiky, která vyhlásila již v roce 1991 nezávislost na Rusku, ukončily až mírové dohody z Chasavjurtu ze srpna 1996.
„Na rozkaz prezidenta Ruské federace o odzbrojení nezákonných formací a obnovení ústavního pořádku vstoupila vojska ministerstva obrany a ministerstva vnitra třemi proudy na území Čečenské republiky,“ znělo tehdejší komuniké ruské vlády. Ruská vojska zaútočila z Ingušska, Severní Osetie a Dagestánu.
Počátkem roku 1995 Rusové dobyli metropoli Groznyj, která byla zcela zničena. Krveprolití pokračovalo, válka si vybírala krutou daň mezi civilisty a čečenští rebelové provedli několik krvavých teroristických útoků. V dubnu 1996 zahynul při raketovém útoku Dudajev.
Od poloviny roku začala zdlouhavá vyjednávání. Poslední srpnový den Jelcinův zmocněnec, generál Alexandr Lebeď a čečenský vůdce Aslan Maschadov podepsali v dagestánské obci Chasavjurtu mírovou smlouvu. Poslední ruské bojové jednotky se z Čečenska stáhly 29. prosince.
K podpisu mírové dohody byla Moskva donucena až poté, co povstalci v srpnu dobyli zpět Groznyj a převzali kontrolu nad velkou částí republiky. Účet války, která trvala 21 měsíců, byl hrozivý: na 100 000 mrtvých, z toho 80 procent civilistů. Celkové škody odhadla Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) na 258 miliard dolarů.
Kořeny konfliktu v Čečensku sahají do počátku 90. let. Na podzim 1991 bylo svrženo tehdejší vedení, které podporovalo pokus o převrat konzervativců proti prezidentu SSSR Michailu Gorbačovovi. Řízení se zmocnil Všelidový kongres čečenského lidu (OKČN) vedený budoucím prezidentem Čečenska Džocharem Dudajevem, který následně zveřejnil své první prezidentské výnosy – vyhlásil svrchovaný stát Čečenská republika, která se tak jednostranně odtrhla od Ruska.
V létě 1992 se Dudajev dostal do konfliktu s parlamentem, který ho kritizoval za neústavní rozhodování. Po delším duelu Dudajev parlament i vládu v dubnu 1993 rozpustil a ustavil prezidentskou správu. V témže roce se také začaly aktivizovat různé opoziční skupiny. Nejprůbojnější z nich, Prozatímní rada pod vedením Umara Avturchanova, v srpnu 1994 oznámila, že Dudajeva zbavuje moci. Tváří v tvář vojenské hrozbě vyhlásil prezident výjimečný stav a na sklonku léta vypukly boje.
Jelcin poté pohrozil účastníkům konfliktu výjimečným stavem a toho využila opozice, když prohlásila, že složí zbraně, jen pokud bude Dudajev zbaven moci. Po několika ultimátech ruská vojska v v prosinci 1994 vpadla do Čečenska.
Po ukončení války země získala velkou míru samostatnosti, ale nově zvolený prezident Aslan Maschadov nedokázal zabránit vlivu radikálů a země upadla do chaosu. V roce 1999 začaly v Čečensku další boje. Kreml tehdy obvinil tamní ozbrojence z útoků v ruských městech, při kterých zahynulo přes 300 osob, a formálním důvodem návratu Rusů do Čečenska byla série čečenských útoků v Dagestánu.
 |
Druhá rusko-čečenská válka skončila v dubnu 2009 a zahynulo v ní podle různých zdrojů 40 000 až 80 000 osob, podle Moskvy přes 5000 ruských vojáků a více než 14 000 rebelů.
Masakr v Beslanu a Čečenci na Ukrajině
Vladimir Putin, který se v květnu 2000 stal poprvé prezidentem, si rozhodným postupem proti separatistům vydobyl nebývalou popularitu. Správcem Čečenska jmenoval nejvyššího čečenského muslimského duchovního Achmata Kadyrova, který byl později zvolen prezidentem. V květnu 2004 Kadyrov zahynul při atentátu a do čela země nastoupil jeho syn Ramzan, který vládne Čečensku tvrdou rukou dodnes a který je kritizován za pošlapávání lidských práv.
Kadyrov se angažuje se svými muži v současném ruském útoku na Ukrajinu a jeho muži páchají podle Kyjeva a lidskoprávních organizací zvěrstva na ukrajinských vojácích i civilistech. Podle analytiků se to ale Moskvě jeví jako přijatelná cena za stabilitu v Čečensku. Život v Čečensku se postupně vrátil na místní poměry do normálu, i za přispění štědrých dotací Moskvy.
Zbytky povstalců se po válce ještě více zradikalizovaly a čečenští teroristé podnikli několik krvavých útoků. Největší masakr se udál 1. září 2004, kdy asi 30 pročečenských ozbrojenců vniklo do školy ve městě Beslan v Severní Osetii a zadrželo 1120 lidí. Zásah ruských ozbrojených si vyžádal 331 obětí z řad rukojmích (186 byly děti).
Zabito bylo 31 teroristů a 12 příslušníků speciálních sil. Mnoho Čečenců v uplynulých letech bojovalo v řadách teroristické organizace Islámský stát (IS) v Iráku a Sýrii. Útoky v Čečensku jsou již sporadické, čečenskou stopu ale mělo i několik útoků v Evropě či USA.
Moskvě se podařilo zlikvidovat všechny hlavní vůdce radikálů. V březnu 2005 byl zabit během „speciální operace“ v čečenské obci Tolstoj-Jurt v severním sektoru Čečenska bývalý prezident Aslan Maschadov, který byl zvolen v Moskvou organizovaných volbách v roce 1997. V červenci 2006 byl zabit ten nejhledanější – Šamil Basajev, který se přihlásil k většině teroristických útoků na území Ruska. A v roce 2013 Rusové oznámili, že zahynul dosavadní vůdce povstalců Doku Umarov.
Letos v srpnu do Čečenska přicestoval Vladimir Putin, který se podíval do Beslanu a Grozného. Byla to první Putinova návštěva v Čečensku od 2011, kdy byl Putin předsedou ruské vlády, všiml si list Kommersant.
