„Tento film představuje režisérovu vizi, že všudypřítomný anglosaský liberalismus brzy způsobí naprostou degradaci a zánik kdysi prosperujících zemí a národů,“ varuje na začátku snímku režisér Andrej Gračev.
Jeho počin popisuje příběh transgender syna duchovního ve fiktivní progresivní zemi Franglia ve městě Parilon, který se rozhodne podstoupit změnu pohlaví a stane se ženou, což vede ke konfliktu s otcem. Zbytek města ale osobu oslavuje a stává se místní celebritou. Portál Meduza podotýká, že herečka ztvárňující roli je na propagačních plakátech identifikována pouze jménem postavy jako Kallisto Massi.
Město se ovšem propadne do chaosu, když je na jeho okraji založen uprchlický tábor. Jeho obyvatelé napadnou Kallisto, která se vrací domů z baru. Než ji stačí znásilnit, zjistí, že je transsexuálka. Rozhněvaní násilníci ji vykastrují a poté ukřižují na fasádě kostela jejího otce. Kallisto přežije, ale duchovní odmítne stíhat útočníky s odůvodněním, že se stejně chtěla zbavit svého penisu.
Policejní šéf, který podobně jako duchovní nesouhlasí s transgender změnou, pátrá po vinících a přitom vyhledá svého bývalého mentora, jenž je nyní ve vězení za sérii vražd. Zabijáka hraje ultranacionalistický spisovatel Zachar Prilepin, který ve filmu vysvětluje, že vraždil jen gaye, prostitutky, drogově závislé a jednoho liberálního politika, aby poukázal na nebezpečí tolerance a multikulturalismu. Pohodlné vězeňské podmínky jsou podle něj dalším dokladem zhroucené společnosti.
Film pokračuje příběhem znásilnění dcery místního vinaře, přítele duchovního a policisty a dalšího člověka odporujícího transgenderismu. Dcera pracuje jako humanitární pracovnice v uprchlickém táboře, její otec se do něj vydá zjednat spravedlnost. Vezme rukojmí a policejní šéf jej musí zastřelit a sám končí ve vězení.
„Jak ta hovadina mohla získat státní podporu?“
Gračev s ideou filmu přišel již v roce 2018, nedařilo se mu ale najít investora. Tvůrce dokumentárních filmů o slavných ruských postavách si stěžoval, že stát přispívá na „protivlastenecké“ filmy, které pak získávají mezinárodní ceny. Příležitost se mu naskytla po vypuknutí ruské agrese vůči Ukrajině v roce 2022.
Kreml začal v souvislosti s válkou podporovat vlastenecké cítění. Také zesílil ve vykreslování Západu jako zkažené civilizace, rozkládané zevnitř zvrácenou ideologií progresivismu. Snímek o fiktivní evropské zemi zapadá do tohoto schématu.
Ministerstvo kultury poskytlo filmaři finanční prostředky. Částka není přesně známa, podle odborníků je to nejméně 200 milionů rublů (52 milionů korun).
Diváky ale podle ministerstva „společensky důležitý projekt“ nezaujal. Během prvního víkendu na něj zašlo jen 192 lidí, v průměru tři lidi na promítání. Následující dva týdny film přilákal jen dalších 118 lidí, a to ač jej promítalo 41 ruských kin. Pro nedostatek zájmu ho pak stáhly. Celkem vydělal 1 335 dolarů (přes 28 tisíc korun).
„Lidé prostě nekupovali lístky,“ připustil distributor filmu Cinemaus Studio, který však nezveřejnil ani trailer snímku na svém youtubovém kanálu. Gračev ho musel sdílet sám na svém osobním účtu, jenž má pouhých 83 odběratelů. Ani Prilepin se nezmiňoval o filmu na svém telegramovém kanálu.
„Mám jednu domněnku. Celý plán zosnoval Zachar Prilepin, který dokázal vymámit z ministerstva kultury miliony, jež pak byly vlastenecky ukradeny,“ tvrdí Ivan Philippov, kreativní ředitel společnosti AR Content, za níž stojí ruský režisér žijící v exilu Alexandr Rodňanskij. „Nemám doslova žádné jiné vysvětlení, jak mohla tahle hovadina získat státní podporu.“
Portál The Times podotýká, že neúspěch snímku následuje po propadu jiného filmu podporovaného Kremlem, filmu Svědek o válce na Ukrajině, který za první dva týdny vydělal méně než 14 milionů rublů. Rusové stále vyhledávají populární americké filmy, kvůli hollywoodskému bojkotu je konzumují v pirátské verzi.
