Výstava se věnuje vzniku nacistické ideologie, deportacím civilistů na nucené práce nebo ničení ruského kulturního dědictví. Součástí muzea jsou také interaktivní instalace, mezi nimi rekonstrukce transportního vagónu pro vězně či místnosti z obleženého Leningradu.
Ruská ministryně kultury Olga Ljubimovová při otevření muzea vyzdvihla, že nová instituce dokáže díky moderním technologiím a současnému jazyku přiblížit složitá historická témata návštěvníkům všech generací.
Poradce Kremlu Vladimir Medinskij označil muzeum za „místo, které vypráví o stránkách našich dějin, o nichž jsme nikdy veřejně nemluvili“.
Sergej Novikov z prezidentské kanceláře uvedl, že muzeum mladým poskytne „očkování proti neonacismu, jaké potřebují, protože paralely se současností jsou zjevné“. Odkazoval tím na válku na Ukrajině, kterou Moskva ospravedlňuje mimo jiné potřebou „denacizace“ tamního území.
Moskva ukrajinskou vládu opakovaně označuje za nacistickou. V tvrzení jí nepřekáží skutečnost, že v ukrajinském parlamentu (na rozdíl od toho ruského) není zastoupena ani jedna krajně pravicová strana nebo skutečnost, že prezident Volodymyr Zelenskyj je sám židovského původu a jeho příbuzní umírali za holokaustu. Přesto ho Kreml nazývá fašistou.
Nové muzeum zahájilo provoz 22. června, tedy v den výročí německého útoku na SSSR z roku 1941 známého pod názvem operace Barbarossa.
Do té doby byl Sovětský svaz fakticky spojencem nacistického Německa, jemuž dodával suroviny potřebné k vedení války. Sovětské armády v souladu s tajným paktem mezi Berlínem a Moskvou vpadly 17. září 1939 do Polska, které se od 1. září bránilo německé agresi.
Otevření muzea podle portálu Meduza odráží trend, kdy Rusko stále častěji označuje nacistické zločiny z druhé světové války za „genocidu sovětského lidu“. Sovětské právo přitom tento pojem neznalo. Ruské soudy už za genocidu označily blokádu Leningradu i vraždy sovětských civilistů. Nové zákony navíc trestají její popírání nebo ospravedlňování.
Muzeum gulagu, připomínající temné stránky sovětských dějin, úřady uzavřely v listopadu 2024 pod záminkou, že nesplňuje požární předpisy. Mnozí ho považovali za jedinou významnou instituci v Rusku, jež připomínala oběti stalinských represí bez většího tlaku ze strany státu.
Jeho expozice zahrnovala oficiální archivní dokumenty, fotografie i osobní předměty obětí. Součástí muzea bylo i dokumentační středisko, jež návštěvníkům pomáhalo dohledat informace o rodinných příslušnících, kteří zmizeli během čistek.
