Tučná prémie za podepsání kontraktu, odpuštění dluhů, zaručené místo na univerzitě pro děti či výhodná hypotéka. To je výčet bonusů, které stát nabízí mužům za odchod frontu. Záznam v rejstříku, chronická nemoc ani HIV už nejsou automaticky důvodem k diskvalifikaci. Vítán je téměř každý.
„Rusko loni zaznamenalo nejvyšší počet obětí od začátku invaze na Ukrajinu. Armáda musí nonstop doplňovat stavy, aby vůbec dokázala ve válce pokračovat,“ popsala portálu The Moscow Times analytička Marija Vyuškovová, která dlouhodobě sleduje ruské ztráty.
Federální i regionální rozpočty ale zároveň čelí obrovským potížím. Některé oblasti už snížily odměny, které dříve lákaly muže k narukování. Podle Vyuškovové to povede k dalšímu přitvrzení náborových praktik. „Úřady budou letos častěji používat metody nátlaku a klamání,“ míní.
Patří mezi ně například povinnost podniků dodat určitý počet „dobrovolníků“ z řad zaměstnanců nebo nezákonná zadržení ze strany policie, jejichž cílem je donutit muže přidat se k válečnému úsilí.
Regiony se pod tlakem Kremlu postupně proměnily v náborová centra, jež mezi sebou soutěží o smluvní vojáky. Úřady si najímají personální agentury, které prostřednictvím náborářů oslovují zájemce na internetu.
„Pomáháme jim s dokumenty a zprostředkováváme jim kontakt s regionálními úředníky. A pak se modlíme, aby válku přežili,“ popsala magazínu Politico Olga, jež s manželem shání čerstvé posily na frontu. Pár provádí většinu operací pomocí aplikace Telegram.
Zatímco nabízené mzdy zůstávají napříč Ruskem konstantní (kolem 200 tisíc rublů), regiony soutěží o bojovníky na poli bonusů. Kreml sice loni zavedl minimální bonusovou hranici ve výši 400 tisíc rublů (100 tisíc korun) nabízené částky nyní ale výrazně kolísají – klidně na 50 tisíc rublů. Náboráři proto směřují uchazeče tam, kde v dané chvíli platí nejlépe.
Jejich provize se pohybují v přepočtu mezi 26 a 80 tisíci korunami za podepsanou smlouvu. Ruské oblasti čerpají rezervní fondy, určené na mimořádné situace, jako jsou živelné katastrofy, aby úroveň náboru udržely.
Podle portálu iStories jedenáct regionů vyčlenilo od jara 2024 do října 2025 v rozpočtu na platby náborářům dvě miliardy rublů – obvykle částky srovnatelné s regionálními výdaji na zdravotní péči a sociální služby. Náborářům platí i další oblasti, které ale své náklady nepublikovaly.
Toto tažení pomáhá přivést do ruských sil až 30 tisíc dobrovolníků měsíčně. Stanice BBC uvádí, že od začátku bojů na Ukrajině padlo 243 až 352 tisíc ruských vojáků. Podle šéfa NATO Marka Rutteho mělo Rusko jen v listopadu 25 tisíc padlých. Podle NATO celkový počet ruských ztrát, tedy mrtvých, zraněných a nezvěstných, dosáhl 1,1 milionu.
Na vojně jde o život
Zvyšuje se také tlak na brance. „Velení tlačí na odvedence na vojně, aby podepisovali smlouvy,“ podotkla Vyuškovová s tím, že podle odhadů zhruba 30 procent mladíků nakonec kontrakt podepíše.
Základní vojenská služba se tak stává velmi nebezpečnou. „Úřady používají proti brancům fyzické násilí, mučí je odpíráním spánku, falšují podpisy na smlouvách a v krajních případech je dokonce zabíjejí, pokud odmítnou kontrakt podepsat,“ varuje Vyuškovová. Podle ní se tyto praktiky v roce 2026 zřejmě stanou běžnou součástí systému.
Regionální rozložení ztrát se podle Vyuškovové letos příliš nezmění. Mezi nejvíce zasaženými oblastmi setrvává Baškortostán a Tatarstán, zatímco Moskva zůstane navzdory své velikosti ušetřena. Výrazný nárůst padlých na sklonku roku zaznamenal také Permský kraj a Kirovská oblast.
V přepočtu na obyvatele dominují republiky etnických menšin. Oblasti jako Tuva, Burjatsko, Altaj či Čukotka patří dlouhodobě k nejvíce postiženým. Naproti tomu většina Severního Kavkazu vykazuje nízké ztráty.
„Možná se Kreml na Kavkaze obává výbuchu nestability,“ spekuluje Vyuškovová, zároveň ale pochybuje, že si tuto zdrženlivost bude možné udržet i při prohlubujícím se nedostatku vojáků.
