Když se Jevgenij Kramarenko v polovině roku 2022 vrátil z ukrajinského bojiště domů do Omsku, jeho rodině začalo peklo. Muž žárlil na svou šestadvacetiletou manželku Anastasii, se kterou měl dvě děti, a začal ji pravidelně bít. Vadili mu její mužští kolegové, přátelé i příbuzní.
Po každé šarvátce následovala vlna omluv, po níž se žena rozhodla zůstat. Loni v srpnu však nakonec podala žádost o rozvod. O měsíc později si Kramarenko na Anastasii počkal před domem jejích rodičů, kam se s dětmi odstěhovala, desetkrát ji bodl do břicha a zabil ji.
Dceru našla na chodníku její matka. „Objala jsem její tělo, líbala jsem ji na tvář. Za chvíli jsem cítila, jak mi hoří obličej. Policista mi pak řekl, že ji manžel postříkal pepřovým sprejem,“ popsala žena portálu 7x7.
„Loni v červenci ji zmlátil tak, že zvracela a nemohla se hýbat. Zavolala jsem jí sanitku a řekla jsem jí, že od něho musí odejít, jinak ji příště poveze pohřebák. A bohužel se to vyplnilo,“ uvedla Anastasiina sestra.
Kramarenko sice zamířil do vyšetřovací vazby, ale loni v říjnu znovu podepsal smlouvu s armádou a vrátil se na ukrajinskou frontu.
Ruští soudci během tří let bojů vynesli podle 7x7 nejméně 225 rozsudků v případech vojáků, kteří někoho zabili. Za oběť jim padlo 240 lidí. Reálná čísla budou vyšší, neboť web pracoval jen s veřejně známými případy. Soudci zpravidla berou jako „polehčující okolnost“, že vrazi jsou někdejšími či aktivními účastníky „speciální vojenské operace“. Jejich případná vyznamenání obvykle označují za „známku dobré pověsti“.
Oběťmi navrátilců jsou nejen jejich příbuzní a přátelé, ale také náhodní lidé: děti, důchodci, kolemjdoucí. Loni se takových vražd v Rusku z rukou vojáků odehrálo nejméně 32, předloni to bylo 31.
Ruské úřady v předchozích letech opakovaně instruovaly státní média, aby o „hrdinech“ války nereferovala v negativním světle.
Příbuzní zabitých často odmítají mluvit s novináři, protože mají strach z pomsty vrahů, kteří, aniž by stanuli před soudem, často dostávají podmínečně svobodu výměnou za odjezd na Ukrajinu.
Moskva neřeší začlenění vojáků do společnosti
Jednou z obětí navrátilců z bojiště se loni v říjnu stal dvaatřicetiletý Alexej Kočaš, jenž pracoval jako kuchař v Rostově na Donu. O život ho připravil známý, který byl v Rusku právě na dovolené z fronty a přišel ke Kočašovi a jeho ženě na návštěvu. Když se s dvojicí večer loučil, vytáhl nůž a pobodal Alexeje do srdce. Muž zemřel při převozu do nemocnice.
Pětaosmdesátiletá Julija Bujšičová z Kirovské oblasti zemřela na jaře 2023 poté, co u sebe v domě ubytovala osmadvacetiletého Ivana Rosomachina, který na Ukrajině válčil v řadách žoldáckého Wagnerova uskupení. Do bojů narukoval z vězení, kde si odpykával trest za vraždu z roku 2019. Bujšičovou znásilnil a ubil sekerou. Ačkoli dostal trest 23 let za mřížemi, loni v srpnu se ukázalo, že se opět nachází na Ukrajině.
Válka na Ukrajině |
Loni v květnu pak obyvatele Rostovské oblasti šokoval případ osmiletého děvčete, jež při cestě ze školy unesl čtyřiadvacetiletý veterán Ruslan Šinigirej. Dítě odvezl do lesa, kde ho znásilnil a uškrtil.
Ruští odborníci už v počátcích invaze varovali, že pokud Moskva veteránům nepomůže s opětovným začleněním do společnosti, může to vést k dalekosáhlým důsledkům pro celou zemi, včetně nárůstu domácího násilí, alkoholismu a kriminality.
„Jsou z bojiště zvyklí žít v určitém systému hodnot, ve kterém je možné zabít člověka. Můžete spáchat zločin a přitom zůstat hrdinou,“ řekl 7x7 psychiatr Jan Fedorov s tím, že někteří vojáci mají problém po návratu do Ruska rozeznat, co si mohou ke svému okolí dovolit.
Podle některých ruských psychologů země v souvislosti s válkou čelí krizi duševního zdraví. Vláda podceňuje péči o desetitisíce vojáků, kteří po návratu z války čelí hlubokým traumatům. Britské ministerstvo obrany uvedlo, že například s takzvanou posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD) se může potýkat nejméně sto tisíc vojáků.
„Jedním z důsledků PTSD je významná konzumace alkoholu, která je jedním z hlavních faktorů násilí, včetně vražd. V Rusku je většina vražd spáchána v opilosti, zhruba 68 procent,“ řekl sociolog Iskander Jasavejev, podle něhož Moskva od začátku války nebyla schopna vypracovat a spustit program prevence domácího násilí v rodinách veteránů.
