Kdo vyhrál v Sýrii? Deset let po začátku války zůstávají Asad i hranice, vliv Západu ale zmizel |
Poslední zářijový den roku 2015 se na mimořádné schůzi sešli ruští senátoři. Jednání probíhalo za zavřenými dveřmi. Horní komora ruského parlamentu jednohlasně souhlasila s nasazením ruské armády v zahraničí, o které požádal prezident Vladimir Putin.
Kreml se rozhodl vyslyšet volání o pomoc syrského diktátora Baššára Asada, jehož v předchozích letech tajně zásobil zbraněmi a vojenskou technikou proti militantní opozici. Zásah Ruska do syrského konfliktu byl podle oficiální verze motivován bojem proti mezinárodnímu terorismu s přesahem do vnitroruské agendy.
„Pokud bychom dovolili, promiňte mi expresivitu, ‚schramstnout‘ Sýrii, tak ty tisíce lidí, kteří tam teď běhají s kalašnikovy, by se ocitly na našem území,“ prohlásil Putin zanedlouho po zahájení ruské vzdušné operace v Sýrii.
Ruský vojenský expert a šéfredaktor časopisu Arsenal Otěčestva Viktor Murachovskij je přesvědčen, že šlo o relevantní argument.
„Nebyla to pouze preventivní operace. Teroristická hrozba byla skutečná. Rusko před zásahem v Sýrii čelilo na Severním Kavkazu islamistickému terorismu, který byl financován a zásobován zbraněmi a lidmi ze zahraničí. Je zřejmé, že by se tisíce Rusů bojující za Islámský stát vrátily domů,“ sdělil Murachovskij pro Lidovky.cz.
Sýrie částečně připomínala bojiště jakési alternativní ruské občanské války. Ruská armáda bojovala proti ruským stoupencům radikálních islamistických hnutí. Podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua se k Islámskému státu a syrské odnoži al-Káidy – Frontě an-Nusrá (později přejmenované na Džabhat Fatah aš-Šám) – přimkly zhruba tři tisíce Rusů. Další tisíce ozbrojenců pocházely z republik bývalého Sovětského svazu.
Ruská intervence odvrátila za pět minut dvanáct krach syrského režimu, mobilizovala syrské vládní vojsko, které s vypětím všech sil a za cenu krvavých ztrát dobylo většinu Sýrie zpět.
Moskva byla však obviňována, že umožňovala syrské vládní armádě používat proti islamistům, ale i civilnímu obyvatelstvu zakázané chemické látky.
  |
Aktivní fázi ruského působení v Sýrii ukončil Vladimir Putin 11. prosince 2017, ruská armáda ale v zemi zůstává. Ruské ministerstvo obrany uvádí, že syrskou kampaň absolvovalo přibližně 68,5 tisíce vojáků. Rusko má v zemi dvě velké vojenské základy – námořní v přístavu Tartús a leteckou Hmímím. Další ruské opěrné body jsou rozeseté po celé Sýrii.
Kromě ruských vojsk v Sýrii působí ruská polovojenská organizace, tak zvaná Vagnerova armáda, Kremlu blízkého oligarchy Jevgenije Prigožina. Podle některých informací měla dělat špinavou práci za regulérní ruskou armádu. Murachovskij se brání, že Rusko využívalo Sýrii jako střelnici pro své moderní zbraně.
„Sýrie není střelnicí pro ruské zbraně. Na střelnici stojí terče, které po vás nestřílejí. Teroristé z Islámského státu se aktivně bránili. Rusko utrpělo lidské i materiální ztráty,“ vysvětluje expert. Podle oficiálních údajů v průběhu syrského konfliktu přišlo o život 115 příslušníků ruských ozbrojených sil. Moskva v Sýrii zlomila kletbu sovětské invaze do Afghánistánu. V krvavé kaši syrského konfliktu neuvázla, naopak Rusko sehrálo klíčovou roli v porážce Islámského státu a tím posílilo svou pozici na mezinárodní aréně.
Syrský úspěch Rusové příliš neocenili. Jak ukazuje průzkum sociologické agentury Levada Centr, už v srpnu 2017 se polovina Rusů vyslovila pro stažení ruských sil ze Sýrie. „Rusku jako zemi válka v Sýrii prakticky nic nedala. Zbytečně byly utraceny miliardy rublů, jež se měly investovat do překonání bídy, zlepšení zdravotnictví a životní úrovně lidí,“ vysvětluje pro Lidovky.cz Alexandr Gnězdilov, člen federálního politického výboru ruské liberální strany Jabloko.
Ruský politik míní, že operace v Sýrii nepřispěla k růstu popularity Vladimira Putina. „Válka v Sýrii pomáhala odvádět pozornost obyvatel od domácích problémů. Sýrie a Ukrajina umožnily státní propagandě vytěsnit z veřejného prostoru debatu o sociálních a ekonomických tématech. Po schválení sporné důchodové reformy přestala Sýrie propagandu zajímat,“ podotýká Alexandr Gnězdilov.
