náhledy
Už napohled je jasné, že stavbaři budou muset část dlouhého paneláku strhnout. Otázka je, jestli se dá vystavět znova a kdo to zaplatí. „Co bude dál, nevím. Mám čekat? Nebo odjet pryč? Do Ruska? V Petrohradu jsem se narodila,“ zamyslí se Raisa. „Kam bych jezdila – bez peněz. A stejně mě tam nikdo nečeká,“ říká po chvíli.
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
Sedmiletý Maxim pochází z Luhanska, jeho teta a sestřenice z nedalekého města Pěrvomajskoje. Před několika dny odtud utekli do Popasné, startosta města jim přidělil místo v ubytovně jedné z místních továren. Frontová linie je ale jen pár kilometrů odsud a granáty létají každou noc, proto se spí ve sklepě.
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
Maxim stále doufá, že na podzim ještě stihne školu. „Ale kde,“ zamýšlí se hoch a po chvíli si sám odpoví: „Máma říká, že budu chodit do té přes ulici. Doma v Luhansku.“ Podobně dnes uvažuje přes 20 000 dětí, které jsou mezi registrovanými uprchlíky. Podle posledních informací je v oblasti 117 částečně nebo zcela zničených škol.
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
Ilja Lazarenko začal úspěšně podnikat, pěstoval na zahradě okrasné rostliny. Byl zřejmě jeden z prvních postižených v tomto konfliktu. Hned na začátku května si jeho dům vybrali povstalci jako štáb – stál nedaleko silnice, obrovský s rozlehlou zahradou. .
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
Ukrajinka Olga Babrickaja a Ruska Marina Pavličenko trpěly během bojů v Semjonovce nedaleko Slavjanska spolu. Marina navíc při bojích přišla o manžela, který pracoval jako údržbář v psychiatrické léčebně. Zabil ho granát. „Zůstali jsme tu samy. Dvě ženské v jednom domě,“ říká Olga s tím, že se všichni z domu odešli buď do Ruska nebo k příbuzným. .
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
„Naštěstí jsme v té mistnosti nespali,“ říká Nina Kravets z Kramatorsku. V noci uslyšeli typický zvuk, výbuch a dívali se z obyváku přímo dolů na ulici.
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni
„Bylo to krátce před devátou ráno. Výbuch, plno prachu, už jsem myslela, že je konec. Vyběhla jsem z bytu na schody, kolem se různě prohýbaly panely, říkala jsem si – zavalí mě to, nebo ne? Nakonec jsem to riskla a běžela,“ vzpomíná Raisa Jelisjevová na okamžik, kdy její dům v Mikolajevce nedaleko Slavjansku zničil dělostřelecký granát.
Autor: Tomáš Vlach / Člověk v tísni