První příčka pro prvního muže státu je podle politologa Gleba Pavlovského patrně i zásluhou osobnosti Vladimira Putina; stačí si vzpomenout, že v časech Putinova předchůdce Borise Jelcina žebříček důvěryhodnosti vedla církev, armáda a státní bezpečnost.
Žebříčku vévodí PutinŽebříček vede prezident s důvěrou 51 procent dotázaných Mnohem menší dávkou bezvýhradné důvěry se těší místní úřady, média, banky, byznys, prokuratura, policie, politické strany a další instituce. |
Výsledek vyplývá z tradice
Putin sice ještě před jmenováním premiérem a zvolením prezidentem býval i ředitelem tajné služby FSB, nástupkyně komunistické tajné policie KGB, ale současná důvěryhodnost "státní bezpečnosti" má hlubší kořeny. "Tajné služby se ještě za sovětských dob stylizovaly jako místo, kde pracují nejčestnější a neúplatní lidé a tato pověst přežívá dodnes," objasnil Alexej Graždanskij z Levady v listu Kommersant. Podobně s armádou Rusové spojují slavná vítězství z historie a církev je vnímána jako "morální autorita".
Ačkoliv prezident a premiér patří k nejdůvěryhodnějším institucím, osobní popularitu se Vladimiru Putinovi a Dmitriji Medveděvovi nepodařilo vrátit na úroveň roku 2010, kdy se pohybovala okolo 70 procent. Od následujícího roku se projevuje "krize důvěry", patrná zejména v premiérově případu: důvěra k Medveděvovi poklesla z 52 na 40 procent.
"Krize důvěry" se však podle politologa Pavlovského nepromítá do hlasovacích uren, jak ukázaly i minulý měsíc regionální volby. "Je pravda to, co říkají prakticky všichni sociologové: základy podpory pro stávající systém se změnily. Teď už nebudí sympatie, ale Rusové jej podporují z racionálních důvodů, z lhostejnosti či strachu, že bude ještě hůř. Pro Putina lze hlasovat i při naprosté lhostejnosti," poznamenal.