Ruské ozbrojené síly podle ní „neučinily nic pro záchranu svých občanů, kteří se ocitli za hranicemi v nebezpečí, aby je evakuovaly ze zóny válečného konfliktu“, stojí v žalobě. Poněkud kostrbatá konstrukce měla dokázat jediné: že ruští žoldnéři působí v Sýrii protiprávně, a protože to stát toleruje, měl by vdově zaplatit kompenzaci v hodnotě milionu rublů (asi 330 tisíc korun).
Soud v západoruském Rostově na Donu ovšem argumenty vdovy zamítl a kompenzaci jí nepřiznal. O případu však psaly snad všechny internetové stránky v Rusku. Případ Rubanov tak před trojstranným summitem klíčových hráčů (Ruska, Turecka a Íránu), kteří v pátek jednali v Soči o dalším osudu Sýrie, připomněl obyčejným Rusům cenu za angažmá v této zemi.
„Vagnerovci přece neexistují“
Jméno Alexeje Rubanova se zařadilo ke zhruba dvěma až třem stovkám obětí ruských vojenských operací v Sýrii. Jde o odhad vycházející na straně armády z oficiálních čísel: ztratila 40 lidí v bojových operacích a 50 v nebojových akcích. Tzv. Vagnerova skupina, soukromá vojenská organizace působící po celém světě s podporou Kremlu, kterou vede někdejší podplukovník speciálních sil Dmitrij Utkin, své ztráty nezveřejňuje. Ty se ale jen v Sýrii odhadují na 100 až 200 padlých.
Protlačují zájmy Ruska silou, umírají okolo nich novináři. Žoldáci Vagnerovy skupiny však nejsou oficiálně nikde |
Alexej Rubanov odsloužil základní vojenskou službu a dlouho nemohl najít práci. Pak ho oslovila nabídka Vagnerovy skupiny a třikrát odjel bojovat do Sýrie; z poslední cesty se ovšem vrátil v zinkové rakvi. Dva představitelé Vagnerovy skupiny předali rodičům obálku s penězi na nevelkou kompenzaci. Vdova se třemi malými dětmi (nejmladší se narodilo až po odjezdu Alexeje do Sýrie) ale z toho nedostala nic, a tak se rozhodla konat. Vagnerova skupina pomoc odmítla, ministerstvo zahraničí jí alespoň vydalo potvrzení, že Alexej skutečně zemřel v syrské Východní Ghútě a příčinou smrti bylo uhoření.
Rostovský soud přesto konstatoval, že na odškodnění od státu nemá nárok, protože není žádná souvislost jeho smrti s činností ruské armády v Sýrii. Podobně dopadli rodiče Andreje Litvinova, který padl v září 2017 v řadách Vagnerovy skupiny v Homsu. Odškodnění pět milionů rublů (asi 1 650 000 korun) vyplacené společností si tehdy nechala vdova. Rodiče tedy žádali kompenzaci od státu, soud ovšem konstatoval, že neexistují žádné důkazy o přítomnosti Litvinova v Sýrii a Vagnerovu skupinu nelze brát vážně, protože není v zemi registrována.
Veteránské organizace začaly lobbovat za to, aby status válečných veteránů obdrželi i příslušníci soukromých bezpečnostních agentur, jako je ta Vagnerova. Problém je ale v tom, že tato soukromá armáda ani oficiálně neexistuje, a nemůže tedy vydávat „osvědčení“ či jiné dokumenty. Přitom vagnerovci dělají v Sýrii špinavou práci, na kterou si armáda netroufá. I díky nim dosáhlo Rusko v této zemi dominantního postavení hlavního mentora režimu Baššára Asada, když mu pomohlo získat opět kontrolu nad většinou syrského území.
Jak dál v Idlibu?
Další vývoj v Sýrii bude dnes tématem summitu v Soči. Očekává se, že se Moskva bude dohadovat s Ankarou o situaci v opoziční enklávě Idlib a na územích kurdské autonomie. V Idlibu totiž v minulých měsících opět získali vliv radikálové ze skupiny Džabhat Fatah aš-Šám (bývalá an-Nusrá). Rusku se to nelíbí a tlačí na Turecko, aby s tím něco udělalo.
„Ankara bude muset s Idlibem něco udělat a za to nejspíš dostane od Moskvy zelenou k omezeným akcím v kurdské enklávě,“ řekl Hlasu Ameriky bývalý turecký diplomat Aydin Selcen.
