Izrael má nového prezidenta. Parlament jím zvolil labouristu Herzoga, ve funkci nahradí Rivlina |
Bylo to přesvědčivé vítězství v poměru 87 : 26, Jicchak Herzog získal v prezidentské volbě od poslanců Knesetu (izraelského parlamentu) jasný mandát. Funkci bude zastávat od července po příštích sedm let.
Herzogovo vítězství se očekávalo, budoucí hlava Izraele patří mezi zkušené matadory a má silné zázemí „politické rodiny“. Jeho otec Chajim zastával prezidentský post v letech 1983 až 1993, Jicchakův děd byl prvním vrchním rabínem v britském mandátním území Palestině a později v samostatném Izraeli. I Jicchak Herzog sám má bohaté politické zkušenosti, byl vícekrát ministrem v různých izraelských vládách i dlouholetým poslancem.
Ve středeční volbě měl Herzog jediného soupeře, Miriam Perecovou. Tato Židovka původem z Maroka vešla v Izraeli do veřejného povědomí díky přednáškové a literární činnosti na téma vyrovnání se se ztrátou nejbližších – její dva synové totiž přišli o život během služby v izraelské armádě v zahraničí. Ačkoli Perecová prohrála s Herzogem více než jasně, z její reakce nebylo ve středu znát zklamání. „Jeho úspěch je i mým úspěchem, úspěchem celé země,“ řekla poražená kandidátka.
Význam prezidenta roste po volbách
Za běžného politického provozu je role izraelského prezidenta spíše ceremoniální, hlava státu nemá velké pravomoci a působí především jako morální autorita. To se však mění po volbách, kdy prezident na základě konzultací s politiky jednoho z nich pověří pokusem sestavit novou vládu. Zpravidla vybere šéfa vítězné strany, případně toho, kdo má největší předpoklad sestavit kabinet s většinovou podporou.
Vzhledem k dlouhodobě nestabilní politické situaci v Izraeli ovšem prezidentovu roli nelze přehlížet – v zemi se za poslední dva roky konaly již čtvery parlamentní volby a shodou okolností právě včera o půlnoci uplynula lhůta pro druhý pokus o sestavení nové vlády po hlasování proběhlém na konci března.
Dosluhující prezident Reuven Rivlin jako prvního pověřil v dubnu pokusem o sestavení nového kabinetu stávajícího premiéra a šéfa pravicové strany Likud Benjamina Netanjahua. Ten však neuspěl a druhou šanci dostal středový politik Ja’ir Lapid, vůdce druhé nejúspěšnější, středové strany Ješ Atid.
Druhý pokus o novou vládu byl dramatický do poslední hodiny. Nejpravděpodobnější variantou bylo tzv. rotační premiérství, v jehož rámci by se během čtyřletého volebního období na postu předsedy vlády vystřídali dva politici – vedle Lapida to měl být ještě šéf pravicové strany Jamina Naftali Benet.
Jedním z posledních sporných bodů byl požadavek malé arabské strany Ra’am, aby se vláda zavázala k legalizaci nepovolených staveb. Ty jsou dlouhodobým jablkem sváru mezi Araby a Židy.
Lapidův pokus o vládu stál na spolupráci osmi stran a v Izraeli se pro něj vžilo označení „koalice změny“. V případě úspěchu by to totiž znamenalo vyšachování stávajícího premiéra „Bibiho“ Netanjahua ze hry. Ten zastává nejvyšší exekutivní post v Izraeli nepřetržitě od roku 2009 a přičte-li se i jeho předchozí mandát v období 1996 až 1999, jde o nejdéle sloužícího izraelského premiéra v historii.
Netanjahu je v současnosti obviněn ze závažných trestných činů včetně korupce a zneužití pravomocí a hrozí mu trest více než deseti let vězení. V případě, že by byl odsouzen, udělení případné milosti by měl v rukou právě prezident – tedy šedesátiletý Jicchak Herzog.
