15. srpna 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Samaritáni bojují o přežití. Starobylý kmen má na Blízkém východě poslední tisícovku členů

Samaritáni se připravují k modlitbám za rozbřesku u hory Gerizim blízko... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Samaritáni se připravují k modlitbám za rozbřesku u hory Gerizim blízko... | foto: Reuters

TEL AVIV / PRAHA V Novém zákoně byli vzorem soucitného milosrdenství. O dva tisíce let později však dospěl starobylý kmen Samaritánů na pokraj existence: ve dvou komunitách na Blízkém východě jich dnes žije necelá tisícovka.

Synagogou v Cholonu, jižním předměstí izraelské metropole Tel Aviv, prostupují tóny staré hebrejské písně, komunitu věřících vede starý kněz s dlouhou bílou bradkou. V chrámu chybí lavice, lidé sedí na kobercích na zemi, podobně jako v mešitě.

Scéna je na první pohled plná protikladů: kněz v synagoze připomínající mešitu? Tak to ale chodí u Samaritánů – malého náboženského společenství, které je většině lidí známé především z biblického podobenství O dobrém Samaritánovi. Právě jejich příslušník měl tehdy podle Ježíšova vyprávění jako jediný pomoci zbitému poutníkovi, kterým ostatní opovrhovali.

„Lidé nás většinou považují za Židy, mně to zas tak moc nevadí,“ řekl reportérce listu Der Standard před cholonskou synagogou pětadvacetiletý Tom Zedaka. „Ale my jsme Samaritáni.“

Obě komunity dnes dělí jazyk (Samaritáni hovoří zvláštní starou formou hebrejštiny a i písmo je odlišné), stejně jako drobné zvláštnosti v tradicích – Samaritáni například, na rozdíl od Židů, nosí pokrývky hlavy jen v synagoze. Mají ovšem také mnoho společného, od košer stravy přes šabat až po svitky Tóry.

Samaritáni sami sebe považují za potomky starých izraelských kmenů. Přes velkou podobnost v náboženských otázkách se ale Židé a Samaritáni začali lišit v názoru, kde má stát hlavní chrám – pro Samaritány to nikdy nebylo v Jeruzalémě, ale na hoře Gerizim (dnes na území Západního břehu Jordánu).

V průběhu let se pak jako dominantní komunita prosadili Židé a Samaritáni začali hrát, přinejmenším demograficky, druhé housle. Přispěla k tomu i přísná pravidla, která určují, že jejich členové se mají ženit a vdávat výhradně v rámci komunity.

Rozděleni hranicí

Současné situaci Samaritánů nesvědčí ani aktuální politická situace, druhá polovina z celkem asi osmisethlavého kmene totiž dnes žije na palestinském území, v osadě Kirjat Luza – přímo na úpatí posvátné hory Gerizim. Komunikace mezi oběma samaritánskými centry, Cholonem a Kirjat Luzou, tak není ideální.

„S těmi sňatky je to problém, výběr partnerek není zrovna největší,“ suše konstatuje Tom Zedaka a dodává: „Někteří rodiče mají stále problém, když se jejich dítě ožení či vdá mimo komunitu.“

Jenže strach z vyhynutí kmene nebo nenávratné degenerace nakonec donutil Samaritány přísnou tradici přece jen změkčit. Velekněz povolil, aby se do samaritánské komunity mohly přivdat i ženy „zvenku“. V posledních letech toho využila zejména řada mladých Ukrajinek. Jednu podmínku to ale má: nevěsty musí převzít samaritánské náboženství i zvyky.

Sice za pět minut dvanáct, ale koncept má zřejmě úspěch. Alespoň podle místního historika Bennyho Zedaky. „Naše společenství zase roste. Snad budeme brzy schopni založit třetí osadu,“ věří Zedaka.

Najdete na Lidovky.cz