Odcházející prezident přivítal Sarkozyho za zvuků fanfár, předtím, než naposledy opustil brány Elysejského paláce, předal Chirac svému nástupci kódy na spuštění francouzských jaderných zbraní. Nový prezident v prvním projevu zdůraznil vůli sloužit Francii a spolupracovat při tom se všemi, bez ohledu na jejich politické přesvědčení. Sarkozy v nezvyklém gestu doprovodil Chiraka až k jeho autu a připojil se k potlesku, kterým v tu chvíli už bývalého prezidenta při odjezdu doprovázel personál Elysejského paláce. Sarkozy má už ve čtvrtek jmenovat nového předsedu vlády, kterým by se měl stát bývalý několikanásobný ministr François Fillon. Složení vlády má být oznámeno v pátek. Dosavadní premiér Dominique de Villepin odstoupil v úterý.
Odpůrce války v Iráku
Bilanci odcházejícího prezidenta budou muset ještě zhodnotit historici, jedno je ale jisté: Chirakovi se více dařilo na mezinárodním poli než v domácí politice. Svým odporem proti americké invazi do Iráku se stal mluvčím velké části světa a významně si polepšil i v očích Francouzů.
Kladem je bezesporu i Chirakova snaha pomáhat rozvojovému světu a prosazování ochrany životního prostředí. Neúspěchem pro něj bylo naopak obnovení jaderných testů v Tichomoří, kterým zahájil své prezidentství. Francie za to vzápětí sklidila kritiku celého světa. Chirakovi se také nepodařilo přesvědčit Francouze, aby v roce 2005 schválili evropskou ústavu. Prezident později přiznal, že byl z „ne“ v referendu „hluboce deprimovaný“.
Ekonomiku nezměnil
Na domácí scéně si Chirac hodně zkomplikoval pozici rozpuštěním parlamentu v roce 1997, po němž vyhráli volby socialisté. Chirac pak musel přihlížet politice, s níž nesouhlasil – například zavedení 35hodinového pracovního týdne. Ekonomiku se mu reformovat příliš nepodařilo – nezaměstnanost sice za jeho vlády klesla o více než tři procenta, stále ale patří k nejvyšším v EU. Veřejný dluh navíc dál roste a Francie opakovaně porušila unijní Pakt stability.
Chirakovi zastánci mohou argumentovat jeho zásluhami o vyrovnání se s minulostí – prezident uznal odpovědnost své země za deportace Židů během druhé světové války a na rozdíl od svých předchůdců nebránil odsouzení kolaboranta Maurice Papona. Významnou změnou za jeho vlády bylo i zrušení všeobecné branné povinnosti. Sarkozy před volbami sliboval „rozchod“ se Chirakovou politikou. „Rozdíly (mezi nimi) jsou důležité už proto, že oba muži nepatří ke stejné generaci,“ řekl listu Le Monde Bertrand Badie z pařížské vysoké školy politických věd. Zatímco Chirakova zahraniční politika vyvažovala jeho slabost na domácí scéně, u jeho nástupce Sarkozyho tomu prý bude naopak.
Odpůrce války v Iráku
Bilanci odcházejícího prezidenta budou muset ještě zhodnotit historici, jedno je ale jisté: Chirakovi se více dařilo na mezinárodním poli než v domácí politice. Svým odporem proti americké invazi do Iráku se stal mluvčím velké části světa a významně si polepšil i v očích Francouzů.
Kladem je bezesporu i Chirakova snaha pomáhat rozvojovému světu a prosazování ochrany životního prostředí. Neúspěchem pro něj bylo naopak obnovení jaderných testů v Tichomoří, kterým zahájil své prezidentství. Francie za to vzápětí sklidila kritiku celého světa. Chirakovi se také nepodařilo přesvědčit Francouze, aby v roce 2005 schválili evropskou ústavu. Prezident později přiznal, že byl z „ne“ v referendu „hluboce deprimovaný“.
Ekonomiku nezměnil
Na domácí scéně si Chirac hodně zkomplikoval pozici rozpuštěním parlamentu v roce 1997, po němž vyhráli volby socialisté. Chirac pak musel přihlížet politice, s níž nesouhlasil – například zavedení 35hodinového pracovního týdne. Ekonomiku se mu reformovat příliš nepodařilo – nezaměstnanost sice za jeho vlády klesla o více než tři procenta, stále ale patří k nejvyšším v EU. Veřejný dluh navíc dál roste a Francie opakovaně porušila unijní Pakt stability.
Chirakovi zastánci mohou argumentovat jeho zásluhami o vyrovnání se s minulostí – prezident uznal odpovědnost své země za deportace Židů během druhé světové války a na rozdíl od svých předchůdců nebránil odsouzení kolaboranta Maurice Papona. Významnou změnou za jeho vlády bylo i zrušení všeobecné branné povinnosti. Sarkozy před volbami sliboval „rozchod“ se Chirakovou politikou. „Rozdíly (mezi nimi) jsou důležité už proto, že oba muži nepatří ke stejné generaci,“ řekl listu Le Monde Bertrand Badie z pařížské vysoké školy politických věd. Zatímco Chirakova zahraniční politika vyvažovala jeho slabost na domácí scéně, u jeho nástupce Sarkozyho tomu prý bude naopak.
