Píše o tom francouzský list Le Nouvel Observateur. Podle deníku o tom svědčí Sarkozyho nejnovější předvolební "taháky", jimiž se chce zavděčit voličům. Například po vzoru francouzské krajní levice chce, aby ruka daňové spravedlnosti dopadla na bohaté Francouze, kteří se uchýlili do trvalého pobytu v zahraničí.
ČTĚTE TAKÉ: |
Není přitom důsledný, protože pachatelé daňových úniků se mají dobrovolně přihlašovat sami a v případě nepravděpodobného usvědčení jim ani nehrozí ztráta občanství. Vládní pravice navíc zabránila dvěma pokusům toto opatření uzákonit.
A stejně jako krajní pravice Sarkozy útočí na přílišnou volnost pohybu nežádoucích osob v rámci evropského schengenského prostoru, což zvýšilo příliv migrantů do Francie. Navzdory francouzským závazkům vůči Evropské unii a reakcím, které by v ní vyvolal, dokonce pohrozil, že do roka opět nechá obnovit hraniční přechody a celnice. Přitom krátce předtím kritizoval svého socialistického soupeře Françoise Hollanda za údajnou krátkozrakost, když sliboval revizi nejnovější unijní smlouvy o rozpočtové odpovědnosti, která nebyla doposud ratifikována.
Hlas lidu
Podle Le Nouvel Observateur je na Sarkozym neméně zajímavé, že začal hlásat potřebu dát hlas "lidu" pomocí referend o závažných tématech a postavit se tak za "mlčící" většinu. Lidového hlasování mu však nebylo třeba, když nechal ratifikovat v parlamentu lisabonskou smlouvu, což je podle listu kopie ústavy EU, kterou nicméně Francouzi v referendu z roku 2005 odmítli.
Sarkozyho kampaň, kterou označují jeho mediální poradci za "kobercové bombardování" nebo "válku v pohybu", má ve skutečnosti za cíl vyvolat závrať, rozhodit průzkumy veřejného mínění a rozkmitat novinářské klávesnice. Tento hukot má budit zdání nějaké smysluplnosti či nových myšlenek prostřednictvím současných komunikačních prostředků, kombinovat "zásahy" na voliče ve zpravodajských televizních stanicích i internetových sociálních sítích.
K TÉMATU: |
Sarkozy nepochybně patří k nejlepším politickým hercům jeho generace. Nic ho nezastaví. Je schopný veřejných výlevů plných emocí jako slibu, že v případě prohry skončí s politikou. Má energii vysmívaného plyšového králíčka s trvanlivými baterkami, ale točí se v kruhu.
Je ho všude plno, ale celý ten rej se nakonec vyčerpá. "Sarkozismus" sází na obecné zapomnění, vypadá jak politická samoobsluha, kde se voličům nabízí směs umírněných a krajních levicových a pravicových řešení. Volič nad tím dumá, ale pak neví, k čemu to všechno je. Když skončí velká show, zhasnou světla ramp a rozplyne se kouř, nastává pocit, že to nemá hlavu, ani patu.
