„Sebastiao byl víc než jen jeden z největších světových fotografů, ale se svou životní partnerkou Lélií Wanickovou Salgadovou rozdával naději tam, kde panovala zkáza, a šířil myšlenku, že obnova životního prostředí je také hlubokým gestem lásky k lidstvu. Jeho objektiv odhaloval svět a jeho rozpory,“ napsala nevládní organizace Instituto Terra, kterou Salgado založil společně se svou manželkou.
Agentura AFP napsala, že Salgado měl v sobotu ve francouzské Remeši zahájit výstavu kreseb svého syna Rodriga, který má Downův syndrom. Podle těchto kreseb byla vytvořeno několik vitrážových oken.
Podle brazilských médií se Salgado dlouhodobě potýkal se zdravotními problémy poté, co se v 90. letech nakazil malárií v Indonésii, kde se mu nedostalo náležité léčby.
Salgado patřil k nejvýraznějším postavám světové fotografie. Už od svých začátků v roce 1973 se věnoval velkým projektům, dokumentoval život domorodců v Latinské Americe, Afričanů postižených hladomorem, nelidské pracovní podmínky v dolech na zlato, genocidu ve Rwandě nebo celosvětovou migraci. Procestoval na 120 zemí. Jeho díla jsou dobře známá i v České republice, kde opakovaně vystavoval.
Narodil se 8. února 1944 v brazilském státě Minas Gerais. Vystudoval ekonomii v Sao Paulu, koncem 60. let však i kvůli působení v levicovém hnutí odešel se svou manželkou Léliou, která ho doprovázela životem i prací několik desítek let, do Paříže, kde studoval architekturu a pracoval pro Mezinárodní organizaci pro kávu. Během služebních cest do Afriky začal fotografovat a v roce 1973 se Salgadova původní záliba přeměnila v profesi.
Postupně pracoval pro agentury Sygma a Gamma a byl členem sdružení Magnum Photos, odkud ale v roce 1994 odešel a založil vlastní agenturu Amazonas Images. Stál také u zrodu organizace Instituto Terra, která se například podílí na opětovném zalesňování Amazonie.
Jeho dílo je okamžitě rozpoznatelné kombinací černobílé kompozice a dramatického osvětlení. Salgado byl označován za „lidského“ fotografa. Proslul zejména svými sociálně-dokumentárními fotografiemi dělníků v méně rozvinutých zemích. Šest let například zachycoval pracující lidi ve 27 zemích světa, například dělníky u ropných vrtů či horníky v dolech na zlato, fotil i v bývalém Sovětském svazu.
V letech 2004 až 2011 pracoval na projektu Genesis, jehož cílem bylo představit neposkvrněnou tvář přírody a lidstva. Projekt tvoří série fotografií krajiny a divoké přírody, ale i lidských společenství, která nadále žijí v souladu s tradicemi a kulturou svých předků.
Fotografoval krajinu a obyvatele amazonského pralesa v Brazílii a se slavným německým režisérem Wimem Wendersem se podílel na ceněném dokumentu Sůl Země (2014), který zachycuje Salgadovy výpravy napříč kontinenty i jeho osobní zpovědi. Za kameru usedl Salgadův syn Juliano Ribeiro Salgado, který se podílel i na scénáři a režii.
Za svou činnost získal Salgado desítky mezinárodních ocenění. V roce 2019 obdržel například jako vůbec první fotograf prestižní Mírovou cenu německých knihkupců. Ocenění dostal především za to, že „svými fotografiemi podporuje sociální spravedlnost a mír a dodává na váze celosvětové debatě o ochraně přírody a klimatu“. Porota německé ceny rovněž vyzdvihla působení jeho organizace Instituto Terra. Je držitelem i dalších cen. Své humanistické fotografie shrnul do desítky autorských publikací.
Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva v pátek svého krajana označil za jednoho z největších a nejlepších fotografů, jaké kdy svět poznal. Připomněl také, že Salgado celý život bojoval proti nerovnostem a fotografiemi utlačovaných apeloval na svědomí lidstva.
I v pokročilém věku fotograf rád a často jezdil na kole, ale práce v nebezpečných končinách se podepsala na jeho zdraví. Potýkal se nejen s následky malárie, ale i potížemi s páteří, které mu způsobil výbuch nášlapné miny během cest po Mosambiku. Loni u příležitosti svých osmdesátin řekl listu The Guardian: „Vím, že už nebudu žít dlouho. Ale já už nechci žít o moc déle. Tolik jsem toho prožil a tolik jsem toho viděl.“
