Zrádné loutky imperialistických pokrytců z USA, jež mohou být kdykoli proměněny v moře plamenů a popela. Rétorika severokorejského režimu vůči jeho jižnímu sousedovi zůstává nekompromisní i po šesti desítkách let, které dělí svět od konce korejské války. Koneckonců, podepsáno tehdy bylo pouhé příměří, nikoli mírová smlouva, což znamená, že na papíře mezi Severem a Jihem nikdy neskončila válka.
Ptejte se Severokorejce: Strašidla v KLDR? Po mystické říši mrtvých baží i diktátoři |
A ta, jak známo, sousedským vztahům neprospívá. Pchjongjang se k Soulu stále vztahuje především jako k nepříteli a jeho ideologií ztěžklá vyjádření tomu plně odpovídají. Nicméně snad žádná země světa nesvádí k unáhleným závěrům tak často jako právě pavučinou senzací opředená KLDR. Snad nikde jinde se fakta tak ztuha neoddělují od polopravd a mýtů, které jsme si o uzavřené zemi sami vytvořili.
Mýty vs. fakta
Ale některá fakta přece jen známe. Tak například: není to poprvé, kdy Severokorejku Hong Un-čong zvěčnil objektiv v družném okamžiku s někým, koho Pchjongjang chová v nemilosti. Něco velmi podobného se stalo už v roce 2014 na světovém mistrovství v čínském Nan-ningu, kde se hvězda severokorejské gymnastiky (a držitelka zlata z Pekingu) objímala se svou americkou sokyní Simone Bilesovou. A vida: navzdory objetí s arcinepřítelem soutěží po dvou letech v Riu, navíc jako jedna z hlavních nadějí severokorejské delegace.
Dalším faktem totiž je, že režim ovládající KLDR je sice totalitní a krutý, ale není slepý. Dobře - a v řadě ohledů palčivě - si uvědomuje svoji izolaci na mezinárodní scéně a právě sport je jednou z mála dostupných cest, jak se světem navázat v podstatě bezbolestný kontakt. A je to cesta tak oblíbená a tradiční, že už od 80. let minulého století hovoříme o „sportovní diplomacii“, vysvětluje ve své analýze pro BBC známý odborník na problematiku KLDR Michael Madden.
by the way this is ICONIC but i can only hope it was approved by the DPRK or Hong Un-jong is in a LOT of trouble https://t.co/vcOdJUebg9
— Emma Blackery (@emmablackery) 10. srpna 2016
Hvězdy KLDR
Sport jako pýcha i nástroj totality není ničím novým, stačí si vzpomenout na rok 1936 a olympijské hry v nacistickém Berlíně. V Severní Koreji, formované desetiletími autoritářství, rigidním kastovním systémem songbun a posléze i ničivou chudobou, může sportovní talent posloužit jako rychlý výtah do nejvyšších pater.
Losos, squash a značková móda. Vítejte v Pchjonghattanu, ráji zlaté mládeže KLDR |
Šikovní sportovci se v KLDR těší nejen uznání, ale také slávě - jsou mediálními hvězdami, o kterých se natáčejí dokumentární i hrané snímky a pěje se o nich chvála. Režim se o zasloužilé hrdiny stará a poskytuje jim i jejich rodinám pohodlný život, pochopitelně se zdůrazněním, že jejich úspěch inspirovala „milující péče Korejské strany práce“ - platí ostatně, že severokorejští atleti jsou buď straníky, nebo slouží dlouholetou povinnou vojnu v řadách Korejské lidové armády.
Jistě, i takových se může režim zbavit, pokud by za hranicemi zklamali - příkladem mohou být hojné vnitrostranické i jiné čistky, kterými je KLDR proslulá. Nicméně podle hodnověrných zpráv se tak naposledy stalo před 25 lety, upozorňuje Madden.
  |
Veřejný pranýř?
Připomíná naopak mladší incident, který má s ohledem na korejské selfie z Ria výrazně větší váhu: fotbalový šampionát v roce 2010 v JAR, který po Severokorejce skončil fiaskem. Na mistrovství tehdy KLDR zamířila po dlouhých 44 letech, aby tam drtivě prohrála všechny tři zápasy; kupříkladu Portugalsko se do severokorejské brány trefilo dokonce sedmkrát, zatímco ta jeho zůstala nedotčená.
Trenér Kim Čong-hun (vlevo) fanoušky severokorejských fotbalistů (vpravo) zklamal. KLDR si z JAR odvezla tato skóre: 1:2 (s Brazílií), 0:3 (s Pobřežím slonoviny) a dokonce i 0:7 (s Portugalskem).
Světová média se tehdy předháněla v divokých spekulacích, jak na nebohý severokorejský tým po návratu číhá div ne popravčí četa. Místo toho se fotbalisté museli podrobit rozsáhlé veřejné kritice a následně stejně veřejně pranýřovat svou vinu. Zahraniční titulky to sice interpretovaly jako drtivé zostuzení a pro neúspěšné sportovce to jistě bylo značně nepříjemné, přesto: faktem je, že veřejná (sebe)kritika je v KLDR tradiční a zcela běžnou součástí života.
FIFA bude vyšetřovat KLDR kvůli trestům pro hráče a trenéra |
Nejhůř tehdy dopadl provinilý trenér týmu Kim Čong-hun, který si údajně oddřel několik měsíců stavebních prací, aby se posléze vrátil, byť degradovaný, do severokorejského fotbalového svazu - trest, který má do vězení nebo dokonce popravy daleko. Stejně jako společný snímek s Jihokorejkou do prohry 7:0.
Jak míní Madden, navzdory veškerým spekulacím o budoucnosti Hong Un-čong je skutečnost tato: to nejhorší, co se neúspěšným severokorejským sportovcům obvykle stává, je, že o nich režimní média pomlčí.
