Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sebevražedný útok v Pekingu? Akt zoufalství Ujgurů, míní sinolog

Svět

  7:00
Výbuch auta naloženého benzínem, pět mrtvých a desítky zraněných. Minulý týden se na pekingském náměstí Tchien-an-men udál incident, který čínské úřady klasifikovaly jako sebevražedný útok ujgurských teroristů ze Sin-ťiangu. Tedy z autonomní oblasti vystavené tvrdé a nekompromisní asimilační politice Pekingu, upozorňuje v rozhovoru pro Lidovky.cz sinolog Ondřej Klimeš z Orientálního ústavu AV ČR.

Útok na pekingském náměstí Nebeského klidu. Zemřelo pět lidí (včetně tří útočníků), desítky byly zraněny foto: Reuters

Lidovky.cz: Sebevražedný atentát na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) se odehrál minulé pondělí, o několik dní později Čína oznámila, že zadržela dalších pět podezřelých. V jaké fázi je vyšetřování nyní?
Rád bych nejprve upozornil na symbolický význam útoku, došlo k němu totiž těsně před letošním sjezdem Komunistické strany Číny, navíc v centru její moci. Hořící auto před portrétem Maa - to je velice silný obraz. K samotnému vyšetřování: incident byl kvalifikován jako teroristický útok, byla vypátráno osm podezřelých, z toho tři zahynuli během atentátu, pět dalších bylo zadrženo (více čtěte ZDE). Údajně se jedná o tři rodiny a dalšího, s nimi nespřízněného jedince. Všichni pocházejí z Chotanu, což je oblast na jihu Sin-ťiangu, v níž žijí národně dosti uvědomělí a nábožensky odhodlaní Ujguři. Navíc striktně vzato se nepotvrdilo ani to, že šlo skutečně o sebevražedný teroristický útok. Potvrzeno je jen to, že se vzňalo auto naložené benzínem a uvnitř byli tři lidé.

Policisté na náměstí Tchien-an-men těsně po explozi

Lidovky.cz: Byla už ta pětice lidí obviněna? A co jim hrozí?
Zatím nejsou obvinění, pouze zadržení. Už teď je ovšem jasné, že jim hrozí trest smrti.

Lidovky.cz: Co je k takovému činu přimělo?
Je to poprvé, kdy v Číně došlo k sebevražednému teroristickému útoku. Co se Ujgurů týká, musíme si uvědomit, že se málokdy uchylují ke skutečnému terorismu, tedy k zabíjení nevinných lidí za účelem politického gesta nebo tlaku na vládu. To, co čínská vláda nazývá terorismem, jsou obvykle útoky ujgurských civilistů na vládní úřady či kontrolní policejní stanoviště nebo vyhrocené spory mezi Ujgury a bezpečnostními orgány či úředníky, rozhodně nejde o terorismus v pravém slova smyslu.

Lidovky.cz: Dějištěm je navíc většinou Sin-ťiang...
Přesně tak. Je pravda, že k teroristickým útokům několikrát došlo i ve vnitřní Číně. Na druhou stranu, v roce 2009 jedna z ujgurských organizací tvrdila, že provedla teroristický útok v Šanghaji, což čínská vláda popřela. Není to tak jednoduché. Ale v zásadě lze říci, že za většinou útoků nestojí ani separatisté, ani teroristé, jak to prezentuje Sin-chua (státní zpravodajská agentura Nová Čína, pozn. red.) a jak to posléze světová média přebírají.

Lidovky.cz: Kdo tedy? Přiblížil byste, co se v Sin-ťiangu děje?
Když to řeknu zjednodušeně: Ujguři jsou utlačováni. Politika ústředí vůči Sin-ťiangu se opírá o jazykovou asimilaci a potlačování náboženských svobod. V oblasti vládne výrazná příjmová nerovnost mezi domácími Ujgury na jedné straně a nově příchozími Chany (většinový čínský národ, pozn. red.) na straně druhé. Vláda Sin-ťiang dotuje obrovskými finančními částkami, ale ty směřují k nově příchozím vládním korporacím a chanské populaci. Čínský stát se vůči Ujgurům chová jako totalitní režim, což kontrastuje s dnešní situací na mnoha jiných místech v zemi.

Lidovky.cz: Jak velký podíl sinťiangské populace dnes Chanové tvoří?
Počet Chanů už přesáhl 50 procent. Podle oficiálních statistik má Sin-ťiang přibližně 20 milionů obyvatel, z toho asi 8 milionů Ujgurů. Ti se tak stali menšinou ve své vlastní zemi. Pro srovnání: v roce 1949 (kdy vznikla Čínská lidová republika, pozn. red.) v oblasti žilo pouhých 5 procent Chanů. Čísla svědčí o tom, že plán změny demografického složení Sin-ťiangu je nesmírně úspěšný.

Ujgurský muž v sinťiangském Turfanu

Lidovky.cz: Předpokládám, že vláda Chany k odchodu do Sin-ťiangu patřičně motivuje...
Ano, nabízí jim celou řadu stimulačních balíčků. Chanové v Sin-ťiangu mohou jednoduše najít dobře placenou práci, jsou osvobozeni od politiky plánované porodnosti, někdy i od daní. Dostávají finanční příspěvky, a přestože jsou imigranti, rychle získají domovské právo, což je jinde v Číně velmi neobvyklé.

Lidovky.cz: Jaký je vlastně současný status Sin-ťiangu?
Podle zákona je Sin-ťiang autonomní oblast. Jenže to, co čínský zákon nazývá autonomií, vlastně v praxi znamená, že region má méně autonomie než regulérní provincie. Existuje množství začleňovacích mechanismů, zejména sinťiangská ekonomika je s ústředím silně propojena. Sin-ťiang je proslulý svým nerostným bohatstvím, jsou tam obrovská ložiska ropy či uhlí, která zásobují východní Čínu. Místní ekonomika zase žije z monumentálních investičních plánů, až megalomanských projektů, které mají fiskální aspekt - čili vláda tam dá peníze a zároveň tam přestěhuje Číňany z vnitřní Číny, aby na těch projektech pracovali. Důsledkem takového sociálně-ekonomického modelu je tedy paradoxně právě ta zmíněná menší autonomie. Podobných mechanismů integrace existuje celá řada.

AUTONOMNÍ OBLAST SIN-ŤIANG

  • Celým názvem Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang;
  • Leží na severozápadě Číny, na jihu hraničí s Tibetem;
  • Rozloha přibližně 1 660 000 km², tvoří tak celou šestinu rozlohy Čínské lidové republiky; 
  • Hlavním městem je dvoumilionové Urumči;
  • Většina původního obyvatelstva se hlásí k sunnitskému islámu.

"To, čemu se dnes říká Sin-ťiang, tedy oblast Taklamakanu, Džungarské stepi a Turfanské pánve, jsou tři historické oblasti, které se střídavě nacházely buď pod čínskou nadvládou, nebo byly rozdrobené do nějakých menších států, případně spadaly pod středoasijské kočovné státní útvary. Určitá forma čínského protektorátu nad částmi tohoto území trvá úhrnem 400 let. Současný stav je výsledkem posledního připojení k mandžuské dynastii v roce 1759 a naposled vývoje po 2. světové válce a interakce zájmů SSSR, Kuomintangu a Komunistické strany Číny v oblasti," vysvětluje Ondřej Klimeš.

Autonomní oblast Sin-ťiang

Lidovky.cz: Sin-ťiang a Tibet - dvě autonomní oblasti, jež spojuje politika tvrdé ruky, kterou vůči nim uplatňuje čínská vláda. Sin-ťiang však, především v očích Západu, stojí ve stínu Tibetu. Proč?
Domnívám se, že zájem o Sin-ťiang v poslední době roste, v zahraničních médiích už je regulérním tématem. Nicméně zásadní rozdíl oproti tibetské problematice spočívá v tom, že Ujguři jsou muslimové, což posledních deset let není příliš populární. Navíc jim chybí charismatická postava typu dalajlamy, která by měla spirituální apel na západní civilizaci. Jenže to, co se děje v Tibetu, je už v Sin-ťiangu dovedeno do nesrovnatelně úspěšnější fáze - hovořím o zasídlení oblasti etnickými Chany, přesídlování obyvatelstva, jazykovém počínšťování a potlačování náboženských svobod. Tibet je pro Číňany významným symbolem kvůli buddhismu, ale Sin-ťiang je strategicky daleko důležitější. Je to brána do Střední Asie, nejsou tam hory, takže tam lze vést železnici, slouží jako energetický koridor. Ať tak či onak, obě oblasti jsou pro Čínu nepostradatelné.

Lidovky.cz: Vraťme se k útoku na náměstí Tchien-an-men. Čínská vláda tvrdí, že ním stojí Islámské hnutí Východního Turkestánu. Co je to za organizaci a jaké si klade cíle?
Je otázka, jestli to hnutí vůbec existuje, respektive jak moc je výkonné. Ví se, že několik stovek Ujgurů je aktivních s Talibanem kdesi na severu Pákistánu, ale už např. není známo, kdo hnutí řídí nebo co přesně dělá. Navíc koordinovaná aktivita zahraničních aktérů na čínském území je vzhledem k efektivitě kontroly Sin-ťiangu velmi těžko realizovatelná, oblast je na to příliš dobře hlídaná. Ten problém tkví v něčem úplně jiném. 

Lidovky.cz: V čem?
Jak už jsem řekl, většina ujgurských pachatelů násilných útoků nejsou ani teroristé, ani separatisté (odtržení Sin-ťiangu je ostatně zcela nereálné). Jsou to zradikalizovaní civilisté, kteří nemají žádnou možnost, jak se proti tvrdému postupu ústředí a represivní politice bránit, a tak se rozhodnou například zavraždit policistu nebo zapálit vládní úřad. Nemusí být ani nijak organizováni, stačí, když se domluví s kamarády a koupí si benzín nebo si doma vyrobí výbušninu. Jedná se o tragickou násilnou eskalaci dlouhodobého etnopolitického napětí. Mechanismy, které ve vnitřní Číně už existují (tedy žaloba u alespoň částečně nezávislého soudu, demonstrace, petice, nevládní organizace atd.) jsou v Sin-ťiangu nemyslitelné. Ujguři nemají ani ta práva, která mají Číňané ve vnitřní Číně. „Islamistický terorismus“ - to je cílená dezinterpretace jádra problému. Tedy toho, že čínská vláda v oblasti provádí velmi jednostranně koncipovanou politiku bez ohledu na zájmy populace. Státní zájem má absolutní prioritu, to už se ve vnitřní Číně pomalu mění, ale v Sin-ťiangu ne, protože Sin-ťiang je pro Čínu důležitý. Násilí se tak pro radikálnější Ujgury bohužel stává jedinou možností, jak reagovat jinak, než se podřídit. V oblasti začíná vznikat smutná kultura násilného protestu, která je výsledkem dlouhodobé nespokojenosti s vládní politikou. Je to dobře vidět na útoku na Tchien-an-menu: objevily se zprávy, že pachatel se v minulosti vyjádřil, že pomstí vybourání části mešity v jeho vesnici v jižním Sin-ťiangu.

Po atentátu na náměstí Nebeského klidu zesílil Peking bezpečnostní opatření. Čínská vojenská policie zadržela ženu, která na náměstí rozdávala petiční archy

Lidovky.cz: Jsou tedy namístě obavy, že atentát v Pekingu poslouží čínské vládnoucí moci jako záminka k tomu, aby tu smyčku kolem Ujgurů utáhla ještě pevněji?
Ano, jednoznačně to povede k posílení represe. A tím pádem je pravděpodobné, že podobné akty zoufalství se budou opakovat. Je to taková bludná spirála. Trvá už nějakou dobu, minimálně od roku 2001, kdy se Čína zapojila do mezinárodní války proti terorismu, čímž zároveň legitimizovala svou represivní politiku, mnoho lidí v tomto Číně věří dosud. To, že vláda svůj postoj přehodnotí, je velmi nepravděpodobné. Její prioritou je efektivní začlenění oblasti, konsolidace moci a exploatace zdrojů, a je jí úplně jedno, kolik Ujgurů kvůli tomu uvězní nebo postřílí. Útok na Tchien-an-menu vládu určitě trochu vystrašil, ale vzhledem k cílům její politiky v Sin-ťiangu se jí tato událost hodí. Celá situace je tedy opravdu velmi smutná - a zároveň patová.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!