V jedné z nejpřísnějších věznic světa, v newyorském Attice, si až do letošního roku odpykával svůj devětatřicetiletý trest Valentin Dixon za vraždu, kterou údajně spáchal. Obrat v případu nastal až v roce 2012, kdy mu jeden z dozorců věznice přinesl fotku dvanácti golfových jamek a poprosil, zda by ji nemohl překreslit.
Ačkoliv Dixon nikdy na golfovém hřišti nebyl, podařilo se mu obraz nakreslit tak, že si jej dozorce oblíbil. Jeho další ilustrace se následně dostaly až do golfového magazínu Golf Digest, uvedl web The Guardian.
„Kreslit něco mezi nebem a zemí bylo osvobozující,“ napsal Dixon. „Zdálo se mi to tak mírumilovné. Představuji si, že hraní golfu je hodně podobné rybaření,“ popsal své pocity Dixon a dodal, že ho Bůh do vězení poslal právě proto, aby začal kreslit golfová hřiště.
Během dalších několika let nakreslil více než 100 golfových hřišť inspirovaných časopisem, který si tajně půjčil od spoluvězně. Jeho skrytého talentu si nakonec všiml i sám šéfredaktor magazínu Max Adler a začal se o Dixona a jeho případ zajímat. Spolu s dalšími lidmi začal pátrat, co bylo příčinou jeho odsouzení.
Podle šéfredaktora časopisu byl Dixonův rozsudek založený na podezřelých důkazech, špinavé policejní práci, nespolehlivých svědcích a nezodpovědných metodách. Případem se postupně začali zabývat další právníci, dobrovolníci i média.
„Když se o případ začnou zajímat média, musí se to řešit, i když by jinak nebyl důvod,“ sdělil jeden z právníků Donald Thompson, který na případu pracoval. Zároveň dodal, že je to ostuda pro celý právní systém dozvědět se nejvíce informací z časopisu o golfu.
Valentino Dixon byl odsouzen k trestu v roce 1991. O své nevinně napsal mimo jiné právě i do golfového magazínu. „Když jsem byl mladý, nebyl jsem pro společnost užitečný, to přiznávám, ale nejsem vrah. To je to nejhorší, co člověk může udělat, a já takový nejsem. Věřím, že jediný pohled na moje kresby všem napoví, že tomu tak není,“ tvrdil Dixon.
V malování plánuje pokračovat i po propuštění. „Byl jsem zvyklý malovat deset hodin denně, takže až se vrátím domů, budu ve své práci pokračovat. Mamka mi koupila veký stojan na malování a já už se nemůžu dočkat, až ho použiji,“ sdělil Dixon s úsměvem krátce po propuštění novinářům.