Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Severokorejské drony? Primitivní, ale užitečný špion, míní analytik

USA

  7:00
Objevili jsme ztroskotané severokorejské drony, sbíraly o nás citlivé informace, oznámila ve středu Jižní Korea. Bezpilotní letouny byly překvapivě maličké a svou konstrukcí připomínaly hračky na dálkové ovládání, navzdory primitivní technologii však mohou být pro stalinistickou KLDR překvapivě užitečné, soudí v rozhovoru pro Lidovky.cz analytik AMO Michal Vodrážka.

Dron z KLDR. foto: ČTK

Lidovky.cz: Soul dosud nepotvrdil, že bezpilotní letadélka pocházejí z KDLR, hovořil však o přesvědčivých indiciích. Na čem se jeho předpoklad o severokorejském původu dronů zakládá?
Napovídají tomu dvě věci. Zaprvé otisky prstů, které vyšetřovatelé sňali z těch nalezených vraků – dle jihokorejského ministerstva obrany nepocházejí od žádného z obyvatel Jižní Koreje. Od roku 2010 Jižní Korea registruje otisky prstů všech cizinců vstupujících na její území, shromažďovány jsou i otisky cizinců s dlouhodobým pobytem. A zadruhé: ty drony měly, vzhledem ke své velikosti a váze, omezený dolet, takže pokud nebyly vypuštěny z jihokorejského území, musely přiletět ze Severu, jiné vysvětlení v podstatě nepadá v úvahu. Navíc tomu napovídá i jejich trasa, která byla zrekonstruovaná podle zhotovených snímků (obě letadélka v sobě měla zabudovaný fotoaparát, pozn. red.) - letěly ze severu na jih a pak se vracely zase zpátky na sever. Prvnímu z nich se porouchal motor v horách mezi Soulem a demilitarizovanou zónou, druhému došlo palivo nad jihokorejským ostrovem Pengjong blízko severokorejského pobřeží ve Žlutém moři.

Lidovky.cz: Z fotografií působí drony poněkud primitivně, mnozí je přirovnávají k dětským hračkám. O jakou technologii se jedná?
Drony měly trochu odlišnou konstrukci, nejsou identické. Pro oba však platí, že byly vyrobeny z plastu, přesněji z polykarbonátu a sklolaminátu, takže svým způsobem se skutečně podobají letadlům na dálkové ovládání. Jen jsou o něco větší, přibližně jeden a půl až dva metry. Byly vybaveny čtyřtaktním benzínovým motorem z motocyklu a GPS navigací, ale snímky, které vyfotily, nebyly schopné odeslat on-line a vypadá to, že ani nebyly řízeny na dálku, spíše naprogramovány na určitou trasu. Nekopírovaly ani terén, letěly v předem dané výšce asi kilometru a půl. Palivo jim mělo vydržet na zpáteční cestu do Severní Koreje – jakmile by došlo, letadélka by se na padáku snesla dolů a byly by z nich vyzvednuty ty fotografie.

PSALI JSME:

Lidovky.cz: Co konkrétně na těch snímcích bylo?
Podle jihokorejského ministerstva obrany letadélka fotila vojenská zařízení a prezidentský areál v Soulu. Nutno říct, že kvalita těch fotek není nijak vysoká. Nicméně pozoruhodná je jiná věc: že se jednomu z dronů podařilo nad prezidentským areálem nepozorovaně přeletět. Je to velmi střežené místo, především kvůli předchozímu pokusu o atentát na bývalého jihokorejského prezidenta, který se pokusilo spáchat severokorejské komando. Dovnitř areálu, ale i do jeho blízkosti, je dnes hrozně obtížné se dostat, je tam omezený přístup. Z jedné strany ho například obklopují kopce, po nichž sice vede turistická stezka, ale pokud se po ní chcete projít, musíte mít povolení vydané na váš osobní doklad, jste pod neustálým dohledem vojáků, nesmíte fotit určitými směry a musíte být pořád v pohybu, odpočívat smíte jen na několika k tomu určených místech. To, že letadélko nebylo objeveno, je tedy poněkud zvláštní a z pohledu Jižní Koreje dosti problematické.

Dron z KLDR.
Dron z KLDR.

Dron z KLDR.

Lidovky.cz: Nemohlo to být právě tím, že vypadalo tak, jak vypadalo?
Ta technologie je bezesporu primitivní a tím spíš, že nebyla očekávána, je poměrně těžké ji odhalit. Už jsem zmiňoval malou velikost, k tomu přidejme materiál použitý ke konstrukci, od něhož se příliš neodrážejí radarové vlny, a navíc, jak už jsem říkal, letěl dron tak nízko, že by ho radar asi ani nezaměřil. Svou roli nepochybně sehrála také barevná kamufláž - modrá je proti obloze velmi špatně vidět. Ve výšce jeden a půl kilometru to pouhým okem nerozpoznáte, musela byste ho cíleně vyhledávat dalekohledem. Jižní Korea by tedy asi měla uvažovat o vylepšení, respektive rozšíření zaměření radarů. Zajímavé totiž je, že na vraku letadélek bylo nalezeno pořadové číslo, z čehož plyne, že takových přístrojů mají Severokorejci k dispozici několik desítek a zřejmě už s nimi pár let operují.

Lidovky.cz: A s čím dalším? Jaké špionážní metody Severní Korea používá?
Zatímco Jižní Korea a hlavně USA používají špionážní satelity, jež jim umožňují v reálném čase a velmi detailně sledovat veškeré území Severní Koreje, Severokorejci tuhle kapacitu nemají, neboť vlastní přesně nula satelitů. Mohou ale používat volně dostupné prostředky jako například Google Earth, ale na korejském webu Google limituje detail zobrazení. Ta letadélka tedy pro KLDR mohou představovat zajímavý způsob, jak relativně jednoduchou, až primitivní technologií sbírat pro ně přínosné zpravodajské informace. Nicméně dominantní, především v minulosti, byla metoda infiltrací agentů – vzpomeňme si například na známý incident z roku 1996, kdy u jihokorejského pobřeží ztroskotala ponorka se severokorejskými agenty. Ti se pak pokusili probít zpátky na sever, což vyústilo v řadu přestřelek a smrt 12 jihokorejských vojáků a 4 civilistů. Zemřela však i drtivá většina severokorejských agentů: z 25 přežil jediný, kterého Jihokorejci zajali.

Lidovky.cz: Před časem se rovněž hovořilo o severokorejských podzemních tunelech, jež údajně sahají až na jihokorejské území...
Tyto tunely skutečně existují, byť byly dosud objeveny pouze čtyři – buď náhodou, nebo s pomocí přeběhlíka, který se podílel na jejich hloubení - a všechny pocházejí ze 70. či 80. let, tedy z období studené války, kdy KDLR ještě vážně uvažovala o konvenčním útoku na svého jižního souseda. Je ovšem dost pravděpodobné, že jich bylo vyhloubeno víc. Byly stavěny nikoli pro infiltraci jednotlivců, ale aby umožňovaly rychlý přesun poměrně velkých jednotek. Demilitarizovanou zónu je totiž nesmírně obtížné překročit, je zaminovaná a velmi přísně hlídaná. Pokud by se Severokorejcům podařilo vypustit třeba kilometr za ní větší jednotky, v řádu set až tisíců mužů, měli by na své straně moment překvapení a Jihokorejci by se daleko hůř bránili.

Lidovky.cz: Čtyři tunely v Jižní Koreji. Na sever od hranic je však tunelů a vojenských prostor v podzemí mnohonásobně více, oznámila před časem americká armáda...
Je to tak. Za korejské války byla území Severu intenzivně bombardovaná a režim reagoval tak, že během uplynulých šedesáti let přesouval veškeré vojensky významné věci do podzemí. Severní Korea je velmi hornatá země a možností stavět podzemní továrny, bunkry a vojenské instalace, například pro ukrytí oněch raket středního a krátkého doletu, kterými disponují, je tam dost. Své zkušenosti s výstavbou tunelů Severokorejci zužitkovali právě v té přípravě invazních cest v 70. a 80. letech. A jsou také důvodem, proč by teoretická válka s KLDR byla nesmírně problematická. Pchjongjang má na Soul namířeno tisíce děl a raketometů, které jsou umístěny ve svazích hor v betonových bunkrech. Takže to dělo by se jen vysunulo nad zem, vystřelilo by a schovalo se zpět do podzemí, kde by ho opět nabili. Zničit tyto bunkry by bylo velmi obtížné. Právě proto si KLDR, i bez jaderného programu, může před ozbrojeným úderem připadat relativně v bezpečí – ví, že na případný konflikt je velmi dobře připravena.

Michal Vodrážka

Michal Vodrážka

V dětství žil v letech 1986 až 1991 v hlavním městě Severní Koreje Pchjongjangu. Vystudoval práva na ZČU v Plzni a mezinárodní vztahy ve východní Asii na univerzitách v Jižní Koreji a USA. Je členem Česko-korejské společnosti a analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Zabývá se především bezpečnostní, politickou a ekonomickou situací na Korejském poloostrově.