Průlom v Glasgow: USA a Čína nečekaně oznámily dohodu o snižování emisí |
„Úplně ukončit“ versus „výrazně snížit“. Při dohadování nad textem závěrečné deklarace na klimatické konferenci COP26 v Glasgow se strhl největší boj právě o tyto dvě formulace, jež se týkají budoucího spalování uhlí za účelem výroby energie. Nakonec se na nátlak zejména Indie a Číny prosadila mírnější varianta, a 197 států se tedy zavazuje zmíněné využití uhlí „jen“ výrazně snížit.
„Je to úspěch, ale velmi křehký úspěch,“ zhodnotil výsledný text britský poslanec Alok Sharma, který za pořádající Spojené království summitu předsedal. Jednání se protáhla až do pozdního sobotního večera, ač podle původního plánu měla konference skončit již v pátek. Podle Sharmy „by bylo špatné, aby debata o jedné jediné frázi zastínila vše ostatní, čeho se na konferenci podařilo dosáhnout.“
Podle amerického vyjednavače Johna Kerryho, který patřil k hlavním personám summitu a lvím podílem se zasloužil o historickou dohodu o klimatické spolupráci mezi USA a Čínou, „jde o dobrou dohodu pro svět“. „Má sice pár problémů, ale s tím se dá pracovat,“ řekl Kerry.
Ne všichni ale mluví tak optimisticky. „Je to kompromis odrážející politickou vůli ve světě. Celkově to ale nestačí, musíme přejít do nouzového režimu,“ zhodnotil kriticky výsledky COP26 generální tajemník OSN António Guterres.
„Je to slabé, je to měkké a cíl zůstává sotva v dohledu, na druhou stranu ale konference vyslala jasný signál, že éra uhlí je u konce, a to je velmi důležité“ řekla Jennifer Morganová, ředitelka organizace Greenpeace International.
Podobným tónem, jen s využitím exaktnějších termínů, hodnotí výsledky summitu i většina klimatických odborníků.
Podle nich závazky týkající se snižování emisí či data dosažení klimatické neutrality zdaleka nestačí k tomu, aby se svět do konce 21. století oteplil ve srovnání s předindustriální érou „pouze“ o 1,5 °C. Takový nárůst je přitom považovaný za maximální možný, pokud nemá v budoucnu dojít ke nezvládnutelnému zvýšení hladiny oceánů a dalším katastrofálním klimatickým změnám.
Závod s časem. Klima je jedno, ale svět jednotný není. Rozvinuté země by měly mít odvahu ke změně |
Velmi expresivně se k výsledkům summitu vyjadřovali jako tradičně zástupci kriticky ohrožených ostrovních a pobřežních států. „Pokud by se oteplilo místo o 1,5 °C o celé dva stupně, pro nás by to byl rozsudek smrti,“ řekla podle listu The Guardian Shauna Aminathová, ministryně životního prostředí Malediv. Její země je tvořena řetězcem nízkých atolů, jejichž území vesměs vystupuje nad současnou hladinu oceánu jen o desítky centimetrů. Kathy Jetnil-Kijinerová, klimatická aktivistka z Marshallových ostrovů, zase prohlásila, že obyvatelé jejího státu „bohužel nemají v dosahu žádný kopec, na který by mohli utéci“.
Odlesňování, metan či klimatická neutralita
V průběhu dva týdny trvajících jednání byla přijata celá řada usnesení, v nichž se signatářské státy a organizace zavázaly k dílčím opatřením směřujícím k ochraně klimatu. Více než stovka zemí například přistoupila k dohodě, která by nejpozději do roku 2030 měla zastavit odlesňování. Tento dokument podepsaly i státy, které v této souvislosti čelí dlouhodobé kritice, jako je Brazílie či Indonésie.
U některých jiných dílčích dohod ale podpis největších „hříšníků“ chybí. To je případ ujednání o snižování emisí metanu (druhého nejvýznamnějšího skleníkového plynu), k němuž se nepřipojily Čína, Indie či Rusko. Někteří velcí hráči, třeba USA a Německo, se nepřipojili ani k závazku na ukončení výroby automobilů se spalovacím motorem do roku 2040.
Většina odborníků hodnotí jako velmi významné závazky některých klíčových států na dosažení tzv. uhlíkové neutrality. To je případ Indie, aktuálního třetího největšího producenta skleníkových plynů na světě, která se k něčemu podobnému přihlásila poprvé a měla by dospět k „čisté nule“ v roce 2070.
Kritici opatření na zmírnění dopadů změn klimatu často poukazují na fakt, že přijaté závazky jsou jen proklamativní, nelze je efektivně vymáhat a jejich případné neplnění sankcionovat.
